„Nejsem diplomat,“ avizoval hned ze začátku přednášky plukovník Skácel, účastník misí OSN v bývalé Jugoslávii a Kurdistánu. „Trvám na tom, že se jedná o invazi a že byl migrační jev uměle vyvolán. Lidé se vydali za svým snem, tím je Evropa, život v klidu a pořádku místo toho, aby se o klid a pořádek postarali jako naši dědové, pradědové a otcové. Vydali se místu klidu naproti,“ zhodnotil Skácel a zopakoval to, že myšlenka stěhování nevznikla sama od sebe, někdo ji živí a to nejen řečmi, ale i nemalými částkami. „Jev, kterého jsme svědky, je druhá vlna migrace, invaze, stále ještě ověřovací fáze. Má sloužit k posílení islámu v Evropské unii a jsem o tom přesvědčen, možná je to kacířská myšlenka… Jsem přesvědčen o tom, že to má sloužit i k rozpadu a rozkladu Evropské unie jako celku,“ uvedl také Skácel.
Skácel: Evropa má frigidní myšlení. A ty desítky tun testosteronu…
Skácel zmínil i to, že migrace začala už před několika lety. „Během pěti let emigrovalo z Afriky odhadem 440 000 lidí ročně do celé Evropy. Světová migrace v roce 2008 uvádí, že v EU žije mezi sedmi až osmi miliony nelegálních migrantů převážně z Afriky. V roce 2014 bylo zaznamenáno 170 tisíc nelegálních migrantů, kteří připluli do Itálie po moři a 142 tisíc následkem toho, že jsme do Libye přinesli demokracii. Přitom do té doby tvořila Libye přirozenou hráz,“ upozornil také Skácel. Popsal pak, jak složité cesty musí běženci podniknout. Skácel se pozastavil nad financováním podle něj řízené migrace: „Ani jedna africká země na toto nemá. Bez problémů to ale zvládne strážce dvou svatých mešit,“ doplnil Skácel.
Zmínil i to, že příbuzný filozofa Patočky se na serveru ParlamentníListy.cz vyjádřil ve smyslu, že „do Evropy se stěhují desítky a desítky tun testosteronu“. „Dodal bych k tomu, že do frigidní Evropy, a frigidní přemýšlením a myšlením,“ konstatoval.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá