„Rodina je důležitá nejenom v evangelizaci nového světa. Je důležitá a nezbytná pro přežití lidstva. Nebude-li existovat rodina, přežití lidské kultury bude ohroženo. Rodina je základem, ať se nám to líbí či nikoliv,“ tak zní přesný překlad nedávných slov papeže Františka při jeho cestě po Jižní Americe. Nedá se jim nic vytknout, ale jaká je praxe? Jsou podmínky pro rodiny u nás nastavené tak, aby mohly dobře fungovat? ParlamentníListy.cz oslovily hned několik politiků, napříč politickým spektrem - muže i ženy. Reagovaly nakonec ale jen dvě ženy, a to ze sociální demokracie. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková a mluvčí stínové vlády pro lidská práva a rodinu Michaela Marksová-Tominová.
Psali jsme:
Často zaznívají výtky o tom, že v současné době jsou na tom rodiny u nás mnohdy velmi špatně a živoří na hranici bídy. Zcela určitě se takových rodin v Česku najde dost, vypovídá o tom jak počet vyplácených sociálních dávek, tak i řada příběhů, se kterými se mnohdy i ParlamentnímListům.cz čtenáři svěřují. Zcela logicky hůře na tom budou rodiny žijící v regionech z vysokou nezaměstnaností. Takže - je v České republice rodina alespoň obstojně podporovaná?
V plodnosti jsme na tom špatně, a má to své důvody, upozorňuje Marksová-Tominová
„Myslím, že podpora rodin s dětmi je nedostatečná. Jedna celá oblast, která je velmi důležitá, se týká podmínek pro slaďování rodinného a profesního života. V ČR není dostatek veřejných zařízení péče o předškolní děti (jesle, školky) a rodiče malých dětí, zejména matky, téměř nemají možnost využívat flexibilních forem práce. Jak vyplývá ze srovnání s ostatními zeměmi EU, české matky jsou na tom celkově se slaďováním nejhůře ze všech. A jak je vidět, jsou si toho nejspíše vědomy, protože v míře plodnosti jsme na tom také špatně,“ reagovala pro ParlamentníListy.cz Marksová-Tominová, která se právě vrátila ze stáže ve Spojených státech amerických.
Mgr. Michaela Marksová
Podle ní druhá oblast, která se podílí na nepříznivém postavení českých rodin, se týká podpory dětí z rodin žijících v chudobě či na jejím pokraji.
„Dávky pro děti jsou velmi nízké, poslední vlády je ještě omezily a i v naší bohaté zemi je čím dál víc dětí, které mají hlad. Rodiče nemají na to, aby jim ve škole zaplatili obědy a dávali svačiny. V zemích srovnatelných s tou naší dostávají takové děti ve školách klidně jídlo zdarma, všechny děti bez rozdílu svážejí do školy školní autobusy... Kromě toho všechny děti mají nárok na místo ve školkách, bez ohledu na to, zda rodiče mají práci či nikoli, protože předškolní výchova je pro sociálně vyloučené děti naprosto stěžejní. Je mi úplně lhostejné, co dělají či nedělají jejich rodiče – těmto dětem se musí pomoci, společnosti se to bohatě vyplatí,“ doplnila ještě Michaela Marksová-Tominová.
Psali jsme:
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková připomíná, že rodina byla jedna z prvních obětí uplatňování neoliberalismu.
Nejistá sociální situace a likvidace řady výhod
„A to v kombinaci s konzervativní představou pravicových vlád, že rodina je ryze soukromou záležitostí, do které nemá stát zasahovat. To byly důvody zrušení porodného, omezení mateřské, snížení rodičovského příspěvku, faktická likvidace přídavků na děti i té ryze symbolické částky při nástupu dítěte do první třídy. Stejný motiv byl za likvidací jeslí v devadesátých letech. To spolu s nejistou sociální situací jak v devadesátých letech, tak po r. 2006 vedlo k dost razantnímu snížení porodnosti, i když do období natality (tedy období, kdy ženy rodí děti) se dostaly silné ročníky žen,“ upozorňuje na nepříliš pozitivní fakta senátorka.
