Na úvod Procházková povyprávěla o své únorové návštěvě Kyjeva, kde vrcholily protesty proti dnes už bývalému prezidentovi Janukovyčovi. „Málokdo mi to věří, ale opravdu čistě náhodou jsem se 18. února na letišti potkala s Jaromírem Štětinou, a ten mě přesvědčil, ať se ubytujeme v hotelu Ukrajina,“ vzpomínala. Ten leží v centru Kyjeva přímo na Majdanu. „Nevypadalo to na nejlepší místo k ubytování. Schylovalo se tam k hlavnímu střetu, to bylo úplně jasné. Až k hotelu drželi území demonstranti, přesně kolem něj byla zóna zvláštních policejních jednotek Berkutu,“ objasnila.

Procházková vezla neprůstřelné vesty a helmy kolegovi Pazderkovi z České televize. „Ten byl zpravodajem ČT v Polsku, ale spadala pod něj i Ukrajina. V Polsku samozřejmě nebyl důvod, aby měl neprůstřelné vesty či helmy, takže mu to skrze mě teď z České televize posílali,“ uvedla redaktorka pracující pro Lidové noviny. „Všichni kolegové nás varovali, ať do hotelu Ukrajina nechodíme bydlet. Protože se jim zdá, že tam budeme omezení v pohybu, že hotel bude obklíčen a nebudeme z něj moci vyjít,“ sdělila.

Střelba a mrtví v okolí hotelu Ukrajina

Takže se všichni odstěhovali mimo centrum, a v hotelu zůstali jen dva novináři – Procházková a Štětina. Staří známí, kteří v devadesátých letech v době čečenské války založili agenturu Epicentrum. I když v současnosti se Štětina věnuje politice. „Mě ubytovali s výhledem na prezidentský palác, Štětinu o trošku níž s výhledem na Majdan. Což nám přišlo ideální,“ konstatovala. Dva dny v hotelu okouněli a nic zvláštního se nedělo.

Až přišel 21. únor. „Šli jsme na snídani a najednou přišel divný zvuk, křik a střelba. Do foyer začali nosit zraněné a mrtvé. Z luxusního hotelu se stal z jedné půlky lazaret a z druhé márnice. Vše podstatné se odehrávalo na rohu u hotelu.Takže všichni kolegové pak s námi odpoledne dělali rozhovory o tom, co se tam stalo,“ vyprávěla.

A děly se události dramatické, ba přímo tragické. „Mrtvých bylo několik desítek, jen v našem hotelu třináct, zraněných nepočítaje,“ vypočítala. Díky svému strategickému ubytování a tomu, že vše viděli na vlastní oči, mohli oba novináři vzdorovat různým zaručeným zprávám. „Bylo jasné, že nestříleli demonstranti. Viděli jsme, kdy střelba začala a jakým směrem,“ uvedla.

Rusové přijdou a Krym si vezmou. A Evropa je bezmocná

Pak nastaly události na Krymu. „Pro mě to byl největší šok za posledních dvacet let. Větší než Čečensko nebo Afghánistán. Tady se mě to dotýkalo jako občana Evropy. Šlo o útok na moji představu jak má svět vypadat,“ pronesla Procházková na českolipské debatě. „Bylo pro mě šokující, s jakou lehkostí je možné něco takového udělat. Rusové přijdou a Krym si vezmou. A jak je Evropa zcela bezmocná vůči takovéto drzé a neomalené agresi,“ upozornila.

Po ruském zabrání Krymu Procházkovou napadlo, že získání tohoto území Rusům stačit nebude. I z logistického hlediska. Na Krym se Rusové po souši jen tak snadno nedostanou, musí tam létat. „Pokud Rusko chce s Krymem dlouhodobě něco podnikat, potřebuje tam získat přístup po zemi,“ uvedla a vyjádřila přesvědčení, že to byl původní ruský záměr. „Stačí se podívat na mapu, je jasné, kde nepokoje byly. V Oděse, Chersonské oblasti, v Nikolajevu, Mariopolu a pak v Doněcké oblasti. Když byste si ta místa označili, uvidíte, že to je přesně cesta z Ruska na Krym. To nemůže být náhoda,“ je přesvědčená. „Všude se to úplně nepodařilo. Ale snaha byla vytvořit pás občanského konfliktu s tím, že nakonec tam dorazí Rusové jako mírotvorná síla,“ sdělila.

Tento model rozeštvání konfliktu a následného vstupu takzvaných mírových jednotek si podle Procházkové Rusové vyzkoušeli už v Abcházii. „Samozřejmě, že nemůžete rozeštvat národy žijící v souladu. Je jasné, že problémy tam byly. Ale jedna věc je pomáhat při řešení konfliktů a druhá je rozeštvávat je různou propagandou, lživými informacemi a provokacemi. Přilévat olej do ohně a poté jej řešit. To udělali kromě Abcházie i v Podněstří. V obou oblastech dodnes ruské mírové sbory jsou,“ objasnila.

Ještě problematičtější je podle ní situace v Jižní Osetii, kde k podobným událostem došlo v srpnu 2008. „Chápu, že krátce po rozpadu Sovětského svazu jsme se úplně v místním dění neorientovali. Takže do válek na začátku devadesátých let neměla Evropa šanci nějak zasáhnout. Ale teď v roce 2008 jsme dovolili Rusům zabrat území,“ zmínila.

