Atmosféra spíše než akademickou disputaci připomínala fotbalový zápas, včetně nadšeného aplausu při příchodu oblíbených kandidátů. Největšího se při představování dočkal Jiří Drahoš, ostatní, včetně Michala Horáčka, byli uvítáni mnohem méně výrazně.
Fotogalerie: - Debata prezidentských kandidátů
Akci moderovala Andrea Procházková, která studuje Právnickou fakultu a vedle toho píše do časopisu Respekt. Hned na úvod po představení kandidátů informovala, že prezident Miloš Zeman účast na debatě odmítl, za což si od diváků na Právnické fakultě vysloužil bučení.
Prvním tématem byla role prezidenta v české společnosti. První dostal slovo profesor Jiří Drahoš, bývalý předseda Akademie věd,, podle kterého má prezident plnit ústavní povinnosti a kromě toho má podstatnou společenskou roli. „Nejsem velkým přítelem tvůrčího výkladu Ústavy,“ nasadil poprvé a zdaleka ne naposledy na Miloše Zemana. Prezident by podle něj měl zemi důstojně reprezentovat navenek. Prezident by měl mít své vize. „Bezpečí a moderní stát, který se postará i o ty slabší,“ popsal ty své.
Prezident by podle něj měl také podporovat demokracii a kultivovat politickou scénu. „Myslím, že to nemusím komentovat dále. Za sebe říkám, že pokud se stanu prezidentem, nebudu dělat ostudu,“ vysloužil si aplaus.
Vedle něj sedící lékař Marek Hilšer, který také přednáší na vysoké škole, se prohlásil za akademického kandidáta, a proto je prý na fakultě na domácí půdě. Roli prezidenta odvozuje od hesla na prezidentské standartě „Pravda vítězí“. Je to podle něj heslo filozofů kladoucích nepohodlné otázky a snažících se přimět lidi ke kritickému myšlení. A to by měl dělat prezident.
Také by měl otevírat důležitá témata, která nejsou pohodlná pro běžné politiky. A také by měl být ochráncem demokracie. „A protože má heslo Pravda vítězí, neměl by lhát,“ dodal. Neměl by prý být loutkou mocných.
Když vykládal, že prezident by měl v lidech probouzet to lepší, moderátorka jej utnula pro překročení časového limitu.
PODÍVEJTE SE NA CELOU DEBATU:
Jiří Hynek, předseda Asociace obranného průmyslu kandidující za Realisty, uvedl, že by chtěl prezidenta, který by „tu vlaječku, co mám v klopě, měl v srdci“. Prezident by měl podle něj sloužit vlasti a nenechat se strhnout jinými vlivy. Měl by být ekonomickým diplomatem, a také být vzorem pro své spoluobčany ve smyslu masarykovských tradic.
Michal Horáček se uvedl: „Prezident je občan a jeho povinností je hájit zájmy každého z nás.“ Přidal narážky, že by měl hájit naše zájmy především proti vlivům mocných. A pokračoval: „Doba nám přináší hrozby, ale ty hrozby jsou taky příležitosti. A prezident musí mít vizi, aby ty příležitosti prosadil.“ Nepředstavuje si prý rozhodně prezidenta jako sjednotitele. Naopak by prezident měl vést diskusi a nastolovat témata.
Bývalý diplomat, spolupracovník Václava Havla a dnes ředitel výzkumné agentury Pavel Fischer si myslí, že prezident by měl být garantem dodržování Ústavy. „Měl by mít názor a vědět, kam má země směřovat, ale zároveň být nadstranický,“ vysvětloval. V minulosti už prý na Hradě viděl, jak se takové kombinace dosahuje.
„Jako prezident chci vrátit Českou republiku na mapu světa,“ stanovil si cíl. Chtěl by ve světě zastupovat nejen české podnikatele, ale i vědce a kumštýře. A uzavřel, že prezident by měl naslouchat těm, kteří mají oprávněný pocit, že je nikdo neslyší.
