Hlavním tématem letošního ročníku Fora 2000 byl vztah mezi demokracií a vzděláním. Sílí obecný pocit, že demokracie vstoupila do období nespokojenosti a čelí závažným problémům. Vyčerpala se již demokracie? O těchto otázkách diskutovali v liberecké části akce ve středu 16. září Austeja Landsbergiene z Litvy, hejtman Libereckého kraje Martin Půta, bývalý poradce Václava Havla Jan Šolc a moderátor Ondřej Lochman, jinak též starosta Mnichova Hradiště.
Lochman: „Zdá se mi, že existuje velká propast mezi postojem elit postkomunistických zemí a těch západních.“
Diskuze probíhala trochu symbolicky v místní krajské knihovně, která byla postavena na místě za křišťálové noci vypálené židovské synagogy a nese název Stavba smíření. Ani tady se účastníci nemohli vyhnout současné uprchlické krizi. Hovořili o ní v druhé části pojmenované Demokracie – úspěšný model, ale pod tlakem. „Demokracie je úspěšným modelem v porovnání s režimy severní Afriky a Blízkého východu. Protože na rozdíl od nich nezkolabovala. Evropa je pro obyvatele těchto oblastí zajímavá. Je to dobré místo pro život,“ citoval Ondřej Lochman z knihy egyptského autora Tareka Osmana hlavní důvody imigrace do Evropy. „Na straně politiků je určitá schizofrenní situace, kdy jako zástupci demokratického systému, který by měl následovat lidskoprávní hodnoty, se dostali do reality, která má velmi daleko k tomu, abychom se racionálně mohli bavit o řešení,“ poukázal Lochman na současný rozjitřený stav společnosti. „Zdá se mi, že existuje velká propast mezi postojem elit postkomunistických zemí a těch západních. Když se podíváme na vyjádření maďarského premiéra Viktora Orbána a německé kancléřky Angely Merkelové, tak tam není nic společného. Jak je to možné? Jaké jsou hlavní důvody, které vytvořily tak velkou názorovou propast mezi východními a západními zeměmi EU?“ zeptal se svých hostů.
Nechali jste Němce odvézt Židy, pak vyhnali Němce a rozdělili se se Slovenskem
Jako první odpověděl hejtman Martin Půta, který připomenul sobotní návštěvu amerického velvyslance Andrewa Schapira. „Když jsme byli na obědě na Ještědu, rozebírali jsme i otázky imigrace. Pro mě bylo zajímavé, že americký pohled je úplně jiný než evropský. Říkal, že oni jsou národ, který vznikl imigrací. Přesto, když přijde nějaká imigrační vlna, tak jsou nejdříve Američané znejistělí. Ale protože ví, že ty předchozí dopadly dobře, tak se s ní nějak smíří. A že Češi mají problém, že nejdříve nechali Němce, aby odvezli Židy, potom vyhnali Němce a rozdělili se se Slováky. Takže jsme možná nejvíce homogenní společnost v Evropě a máme problém s čímkoliv cizím,“ prozradil hejtman osobní poznámku velvyslance, která nebyla žádným oficiálním vyhlášením ambasády. „Je to trochu krutý pohled zvenku na nás a musím říci, že to vidím podobně. Žili jsme v zemi chráněné ostnatými dráty. A pak jsme nezvládli otázku se Slovenskem a teď máme problém, že k nám někdo chce zvenku. I když on k nám nikdo moc nechce. České obavy z imigrace jsou iracionální, protože nejsme cílová země. Pašeráci imigranty varují – Pozor v Česku to dobré pro vás nebude,“ upozornil hejtman. „To pro nás není moc dobrá zpráva, protože, když naši lidé utíkali v roce 1948 a pak 1968, dveře v Rakousku a Německu otevřené byly,“ zavzpomínal.
Psali jsme:
Půta: Imigranti se nemají kam vrátit
Půta pak pokračoval: „Jako problém vidím, že naši celostátní politici se v tomto snaží následovat většinové mínění společnosti. Vůbec tím netvrdím, že máme úplně otevřít hranice a přijmout všechny imigranty. Ale v otázce, jestli nechat ty lidi stát za plotem a nestarat se o to, jestli dostali alespoň najíst a nebyla jim zima, mám docela jasno. K této věci bychom se měli postavit čelem. I já se občas nestačím divit, co si myslí lidé, které jinak považuji za rozumné. A že vůbec nechápou, že imigranti, které mimochodem k této cestě dost nešikovně svým prohlášením vyzvala kancléřka Merkelová, si nemohou vybrat, jestli se někam vrátí. Neboť se většinou nemají kam vrátit,“ konstatoval.