Což bylo podle ní důležité až klíčové i směrem ke Krymu. „Putin si tehdy řekl, že je něco podobného možné beztrestně udělat,“ domnívala se. Podobné myšlenky měl už na podzim v roce 2008 duchovní vůdce krymských Tatarů. „Ten v rozhovoru uvedl, že dění v Jižní Osetii je přímé ohrožení Krymu. Kdybych si to tehdy přečetla, nevěřila bych mu, Kavzkaz přeci není Krym. To bychom nedopustili. A vidíte, šest let uběhlo a je to tady,“ konstatovala Procházková.

Všímá si i postoje našich vrcholných politiků. Zpočátku si cenila chování ministra zahraničí Zaorálka, u prezidenta Zemana si dokonce říkala, jestli nejsou jeho výroky až příliš razantní. Pak se však jejich názory změnily. „Pan Zaorálek minulý týden v Kyjevě prohlásil, že ruské angažmá na Ukrajině je tak málo dokazatelné, že není možné sankce dále rozšiřovat,“ podivuje se nad jeho názorovým obratem, který si vysvětluje tím, že dostal stranický kartáč a podřídil se pokynům sociální demokracie.

Věřím zpravodajství České televize o Ukrajině

O ruském podílu na eskalaci ukrajinského konfliktu Procházková – a nejen ona – nepochybuje. „Píšou o tom i renomovaná média – Reuters, BBC. Ostatně to tvrdí i média ruská. A pak se můžeme podívat na oficiální webové stránky NATO. A tam na satelitních snímcích uvidíte tank, jak jede z Ruska, šup šup šup a je v Luhansku,“ okomentovala. Řídit tank nebo sestřelit letadlo není podle ní nějaká amatérská dobrovolnická záležitost. „Musí to být profesionální vojáci,“ myslí si.

Když už jsme u médií, Procházková pochválila činnost České televize při referování ukrajinské krize. „Je to tím, že je tam kolega Pazderka, vynikající, objektivní, slušný člověk a poctivý novinář. Jemu hodně věřím,“ konstatovala s tím, že vysoké profesionální renomé mají i Pazderkův kolega Karas či zpravodaj Českého rozhlasu Dorazím.

Zkušená redaktorka zároveň varuje před pochybnými, zvláště internetovými zdroji. „V reakci na mé texty mi někteří lidé píší, že jsem v zajetí bludu a oni mají ty zaručené informace. A posílají mi různé odkazy. Když na ně kliknu, objeví se většinou blogy lidí, které vůbec neznám a nic o nich nevím. Jsou tam fotky, o kterých nevím, zda jsou skutečně z Ukrajiny, nebo ze Sýrie, či Afghánistánu,“ upozornila.

Sankce jsou kosmetické, ale jsou aspoň nějaké

Jeden z diváků namítl, že sankce proti Rusku jsou pouze kosmetické, protože i západní země přihlížejí ke svým ekonomickým zájmům. „Jsou kosmetické, ale aspoň jsou nějaké. Myslím si, že pokud by nebyl vůbec žádný tlak Západu, Rusové už by obsadili třeba Chersonskou oblast. Jsem o tom hluboce přesvědčená,“ sdělila Petra Procházková.

„Putin potřebuje dobré vztahy zvláště s Německem. Úplně se odříznout od světa nemůže. Nehodí se mu, abychom přemýšleli, jak vyklouznout ze závislosti na ruském plynu. Nemyslím, že má přesné plány, prostě to zkouší. Udělá jeden krok a když mu vyjde, následuje další,“ vysvětlila. „Co by se stalo, kdyby Rusové vstoupili zcela neomaleně na východní Ukrajinu, jako tomu bylo na Krymu, to nevím. Třeba by se nestalo nic, ale možná ano. A protože si nebyli v Kremlu jistí, změnili taktiku,“ domnívala se.

Mluvila také o často zmiňované závislosti na ruském plynu. „Ale oni jsou také závislí na tom, že ten plyn bude někdo kupovat,“ sdělila. Divák kontroval, že uzavřeli obchod s Čínou. „Ten se však bude realizovat až za čtyři roky. Musí postavit nejdříve plynovod,“ vstoupil do debaty hostitel a hlavní organizátor akce Zdeněk Pokorný. „Navíc Čína není závislá jen na ruském plynu a jsou to dobří obchodníci,“ uvedla Procházková s tím, že cena plynu dodávaného do Číny bude patrně levnější. „Jednání probíhala osm let, dohodli se až teď, kdy bylo Rusko v nevýhodné vyjednávací pozici,“ konstatovala.

Pokud Rusko nebude vyvážet ropu a plyn, nebude mít na důchody

Ruská ekonomika není podle Procházkové v dobré kondici. „Těží z toho, že je válka v Sýrii, jsou slušné ceny ropy a vyvážejí zbraně. Z ničeho jiného ruská ekonomika nemá peníze. Když nebudou vyvážet ropu a plyn, nebudou mít z čeho platit důchody. A tu obrovskou armádu byrokratů, která se za Putina ještě o třetinu zvětšila. A samozřejmě i drahou armádu,“ upozornila. „Ruský rozpočet je nastavený na určitou cenu ropy. Kdyby klesla, budou mít vážné sociální problémy,“ objasnila Procházková.

Na Petru Procházkovou přišel na místní poměry nebývale velký počet diváků. V Akademii Jana Amose Komenského pořádají podobné debaty pravidelně. „Často je účast třetinová oproti té dnešní. Naposledy tady snad bylo tolik lidí na Jiřinu Šiklovou před pár lety,“ zavzpomínal hlavní organizátor, bývalý českolipský starosta Zdeněk Pokorný. Ukrajina prostě táhne a i přes konkurenci třeba fotbalového šampionátu v Brazílii dorazilo na Petru Procházkovou mnohem více lidí, než organizátoři čekali.

• Další reportáže ParlamentníchListů.cz ČTĚTE ZDE

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.