Po něm se slova chopil hudební producent Petr Hannig: „Vládnout znamená sloužit,“ představil své motto. Prezident má podle něj být garantem svobody slova. „Před 28 lety jsme svobodu slova nadšeně vítali, ale v poslední době se oklešťuje. Tak jako za minulého režimu musíme zvažovat, zda říkat pravdu, nebo nic neříkající klišé,“ varoval. Prezident by ale podle něj měl mluvit pravdu a on to v případě úspěchu na Hradě rozhodně hodlá dělat.
„Nejsme malí. Budeme tak velcí, jak velcí se budeme cítit,“ pokračoval ve výčtu svých hesel, a když zdůraznil, že prezident by neměl rozdělovat společnost, skončil výzvou „Buďme hrdí“.
Mirek Topolánek na úvod uvedl, že prezident je pro české občany něco mezi tatíčkem Masarykem a bohem a takové vizi se prakticky nedá dostát. Prezident by se podle něj měl chovat v rámci dobrých mravů a předvídatelnosti. „Má to být člověk, který dá slovům jako vlast a naděje ten správný smysl,“ popsal svou vizi prezidentství.
„Asi všichni se tu shodneme, že Česká republika patří do euroatlantického prostoru. Že patří do EU. To musíme říkat, ale zároveň těmto slovům dávat reálný smysl,“ zarámoval svou vizi do konkrétního problému.
Pak se otěží debaty chopila moderátorka a začala se ptát. První dotaz padl na Michala Horáčka, který měl říci, jak často by se vyjadřoval k politické situaci. „Tak, aby to bylo adekvátní,“ odpověděl textař. Připomněl, že prezident má poměrně široké pravomoci, třeba právo kdykoliv přijít do Poslanecké sněmovny a hned tam dostat slovo, ovšem není nutné, aby to skutečně dělal.
„Co byste komentoval na současném sestavování vlády?“ padl doplňující dotaz. „Teď prezident nemá co komentovat. Je tu jasný vítěz voleb a ten jedná. Nikdy bych ale ani slovem nepřipustil, aby vláda vládla bez důvěry,“ ujistil.
Slovo si bere moderátorka z Respektu...
Hilšerovi Andrea Procházková připomněla, že se prezentoval jako občanský kandidát, chtěl se do volby dostat podpisy od občanů, ale nakonec musel žebrat v Senátu. Kandidát to vysvětlil tak, že je jen obyčejný občan, který celý rok pracoval na kampani jen s dobrovolníky. „A pokud člověk nemá to velké zázemí za sebou, tak je to velice obtížné,“ hájil se. Získal prý 44 tisíc podpisů, což na kandidaturu nestačilo, ale bylo to hodně lidí, tak je nechtěl zklamat. Proto šel prosit o podpisy do Senátu, ale vybíral si prý jen takové senátory, kteří měli podobný „občanský“ příběh jako on.
Průzkumníku Pavlu Fischerovi moderátorka vpálila, že průzkumy mu moc nepřejí, a čím je tedy pro voliče zajímavější než jiní kandidáti. „Vím, kudy se chodí na Hrad, a vím, kudy se z něj odchází. A to je taky výhoda,“ usmál se někdejší spolupracovník Václava Havla. „Přihlásil jsem se proto, že žijeme v nebezpečné době. A musíme si zvolit takové politiky, kteří dokáží nejen zastupovat zemi v zahraničí, ale také to, co se děje v zahraničí zohlednit doma,“ vysvětlil.
Co zohledňováním zahraničních zkušeností doma myslí, vysvětlil vzápětí. „Položil bych otázku, co vlastně máme z toho obratu k Číně a Rusku,“ udeřil na současného prezidenta. A když by tu otázku položil, ukázalo by se podle něj, že to nic moc nepřineslo, a že se máme raději vrátit do hlavního evropského proudu.
V časech Václava Havla prý poznal, jak to dělat, aby prezident reprezentoval osobitě ČR, a vláda s tím neměla problém. Takže by to určitě zvládl v současnosti sám.
Jiří Drahoš si vytyčil za cíl svého prezidentování kultivaci politické scény. „Já bych mohl začít heslem ryba smrdí od hlavy,“ začal za uznalého smíchu studentů. „Ale každý musí s kultivací začít u sebe,“ nabádal. „Otevřel bych Hrad, protože je to součást Prahy a současná situace je nedůstojná,“ pokračoval ve výčtu plánů další narážkou na prezidenta.