PaedDr. Alena Gajdůšková
A jak dodala, dlouhodobé demografické studie uvádějí, že na pozici státu vůči rodině a na podmínky podporující zejména možnost skloubení péče o rodinu a pracovní kariéry velmi citlivě reagují nejčastěji středoškolačky a vysokoškolačky. „To je v našich podmínkách většina žen. Ty zvažují velmi pečlivě, kdy a do jakých podmínek přivedou dítě na svět. Výzkumy také ukazují, že v ČR je rozpor mezi tím, kolik lidé mají dětí a kolik by si jich přáli mít. Průměrný počet dětí na jednu ženu je v ČR zhruba 1,4 dítěte. Většina lidí by si ale přála dvě děti. To znamená, že stát nevytváří dobré podmínky pro rodiny. Přitom je jeho odpovědností nastavit takové podmínky, aby lidé svá přání o tom, kolik dětí chtějí mít, mohli realizovat. Je to jak v zájmu rodin, tak společnosti,“ konstatovala dál pro ParlamentníListy.cz Gajdůšková.
Psali jsme:
Podotkla, že spokojená a stabilní rodina znamená opravdu sociální soudržnost, stabilitu země. „Naopak - nízká porodnost, tedy demografické stárnutí obyvatelstva, znamená zvětšující se budoucí nerovnováhu mezi věkovými kategoriemi. To jsou zvýšené nároky na sociální a zdravotní péči a důchodový systém v budoucnu. Podpora rodiny spolu s podporou vzdělávání, které se rodin také týká, je tedy jednou z nejlepších investic, kterou může stát udělat,“ uzavřela senátorka.
Česko vymírá, znepokojilo to i Klause
Nepřímo tak upozornila na nedávno zveřejněné prognózy Českého statistického úřadu, který uvedl, že na konci století bude v naší zemi žít o zhruba 3,5 milionu lidí méně, než nyní (a některé prognózy hovoří dokonce o poklesu 4,5 milionu lidí). Nad tím se pozastavil i exprezident Václav Klaus a po přečtení komentáře sociologa Jana Kellera na toto téma sám poměrně ostře zareagoval. I když ponecháme vlastní střet stranou, pravdou je, že Klaus napsal mimo jiné také tuto větu:
„Já žádnou radost z toho, že nás bude méně, nemám. A navíc neznám zemi, stát, národ, kde by se z něčeho takového radovali.“
Zdá se tedy, že příští vlády i politickou reprezentaci čeká v oblasti rodiny hodně tvrdý oříšek. Možná proto na to upozornil i současný papež.
Nevyhýbejme se solidaritě, vyzval papež a upozornil na diskriminaci
Ten navíc vyzval nejen věřící, aby se spojili v modlitbě a pracovali za humánnější kulturu s větším bohatstvím hodnot. Upozornil i na jisté formy diskriminace, které se objevují jak v Česku, tak samozřejmě v celém světě.
„Kéž nikoho nevylučujeme a pracujeme ve prospěch onoho slova, které dnes zní nelibě – slova solidarita. Vyhýbáme se tomuto pojmu, protože je nepohodlný. Ve slově solidarita se však zrcadlí ony lidské a křesťanské hodnoty, které se po nás požadují, abychom mohli čelit kultuře vyřazování, podle níž lze vše odepsat. Je to kultura, která vylučuje lidi – děti, mladé lidi, seniory, ty, kteří už nejsou zapotřebí, kteří nejsou produktivní. To však není možné. Solidarita naopak zahrnuje všechny lidi. Proto musíte pokračovat v práci pro evangelium a kulturu solidarity.“
Psali jsme:
Co je rodina?
Rodina (podle sociologické definice, uvedené na Wikipedii) je skupina osob (případně více skupin osob) navzájem spjatých pokrevními svazky, manželstvím (nebo srovnatelným právním vztahem) nebo adopcí, jejíž dospělí členové jsou odpovědní za výchovu dětí. Existuje několik variant uspořádání rodiny. Základní (jádrovou) rodinu tvoří muž a žena a jejich děti, zatímco rozšířená rodina zahrnuje prarodiče, tety, strýce a bratrance. Další modely jsou polygamní (obvykle patriarchální) rodina a neúplná rodina s jedním rodičem (obvykle ženou).
Rodinu lze však zároveň i chápat jako malou skupinu osob, které jsou navzájem spojeny nejen manželskými a příbuzenskými, ale i jinými obdobnými vztahy a zvláště společným způsobem života. Další definice popisují rodinu prostřednictvím jejích funkcí: funkce reprodukční, sociálně ekonomické, kulturně výchovné, sociálně psychologické a emocionální.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
