Utekli jste v roce 1968? Tak jste museli čekat, že vám stát zabaví dům, sdělil soud šokovaným restituentům. Mluví se o urážkách a výhrůžkách

Na začátek uveďme doslovnou citaci z rozsudku: „Soud vzal na zřetel skutečnost, že právní předchůdci žalobců opustili nemovitost v roce 1968, aniž by k tomu byli státem nuceni, tudíž stát nemovitost zabavil, přičemž si museli být vědomi skutečnosti, že již po roce 1948 docházelo k zabavení majetku osob, které opustily ČR, tj. odcházeli v roce 1968 do zahraničí s vědomím, že k veškerému majetku, který zanechají v ČR, pozbudou vlastnické právo.“

„To je naprosté popření českých národních dějin, popření účelu restitučního zákona, to je antirestituční výklad restitučního zákona,“ kritizuje advokátka restituentů Klára Samková neuvěřitelné zdůvodnění v rozsudku, který mají ParlamentníListy.cz k dispozici. Zajímavé je, že tento rozsudek jako z dob Urválkovy justice kupodivu nesepsal ze zvyku někdejší komunistický soudce, ale soudkyně, která dostudovala až po sametové revoluci. „Tito právníci měli být novou nadějí české justice. Jestliže tohle je nová naděje české justice, tak se o ni bojím,“ povzdechla si Samková.

Advokátka: Soudkyně tak schvaluje sovětskou okupaci a komunistický režim

Advokátka považuje rozsudek za protiprávní a protiústavní, protože svým zněním schvaluje zločiny komunismu. Je přesvědčena, že tato soudkyně by neměla dále vykonávat funkci soudce. „Moji klienti i já sama vnímáme tuto formulaci jako schválení sovětské okupace Československa v roce 1968, jako schválení komunistického režimu a popření zákona o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu,“ vysvětlila, proč si na soudkyni Petru Lukáškovou stěžovala u předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 JUDr. Jany Červinkové, i když se klienti po letech soudů smířili nakonec s částkou, kterou vysoudili, byť je to jen třetina odhadní ceny podle znaleckého posudku, a nechtěli ve sporu, který se vleče už od roku 1994, dál pokračovat. „Nemůžeme přenést přes srdce, že by paní Mgr. Lukášková dalších zhruba třicet let soudila způsobem, který zde předvedla,“ prohlásila Klára Samková. ParlamentníListy.cz chtěly dát možnost k vyjádření i soudkyni Petře Lukáškové, ale ta na písemné otázky ani po více než deseti dnech neodpověděla.

Mohli to čekat, už po roce 1948 přece docházelo k zabavení majetku lidí, kteří odešli

Jak podle pražské soudkyně měli lidé, kteří opustili kvůli okupaci Československa svoji vlast, vědět, že jejich majetek stát zabaví? Protože, jak uvedla, přece už po roce 1948 docházelo k zabavení majetku osob, které opustily ČR (i když v té době šlo o ČSSR, ČR máme až od roku 1993). Tímto výrokem učinila soudkyně rádoby demokratického a právního státu tečku za tragédií původních majitelů domu – manželů židovské národnosti, kteří prošli koncentračními tábory. Není divu, že vpád cizích mocností do Československa v roce 1968 pociťovali po svých životních zkušenostech jako ohrožující, a proto hned v srpnu 68 emigrovali do Švýcarska, kde žili až do své smrti. „Důvodem byla obava, že dojde k další perzekuci Židů, jak tomu bylo při předchozím vpádu nacistických vojsk v roce 1939, která přivedla je samotné i jejich rodiny do koncentračních a vyhlazovacích táborů s dobře známými následky,“ říká advokátka s tím, že její klienti měli pádný důvod k odchodu z okupované vlasti, a zdůrazňuje, že o všech těchto skutečnostech věděla i soudkyně.