Hannig dostal dotaz, zda by prezident měl mít širší pravomoci. „Stávající jsou adekvátní. Jediné, co by rozšířil, je právo zákonodárné iniciativy,“ uvedl.
Moderátorka z Respektu poprvé za celý večer přešla do konfrontace a namítla, že máme parlamentní systém, tak tato změna by z toho udělala systém prezidentský. Hannig nesouhlasil. Prezident podle něj vidí věci z nadhledu a tento nadhled je právě tím, co v legislativě potřebujeme.
Moderátorka pokračovala v jeho výslechu a ironicky poznamenala, že Hannig od roku 2002 kandiduje kdekam a co chce nyní udělat jinak, aby to konečně vyšlo.
„Ukazuje to na mou houževnatost,“ začal vysvětlovat Hannig, načež se publikum na pražské právnické fakultě začalo pochechtávat.
Jiřího Hynka se moderátorka ptala, co znamenají jeho slova z tiskové konference k představení kandidatury, že prezident by měl být důstojným vrchním velitelem ozbrojených sil. Hynek zmínil například podporu armády při jednání o rozpočtu, nebo poukazování na bezpečnostní rizika. Tento úkol podle něj patří u prezidenta k nejdůležitějším. „Já se v oblasti bezpečnosti pohybuji dvacet let a vidím, jak se to zhoršuje,“ dodal.
Mirek Topolánek dostal dotaz, zda se neobává, že mu jeho kandidaturu shodí Ministerstvo vnitra, vzhledem k tomu, že někteří senátoři kromě něj podepsali kandidaturu i dalšímu kandidátovi a to podle některých právníků není možné. „Já jsem neprávník, tak to pojmenuju neprávnicky: Je to taková účelovka,“ poznamenal za smíchu publika. Spor o platnost kandidátky označil za nesmysl. „Mě to nechává naprosto chladným,“ ujistil.
Pak měl bývalý předseda vlády odpovědět, zda je pro prezidentského kandidáta politická zkušenost výhoda, nebo nevýhoda. Pokládá to za výhodu, zejména v situaci, kdy se rozhodujeme, jestli zůstaneme normálním státem. „Prezident musí mít zkušenost, být osobnost a znát ústavní a politické zvyklosti,“ trval na svém Topolánek. „Politika je řemeslo, to není něco, co si někde nakoupíte,“ ubezpečil moderátorku.
Nejspíš vám to psal nějaký píárový poradce...
Pak mu následně připomněla jeho tajemníka Marka Dalíka. Podle ní je pikantní, že ve stejný den, kdy expremiér oznamoval prezidentskou kandidaturu, jeho tajemník nastupuje do vězení.
„Především myslím, že to nebylo ve stejný den, ale o den později,“ zhodnotil Topolánek s posměšným výrazem moderátorčinu přípravu.
Kauza obrněnců Pandur podle něj byla taková, že mu přijde směšné, že kvůli tomu jeho tajemník skončil ve vězení, ale respektuje rozsudek soudu.
Následně dodal, že milost by v Dalíkově případě rozhodně neuplatnil, byť si osobně v této souvislosti mohl v tisku přečíst ledacos zajímavého.
Pak expremiér připustil, že kauza Pandur, jakož i další problematické momenty jeho premiérování jsou pro jeho kampaň nepříjemné, výhody z jeho politické otrkanosti ale převažují. V průběhu kampaně je prý připraven vysvětlovat vše ze své politické minulosti. Nepochybuje, že se jej na to novináři vyptávat budou.
Drahoš pak dostal od moderátorky dotaz, zda se bojí Topolánka. „Nikdy jsem se nikoho nebál,“ ujišťoval Drahoš. Moderátorka mu k tomu přečetla jeho tweet, ve kterém označil kandidaturu bývalého premiéra za „špatný vtip“.
„Je to takový topolánkovský status. Pak si to s panem Topolánkem vysvětlíme,“ ujišťoval nejistě prezidentský kandidát. Vše následně uzavřel sám Topolánek. „Nejspíš to psal nějaký jeho píárový poradce, a já už jsem to dávno panu Drahošovi odpustil, pokud jsem to vůbec kdy bral vážně,“ reagoval bez vyvolání a vysloužil si potlesk.
