Ovšem začněme popořádku – tedy tím, proč vůbec ukrajinský autor představuje knihu napsanou v ukrajinském jazyce v Praze. Chernilevskyi utrpěl pět střelných zranění na centrálním kyjevském náměstí v noci z 18. na 19. února tohoto roku. Střely mu zpřerážely stehenní kost a předloktí.

Ovšem když krátce i během představení své knihy na události oné noci vzpomíná, mluví o tom, že měl vlastně štěstí. Je to pro něj typické. Čiší z něj totiž neuvěřitelná vitalita, optimismus, což potvrzoval i v dobách, kdy mu rozhodně dobře nebylo a kdy ležel v motolské nemocnici. I tam se prý snažil maximálně pomáhat, být co nejméně v centru pozornosti. Jak prozradila koordinátorka pomoci Svitlana Porche, v Motole vzpomínají na tohoto ukrajinského básníka a profesora velice rádi i proto, že se snažil být vždy veselý, pomáhal v rámci svých možností i s péčí o další pacienty a nesporně bylo znát, že je velmi vzdělaný. Ale vraťme se k tomu, co ho do motolské nemocnice a České republiky vůbec přivedlo? Jak se stalo, že byl zraněný?

Milenecké tragédie – nejen na Majdanu

„Těch střel vyslaných ke mně bylo víc, část mě ale nezasáhla. Pamatuji si, že je našli v bundě a v mých věcech. Kdybych stál k odstřelovači čelem, tak by mě zasáhly a byl bych mrtvý," popsal. Na otázku ParlamentníchListů.cz, jak pak vnímal sled událostí, které přinesly na Majdan násilí, radikály a extrémisty, reagoval se slovy, že on sám se pokládá za pouhého pozorovatele.