Soud o finanční odškodnění se táhne od roku 1994

Majitelka domu byla pak v Osvětimi a posléze Mauthausenu podrobena nacistickým lékařským pokusům, v jejichž důsledku nemohla mít vlastní děti. Proto manželé adoptovali po svém návratu z lágru chlapce. Ten se o tom, že je adoptovaným dítětem, dozvěděl až při uplatnění restitučních nároků, psychicky se z toho zhroutil, pak byl těžce nemocen a zemřel. „Byl to velkorysý, velkomyslný a laskavý člověk. Už kvůli jeho památce to takhle nemohu nechat, obracel by se v hrobě,“ prohlásila Klára Samková, proč chce bojovat proti necitlivé soudkyni, kterou nepovažuje za kompetentní. Za práva restituentů, nejprve manželů, po smrti syna pozůstalé manželky a jejich dvou dětí, se pere od roku 1994, kdy bylo nejprve zamítnuto vydání domu s pozemky. A od té doby se táhne spor o finanční vyrovnání. „Nejvyšší soud zrušil všechna předchozí rozhodnutí soudu a věc pražskému soudu vrátil s poměrně velmi přesným návodem, co a jak se má udělat,“ objasnila právní zástupkyně žalující strany.

Klára Samková: soudkyně nemá cit pro právo a chybí jí sociální inteligence

Advokátka Samková připouští, že názory na věc mohou být různé, protože podstata sporu je obtížná a do jisté míry nejednoznačná, připouští více možností výkladu a aplikace práva. „Je tam poměrně dost velký prostor pro tzv. soudcovskou úvahu. To vše akceptuji. Ale soudkyně ukázala, že naprosto nerozumí podstatě sporu, nechápe smysl českých dějin, nerozumí životu okolo sebe, nemá cit pro právo, chybí jí sociální inteligence,“ zlobí se advokátka. Jaké může mít soudkyně povědomí o právu a spravedlnosti, když v rozsudku také uvedla, že „současní žalobci v domě nikdy nebydleli, tudíž si nemohli vytvořit k nemovitosti citový vztah. A v roce 2007 uplynulo téměř 40 let, po které v domě nikdo ze žalobců a jejich právních předchůdců nebydlel“. Při čtení rozsudku se nabízí otázka, jak by asi dopadly restituční spory v případech, kdy stát zabavil lesy, pozemky, budovy, továrny, zámky a statky hned po roce 1948, kdyby je soudila Petra Lukášková? V kolika z nich potomci okradených majitelů nikdy nežili a v kolika případech uplynulo od jejich znárodnění nejen čtyřicet, ale šedesát let?

Restituenti se smířili s nižším odškodněním, nemají sílu na další léta sporů. Ale stejně je další soudní martýrium čeká

Klára Samková říká, že i když její klienti neměli v plánu se proti rozsudku odvolat, chtěli, aby některé věci nezapadly. „Jestliže se Ministerstvo financí spokojí s tímto rozsudkem, my se také odvolávat nebudeme. Ten rozsudek je tak špatný, že by to Městský soud musel vrátit. Ale je otázka, zda bychom se do konce roku 2015 domohli nového prvoinstančního rozsudku. A kdyby se ministerstvo odvolávalo, mohlo by nás čekat dalších pět až sedm let soudu. To je ten důvod,“ říká advokátka, proč se restituenti raději smířili s menším odškodněním. Ale dalšímu soudnímu martýriu se stejně nevyhnou. Podle posledních informací se Ministerstvo financí i proti tomuto rozsudku odvolalo. Takže se zřejmě odvolají i potomci původních majitelů domu, nic jiného jim ani nezbyde.

Svérázná obhajoba ze strany předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 1

Ale to není všechno, s čím se musí restituenti vyrovnat. Zdá se, že nakonec budou muset zřejmě spolknout i absurdní zdůvodnění rozsudku, které dýchá dobami dávno minulými, i s tím, že soudkyně Lukášková bude podobným způsobem soudit dál. Předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 totiž stížnost advokátky odmítla, nevidí důvod pro podání návrhu na kárné řízení. Ale její obhajoba kolegyně je poměrně svérázná. „Jde o soudkyni, která si nesmlouvavým způsobem hlídá nezávislost a svobodu jak osobního života, tak soudního rozhodování, a jak ji znám, jen projednání Vaší stížnosti by brala z Vaší strany za hrubou urážku na své cti a nadále by i vůči Vám vystupovala kontroverzním a netolerantním způsobem,“ píše v odpovědi předsedkyně soudu Jana Červinková. Klára Samková si to vysvětluje jako výhrůžku.

Nekvalitní soudci rozhodují dál

„Dnes se jedná o samosprávě justice a rozšíření pravomocí státních zástupců, ale nikde jsem nenašla konkrétní návrhy, jak řešit takto problematickou práci takto problematických soudců,“ zamýšlí se nad situací Klára Samková. O kárných žalobách soudců rozhodují opět soudci, proto jsou většinou neúčinné a nekvalitní soudci dál rozhodují o našich osudech.