Michal Horáček pak ujišťoval, že by na Hradě vyřídil resty, které mu tam prezident Zeman nechá. Zejména by se omluvil potomkům Ferdinanda Peroutky za kauzu s článkem o gentlemanu Hitlerovi a zaplatil by bez dalších průtahů částku, kterou stanovil soud.
Jednačtyřicetiletý lékař Hilšer pak čelil dotazu, že nemá životní a politické zkušenosti. O svých životních zkušenostech přesvědčovat nechce, myslí si, že ve srovnání s vrstevníky dokázal dost.
„Vidíme mezi sebou řada politiků, kteří jsou velice zkušení. I mezi kandidáty,“ poznamenal s pohledem vlevo, kde seděl Mirek Topolánek. „Ale já bych tuto zkušenost označil za nežádoucí,“ zdůraznil.
On by chtěl vytvořit na Hradě férovou atmosféru, která bude založena právě na jeho „nezkušenosti“ a neznalosti politických čachrů. „Měli bychom mít prezidenta, který není namočen v žádných špinavostech minulých let,“ zakončil tvrdě.
Hannig se vyznal z lásky k USA a lidé se začali smát
A pak už se moderátorka znovu chystala na Petra Hanniga. „Prezident má sjednocovat. Jste takovým člověkem?“ udeřila. Když se kandidát podivil, proč by neměl být, spustila Procházková: „Jste spojen s pravomocně odsouzeným Adamem B. Bartošem.“
„Já chci být garantem svobody slova. Za slova by nikdo neměl být odsuzován,“ protestoval kandidát s poukazem na USA, kde je svoboda slova garantována ústavním dodatkem, což ovšem redaktorku Respektu ani v nejmenším nezastavilo.
„Ale my nežijeme v USA, ale v ČR a ty jeho projevy jsou v rozporu s naším právním pořádkem,“ pokračovala ostře. „Ale já mám hrozně rád ústavu Spojených států,“ snažil se navázat Hannig. Jeho následné vysvětlování vyvolalo v aule právnické fakulty smích.
Pak se moderátorka v ráži zaměřila na Realistu Hynka: „Získali jste ve volbách 0,7 procenta. Proč si myslíte, že to teď bude lepší?“ zajímala se. „Jen neúspěchy vás posouvají vpřed,“ opáčil Hynek. On sám se prý nikdy nevzdává, o čemž svědčí i heslo jeho kampaně „silný prezident pro těžké časy“. „Mým cílem je vyhrát,“ uzavřel rázně.
Topolánek byl pak dotázán, zda si myslí, že jsou voliči hloupí. Moderátorka mu připoměla, že tak letos na jaře odpověděl na otázku, proč lidi volí Andreje Babiše.
Topolánek reagoval zostra: „Za tuto otázku vám musím skutečně poděkovat. To heslo Pravda vítězí, o kterém se tu mluvilo, by totiž dnes mohlo být změněno na postpravda vítězí. Dnes totiž věci hodnotíme podle toho, jak se zdají být, ne podle toho, co jsou,“ usadil moderátorku.
„Nejsme schopni ani dočíst článek, čteme jen titulek,“ vrátil se k rozhovoru, z něhož mu citovala.
Topolánka prý už vlastně ani nepřekvapuje, že je z celého rozhovoru vytržena bez jakéhokoliv kontextu jedna půlka věty.
„Ale pokud se mě ptáte, jestli je to pravda, tak je to pravda,“ potvrdil své hodnocení části voličů.
A pak se Topolánek už klidněji rozpovídal o motivaci své kandidatury. „Do politiky bych se nevracel, žiju spokojený život s hezkým platem. Co mě k tomu přivedlo? Přivedla mě k tomu ta povolební situace, to, že Miloš Zeman nedělá kroky, které se mi líbí,“ vysvětloval. Ukazuje se prý, že prezidentu Zemanovi docházejí síly, a on mu chce dát možnost čestně zakončit své státnické působení.