Uprchlíci musí jít tam, kam jim to bude nabídnuto
„Je dobře, že se česká vláda chová zdrženlivě,“ pochválil českou politickou elitu Jan Šolc. „Německo potřebuje na tento rok 400 tisíc nových lidí. A pro příští rok taky, protože vymírá. Švédsko 150 tisíc,“ upozornil. „Ptám se ale, proč Evropa nekonala, když se ti lidé začali do ní valit? Jedno je jisté. Kaddáfí byl sice diktátor, ale tou svojí diktaturou přikryl jižní hranici Evropy. Když bývalý americký prezident Carter požadoval v Íránu demokratická práva, vyvolalo to strašlivé následky včetně pádu šáha a návratu ajatolláhů. Když padl Kaddáfí, nikdo jiný místo něj nepřišel a lidé se dali do pohybu,“ objasnil Jan Šolc všeobecně známá fakta. „Tohle je opravdu těžko přijatelné. Vždyť Evropa je největším obchodníkem světa, půl miliardy lidí, která má takové zpravodajské prostředky. Nevěřím této situaci. Za tím musí být něco, co jsme dosud neslyšeli a nečetli. Nějaký hybatel,“ zdůrazňoval. Evropa teď dle něj musí postupovat jednotně. „Vím, že jsou na tom uprchlíci mizerně, ale podle Ženevské úmluvy uprchlík nemá právo říkat si, kam chce. Už když se dostane z válečné zóny ven, není už ohrožen. Musí jít tam, kam mu to bylo nabídnuto,“ domníval se Jan Šolc.
Demokracie se nemá rozšiřovat ohněm a mečem
„Demokracie je úspěšný model, ale nesmí se do světa rozšiřovat ohněm a mečem, k čemuž jsme se v posledních dvou dekádách bohužel několikrát uchýlili. Především Amerika, která za demokracii párkrát schovala i své obchodní zájmy. Evropa navenek není natolik silná, aby měla v té geopolitické situaci velké slovo, protože se s ní nepočítá jako se silnou velmocí, která má 500 milionů lidí, ale jako zemí s jednotlivými státy. To je dle mého velký evropský problém,“ sdělil Martin Půta.
Vývoz demokracie fungoval, ale ve spojení s německým sociálním modelem
„Demontoval se sice autoritářský režim v Sýrii, který se choval ke svým oponentům nestandardně a krutě. Nicméně, podle toho, jak vypadá Sýrie dneska, je třeba si položit politicky nekorektní otázku, zdali pro lidi té země ten režim nebyl lepší než to, co je tam dnes. Dokud se problém nevyřeší přímo v Sýrii, hlavní impuls pro uprchlíky bude stále existovat,“ pokračoval. Demokracii bychom měli jako Evropa podle něj nabízet tím, že bude fungovat u nás. „Méně ji implementovat v zemích, které na ni ještě nejsou připraveny. Protože pak to neumíme dotáhnout úplně do konce. Poslední úspěšný vývoz demokracie bylo Německo po druhé světové válce. Fungovalo to ale tak, že se Amerika postarala, aby vedle demokracie fungovala i ekonomika. A všichni lidé dostali najíst a měli práci. Bylo to spojené s německým sociálním modelem,“ upozornil Půta.
Syrský problém se nedá vyřešit bez užití vojenské síly
Ke konci debaty se řešila i příčina imigrační vlny ze Sýrie, kterou je do značné míry i takzvaný Islámský stát, a zda je nutné proti němu použít pozemní operaci. Ke slovu se přihlásil mezi diváky František Gábor, vojenský veterán, který se zúčastnil začátkem devadesátých let operace Pouštní bouře při osvobození Kuvajtu od irácké okupace, a také předseda liberecké TOP 09. „Troufám si říci, že je špatně, že my, západní demokracie, máme tendenci vyvážet svůj systém do států, kam nepatří. Při první válce v Zálivu se osvobodil Kuvajt a vrátil se tam vládnoucí feudální systém a dodneška je tam klid. Když se pak přišlo do Iráku, byla snaha tam nastolit demokracii. Není jistě špatně dát lidem svobodu a demokracii. Bohužel je to v Iráku a vůbec na Blízkém východě složitější. Pro nás jsou sice všichni muslimové, nicméně se dělí nábožensky na šíity a sunnity, většinové, menšinové. Do toho ještě kmenové zvyklosti, které jsme tehdy nedokázali respektovat,“ popsal.
Gábor: „Řezali jsme si hlavy kvůli tomu, jestli se modlit takhle, nebo jinak“
Gábor připomněl, že před pár stoletími probíhaly náboženské války i v Evropě. „Řezali jsme si hlavy kvůli tomu, jestli se modlit takhle, nebo jinak. Následovaly velké uprchlické vlny a lidé také odcházeli do světa. Současná situace je v Sýrii velice složitá. Jde o náboženský konflikt mezi šíity a sunnity a do toho ještě národnostní problémy. Jednoduché řešení tu není. Souhlasím s tím, že se musí jednat politicky do poslední chvíle, ale Evropa stále řeší následky tohoto konfliktu. Příčina je všem jasná. Otázka je, jak dlouho ještě budeme řešit následky, jak budeme schopni se postarat o imigranty a co bude následovat. Evropa bude muset pravděpodobně hledat řešení, které nebude jednoduché. Syrský problém se bez užití vojenské síly nedá vyřešit. Teď jde o to, jestli evropští politici, ale i obyvatelé Evropy, budou mít k tomuto dost odhodlání a odvahy, protože to bude náročné pro všechny,“ objasnil František Gábor.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