Fischer byl pak vyzván, aby vysvětlil, jak může prezident podkopat hrdost národa, což je věc, před kterou varuje. „Mám-li být konkrétní, tak tím, že jede do Číny a tam řekne, že se chce učit, jak stabilizovat společnost,“ opáčil lapidárně.
Následovala otázka, na kterou měli kandidáti odpovědět ano nebo ne: Dali by po svém případném lednovém zvolení druhý pokus k sestavení vlády opět Andreji Babišovi? Předepsaným způsobem neodpověděl nikdo z kandidátů.
Topolánek vysvětloval: „Byl bych při tom pověřování opatrnější nežli při prvním pokusu, ale pověřil bych toho, kdo by měl šanci získat většinu.“ Hannig soudí, že napoprvé by měl být vždy pověřen bez jakýchkoliv podmínek vítěz voleb, při druhém pokusu by pak prezident měl pověřit druhého na pásce. Fischer spustil výklad: „Prezident by měl vracet politiku do ústavního rámce. Proto bych šel po Ústavě.“ Horáček si myslí, že pokus by měl dostat ten, který má největší šanci. „Já bych se zeptal, pane Babiši, co nabízíte?“ popsal svou strategii. Hynek vnímá prezidenta při sestavování vlády jako rozhodčího, takže by se snažil pískat rovinu.
Pak se slova chopil Marek Hilšer: „Prezident by měl dbát i na to, že nebudeme mít premiéra, který v minulosti podváděl,“ rozjel se. Následoval výklad, že právě takové věci způsobily současnou nedůvěru v politiky. „Pokud budeme o politicích pochybovat, tak se z toho marasmu nikdy nevyhrabeme“, zakončil svou odpověď na dotaz, koho by pověřil při druhém pokusu.
Kolečko uzavřel Jiří Drahoš. Ten by se držel Ústavy a ústavních zvyklostí. Požadoval by 101 podpisů poslanců, neboť většina ve Sněmovně je pro něj naprosto zásadní podmínka.
Profesor Drahoš začíná zkoušet...
Druhým tématem bylo směřování České republiky a její zahraniční politiky.
Pavel Fischer by stavěl na co nejsilnější pozici v Evropské unii. „EU prochází zásadní debatou o své budoucnosti a ČR v tom může sehrát zásadní roli,“ myslí si. Prezident musí podle něj znát nejen dveře v Bruselu, ale i tam, kde se o té budoucnosti rozhoduje. Nestačí jen vyvěsit evropskou vlajku, musí se taky evropsky konat.
Jiří Drahoš měl vysvětlovat, jak chce změnit současné nálady proti EU v české společnosti. „Měli bychom korektně informovat, jaké všechny výhody máme z EU,“ plánuje kandidát. Nejsou to prý jen peníze ze strukturálních fondů, ale třeba i výhody díky standardům potravin. „Já mám ověřeno, že pokud lidi slyší věcné argumenty, tak začnou o czexitu uvažovat úplně jinak,“ popsal svou zkušenost z kampaně.
A nakonec vytáhl otázku pro chytré hlavy: „Evropa má být sjednocená, nikoliv jednotvárná. Víte, kdo to řekl? To řekl Masaryk,“ rozhlédl se profesor spokojeně po poslouchárně.
Je mi smutno. 28.10. má být oslavou čes. státnosti. Místo toho sledujeme smutnou přehlídku malosti.Foto “Hradní dýně” s TGM je toho důkazem. pic.twitter.com/psJZmRQ7Xu
— Jiří Drahoš (@jiridrahos1) 28. října 2017
Slovo dostal Petr Hannig, moderátorka nasadila ostřejší tón a publikum se už dopředu začínalo smát. „Naše historie je houpačkou mezi rozvojem a zradou,“ začal kandidát Rozumných. „A vždycky, když jsme se orientovali na jednu zemi, tak to skončilo zradou. Nejdřív v Mnichově, potom když jsme se orientovali na Sovětský svaz,“ objasňoval. Nesmíme se proto tedy orientovat jen na jednu stranu.
Evropská unie se podle Hanniga musí vrátit před Lisabonskou smlouvu, aby všechny státy cítíly, že mají právo veta. „Nesmí si připadat jako kolonie,“ zdůraznil. Je důležité, abychom cítili, že jsme svobodni, že nemusíme poslouchat.
My podle něj máme zkušenost s totalitou a nedemokracií, kterou západní členské státy nemají, a proto by se od nás měly učit.
„To by měla EU kvůli nám zrušit Lisabonskou smlouvu, anebo byste chtěl vystoupit z EU?“ nastoupila moderátorka z Respektu.
Hannig vysvětloval, že je pro referendum. Na dotaz, jak by v něm hlasoval, uvedl, že by hlasoval proti vystoupení.
„Co tedy znamená vrátit se před Lisabonskou smlouvu?“ stále opakovala Andrea Procházková. Hannig se snažil vysvětlovat, že se musí v EU jednat, ale když moderátorka stále opakovala svůj dotaz, povolily mu nervy: „Novináři si neustále vedou svou proti 98 procentům lidí.“
„Jak byste to chtěl prakticky udělat?“ opakovala se stále. „To se zeptejte tady pana Topolánka, co to podepsal,“ odpověděl zjevně podrážděný Hannig za smíchu publika.
„Musíme se postarat sami o sebe,“ zdůraznil Jiří Hynek. „Neznamená to spíše zůstat v silné EU?“ namítala moderátorka. Hynek namítl: „Tady se diskutovalo, kolik peněz plyne z EU. Ale to nejsou peníze EU, to jsou peníze nás všech.“
„Ale ČR je čistý příjemce,“ namítala redaktorka Respektu. „Já bych se nenechal uplácet a neobětoval tomu naši suverenitu,“ trval na svém kandidát. „Evropská unie se dneska řítí do pekla. To vám v oblasti bezpečnosti potvrdí každý. My musíme umět sdělit své národní zájmy a bojovat za ně,“ zdůrazňoval. Z byznysu má prý zkušenost, že když si dovedete vydobýt silnou pozici, tak vás ostatní berou vážněji.
Marek Hilšer se přimluvil za přijetí eura. „Dříve nebo později ho budeme muset přijmout. Když se podíváte, kde ležíme, tak ležíme ve středu Evropy, kde se všechny transakce odehrávají v euru,“ vysvětil.
Topolánek: Mně tekly slzy
Redaktorka Respektu si pak ohledně Evropské unie podala Mirka Topolánka. „Byl jste předseda Evropské rady a poslední rok útočíte na EU. Proč ta změna?“ pustila se do něj. Topolánek odpověděl, že se vyvíjejí lidé a vyvíjí se i situace.
„Podepsal jsem Lisabonskou smlouvu, i když jsem věděl, že jí budeme poškozeni, abychom se udrželi v EU,“ vzpomněl na rok 2009, i v odpovědi na výzvu Petra Hanniga.
Pak připomněl, že právě on jako premiér přivedl ČR do Schengenu. „Mně tekly slzy, když jsem poprvé přejížděl hranici bez občanky,“ vyprávěl. A proto jej trápí, že dnes kvůli imigrační politice EU je Schengen ohrožen.
Podle Topolánka není pochyb, že je prozápadním politikem. Nemíní ale přehlížet problémy.
„EU vykazuje v poslední době obrovské nedostatky. Zejména nedostatek demokracie, protože když vidíte, jak se tam rozdělují funkce, tak ani vy nevěříte, že je to standardní nedostatek schopnosti řešit problémy. Západní orientace neznamená nekriticky přijímat všechno, paní moderátorko,“ poznamenal sarkasticky.
„Já jsem se pouze ptala,“ protestovala studentka z Respektu.
Michal Horáček pak uvedl, že ČR by měla zůstat tam, kde vždycky byla, to jest v Evropě.
„Měli bychom usilovat o to, abychom v tom prostoru byli co nejlepší. Aby si všichni říkali: Ti Češi, ti to dělají dobře. Aby jsme mohli být hrdí na to , že se v tom nejsilnějším prostoru na světě dokážeme prosadit,“ zasnil se prezidentský adept.
Druhý ano/ne dotaz moderátorky mířil na zákon o obecném referendu:
Topolánek uvedl, že je proti nadužívání referenda. „Dovedu si ale představit, že bychom tak vystoupili z EU, když jsme tam tak vstoupili,“ dodal.
Hannig nesouhlasil: „Já jsem naopak zásadně pro referenda. Lidé nejsou hloupí, dejte jim možnost se vyjádřit.“
Fischer oponoval, že referendum nás může oslabit, tak je proti.
Horáček uvedl, že v podstatě je pro. „V Ústavě je napsáno, že lid vykonává svou moc. Podle Ústavy by to však nemohlo být o mezinárodních smlouvách, tak o vystoupení z EU by se hlasovat nemohlo,“ připomněl.
Hynek žádá referendum o zásadních věcech, jako je třeba členství v EU. „Když lidé mohou hlasovat o prezidentovi, tak proč by se nemohli vyjádřit ke konkrétním problémům,“ poukázal.
Hilšer to však vidí úplně jinak: „Ukazuje se, že referenda společnost spíše rozdělují. Je navíc velice problematické, když do referenda promluví propagandistické kanály, například z Ruska, které to veřejné mínění mohou zmanipulovat a zásadně ovlivnit i budoucí generace,“ vysvětlil, proč je lidové hlasování podle něj škodlivé.
Drahoš se už vcítil do role prezidenta a uvedl, že by velmi zvažoval, zda případně přijatý zákon o obecném referendu podepíše. Ocenil argumenty, které uvedl vedle něj sedící Hilšer a dodal, že referenda by se měla konat pouze za přesně vymezených podmínek.
Když v roce 1990 promluvil Václav Havel, všichni věřili, že přijde něco krásného
Pak už následovaly dotazy z publika. První tazatel nabídl prezidentským uchazečům tezi, že hlava státu by měla být morálním vzorem.
Topolánek, který sérii odpovědí začínal, k tomu uvedl: „Ta osoba není bůh.“ Sám vidí morální požadavky na prezidenta v tom smyslu, že musí ctít Ústavu nejen podle litery, ale i podle ducha. A musí to být člověk, který uznává spravedlnost a nemá se za co stydět. V tomto smyslu by prezident měl být vzorem.
Hannig se rozvzpomínal: „Měli jsme od roku 1990 tři prezidenty. Každý z nich byl něčím jedinečný.“ Zmínil nádherný novoroční projev Václava Havla v roce 1990, který nadchl celý národ k víře, že teď bude něco krásného. Václav Havel podle něj působil pokorou a prezident by měl být pokorný. Václav Klaus byl podle něj výjimečný svým pronikavým pohledem do budoucnosti, ve kterém viděl věci, které se pak splnily.
Prezident Zeman má podle Hanniga obrovskou inteligenci, ale má málo empatie. „Prezident by měl mít pokoru, inteligenci a empatii“, shrnul svou představu.
Pavel Fischer kritizoval současný systém „dvořanů“, střežících prezidenta. Prezident by podle něj měl mít svědomí a vykonávat úřad bez ohledu na to, jak to působí.
Michal Horáček připomněl, že prezident by měl s veřejností především komunikovat. A dávat příklad. „Nelze říkat, buďme kultivovaní, buďme dobří, místo toho by sám měl ukazovat, jak si tyto pojmy představuje,“ uvedl textař. Právě z tohoto důvodu prý zveřejnil například zprávu o svém zdravotním stavu.
Hynek vnímá prezidentskou morálku takto: „Důležitější než forma je obsah činů. A tím obsahem musí být zájem této země. Forma je druhotná.“
Hilšer se po dvou hodinách debaty opět vrátil na počátek k prezidentské standartě, jejímuž heslu by měl být prezident oddán. Načež začal vyprávět o tom, jak se Masaryk nechal pro svou pravdu vyhánět studenty z univerzity, a pak ho ti samí lidé uznávali, protože byl oddán pravdě.
Když byl na závěr na morální vizi prezidentského úřadu dotázán Jiří Drahoš, zazněla sálem odpověď: „Souhlasím s předřečníky, nevím, co bych k tomu dodal.“
Já se v životě hodně nadřel, spustil Horáček. Počkejte, nesmějte se...
Další dotaz směřoval na vztah k penězům a finanční zajištění kandidátů. Výrazně vybočila odpověď Marka Hilšera, který se filozoficky zamyslel nad rolí peněz: „Peníze v životě nejsou tak důležité. Já jsem dnes studentům říkal, že když vás život naplňuje štěstím, tak nepotřebujete ani moc jíst.“
Hynek má čtyři děti a peníze jsou podle něj důležité k tomu, aby se o ně mohl postarat.
A pak se slova chopil Michal Horáček: „Já jsem se v životě hodně nadřel (smích z publika). No počkejte, já jsem napsal devět knih, udělal patnáct desek,“ ozval se kandidát podrážděně. Pak začal vykládat, jak se snaží pomáhat „lidem s mimořádnými příběhy“, zejména těm, kteří neměli štěstí.
Vynikla i odpověď Petra Hanniga: Já od roku 1966 působím v šoubyznyse, dokonce jsem v Británii pracoval s mezinárodními hvězdami. Chudý nejsem, jsem vdovec, nemusím se o nikoho starat. Ale na kampaň nedám ani korunu, buď mě lidi budou chtít zvolit, nebo nebudou.“
A finanční okénko zakončil Mirek Topolánek: „Na účtu mám tolik peněz, abych mohl bez probémů zaplatit poměrně vysoké inkaso.“ Pokud jde o úspory, odhadl je na tři a půl milionu. Následoval výklad, jak od roku 1991 pracoval a jak se daří jeho firmě.
Další dotaz směřoval k tomu, zda by se nemělo v rámci „zcivilnění“ prezidentského úřadu přesounout sídlo prezidenta z Hradu. O této možnosti už se mluvilo i v souvislosti s bezpečnostními otázkami.
Topolánek začal obšírně výkladem, že „Václav Havel je značka, která má zvuk všude na světě. Rovnat se mu může jenom Jaromír Jágr.“ O polidštění prezidentského úřadu podle něj má smysl uvažovat. „I z tatíčka Masaryka bychom měli udělat normálního člověka,“ doporučuje kandidát. Odstěhování prezidenta z Hradu ale podle něj není cesta.
Petr Hannig spustil: „Hrad udělal Masaryk. Za Rakouska to bylo nevábné místo. Máme nejkrásnější sídlo hlavy státu na světě“. A tak by to podle něj mělo zůstat.
Podle Michala Horáčka je hlavně důležité, aby byl Hrad otevřený pro veřejnost.
S tím souhlasil i Jiří Hynek: „Mrzí mě, že je Hrad taková pevnost. Já chodil do školy přes zámecké schody, a když vidím, jak to dnes vypadá, tak mě bere čert,“ vykládal. Sídlo prezidenta by podle něj určitě mělo být na Hradě. „Ale chce-li prezident poznat, co si lidé myslí, tak je musí navštěvovat, a to nepozná na Hradě,“ dodal.
Marek Hilšer se přidal, že prezident by měl být mezi lidmi co nejčastěji. A Hrad by měl sloužit veřejnosti. „Kdybych byl prezidentem, tak bych na Hradě uspořádal den dětí, aby tam všichni přišli,“ plánuje.
Jiří Drahoš prý i se svým týmem řešil otázku, zda nezcivilnit úřad prezidenta přesunutím jinam. „Shodli jsme se, že tradice se nemají měnit,“ ohlásil resumé.
Následoval poněkud zmatený dotaz dámy z publika, následovaný podobně nepovedeným pokusem Michala Horáčka o vtip, načež přišel poslední dotaz, tentokrát sólově pro Jiřího Drahoše: tazatel jej upozornil na výrazné rozpolcení české společnosti. Jak by jej spolufavorit prezidentské volby překlenul?
„Jsem člověk, který je přesvědčen, že když mají lidé racionální argumenty, tak se názorově posunou a najdou shodu. Jsem přesvědčen, že lidé, pokud slyší argumenty, jsou schopni změnit názor,“ předestřel svou metodu jednání s českou veřejností.
A celý večer zakončil praktickým příkladem toho, jak respekt k faktům pomáhá vyjasňovat situace. Třeba známá kauza Peroutkova článku by podle něj při respektování racionálních argumentů byla vyřešena rychle a jednoznačně. A tímto závěrečným rýpnutím do nepřítomného prezidenta Zemana celé debata skončila.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
