Schindlerovo vlastizrádné jednání proti Československu, jeho přímý podíl na vraždách Čechů i účast na akcích souvisejících s vypuknutí 2. světové války, kvůli čemuž je tento částí židovské lobby preferovaný tzv. sudetský Němec vedený hned na českém i polském seznamu válečných zločinců- je totiž dobře známo.
Jak se pro ParlamentníListy.cz exkluzivně vyjádřil známý expert na historii a předseda vlivné okresní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) Jiří Jaroš, tato nehoráznost- stejně jako nedávné odhalení jiného skrývajícího se válečného zločince László Csatáryho, na kterého vydal po válce mezinárodní zatykač košický soud za jeho spoluúčast na pogromech čs. občanů v uniformě maďarské okupační armády- zřetelně dokazuje, jak tvrdě se Československu a České republice nevyplatilo ukvapené a politicky motivované rozhodnutí polistopadové vlády komunistického premiéra Mariána Čalfy zrušit Vládní komisi pro stíhání nacistických zločinců. Pokud by totiž tato komise nadále fungovala- jako je tomu ostatně ve všech okolních státech Evropské unie, pochopitelně s výjimkou Německa a Rakouska, které mají v tomto směru nejvíc másla na hlavě- nemohly by se tyto případy, stejně jako např. skandál kolem soudu s bestiálním dozorcem z koncentračního tábora Terezín Antonem Mallothem, podle válečných veteránů a příbuzných po odbojářích vůbec stát.
Syn fašisty zrušil stíhání válečných zločinců
„V knize novináře Stanislava Mottla Oběti a vrazi je publikováno Usnesení vlády ČSSR č. 224 ze dne 26. března 1990, kterým se ukončuje činnost vládní komise pro stíhání nacistických zločinců ke dni 31. březnu 1990. Úkolem provést byl pověřen místopředseda vlády Ján Čarnogurský,“ cituje Jaroš historika Mottla s tím, že v tomto případě byl opravdu „kozel zahradníkem“. „Otec ministra Čarnogurského byl totiž za války významným představitelem fašistické luďácké partaje Hlinkovy slovenské ľudové strany,“ zdůraznil historik Jaroš pro ParlamentníListy.cz. Možná právě proto byl podle Mottla archiv komise pronásledující uprchlé válečné zločince bohapustě rozkraden. „Nebyl opečován a zajištěn s péčí řádného hospodáře, což je jednoznačně vina pana státu, za níž ovšem nikdo nebyl a už asi ani nebude potrestán,“ stěžuje si Jaroš.
Vina? Havel, Čalfa, Schwarzenberg, Ruml, Vondra
„Jediný badatel, který by dnes toto mohl přesvědčivě doložit, je Stanislav Motl, který ve svých knihách Nacisté pod ochranou a Oběti a jejich vrazi tento problém otevřel. Soudruh JUDr. Marián Čalfa, emeritní činovník první Havlovy vlády vydal výnos, kterým zrušil činnost Čs.komise pro válečné zločiny. Toto dodnes nebylo napraveno. Český svaz bojovníků za svobodu marně upozorňoval na toto závažné pochybení české vlády, které snad bylo iniciováno i exprezidentem Havlem, který se tehdy omluvil takzvaným sudetským Němcům za odsun,“ říká Jaroš a jedním dechem dodává, že Havel- jehož rodiče se často stýkali se špičkami německé nacistické okupační správy- toto nelogické a republiku poškozující jednání minimálně strpěl. „V žádném případě se nepostaral o nápravu věci, ba ani se nepostaral o otevření otázky německých reparací vůči Československu, které nikdy nebyly splaceny. V této jeho pštrosí politice zdárně pokračoval jeho kancléř a ministr Karel Schwarzenberg, který na výzvy českých vlastenců z Křesťanskosociálního hnutí, proč nejsou reparace zaplaceny, odpověděl, že tato otázka není na pořadu dne. A že by nás znepřátelila s německou stranou a narušila pokračující českoněmecký dialog. A to řekne český ministr, který má v zákoně přímo povinnost sloužit zájmům státu v zahraničí,“ říká ParlamentnímListům.cz zklamaně Jaroš. Dlužno dodat, že Schwarzenberg není v plejádě českých politiků, kteří šli a jdou na ruku potomkům nebo pokračovatelům válečných zločinců a tzv. sudetských Němců zdaleka osamocenou personou. Neblahé Kainovo znamení pro své přátelské nebo servilní kontakty s těmito stále vlivnými subjekty na rakouské a německé politické scéně mají z minula i exsenátoři a exministr vnitra, resp. obrany (zajímavé, že zrovna těchto vrcholně důležitých a silových resortů) Jan Ruml a Alexandr Vondra.
Takových případů jsou tisíce
Masa zločinců, která díky ochraně maďarských, rakouských i německých soudů a politiků unikla nebo ještě uniká spravedlivému soudu za své válečné zločiny proti republice, je ohromná. Přesto byly podle ČSBS po zrušení vládní komise pro stíhání válečných vrahů všechny jeho žádosti o potrestání těchto zločinců zjištěných v Německu opakovaně smetávány ze stolu. A to nejen našimi orgány, ale také německou stranou. „Jedině v případu Malloth bylo dosaženo jakéhosi modu vivendi, ovšem až poté, co se do toho přidali Židé. Jinak jsou válečné zločiny Němců v ČSR prakticky nepotrestány. Bohužel, nejen vinou německé ochranné ruky nad těmito zločinci, ale také naší vlastní nečinnosti. Nejen socialistického, ale i toho popřevratového státu,“ přiznává Jaroš.
Dost o tom ví, protože se už řadu let věnuje soudním sporům s potomky tzv. sudetoněmecké šlechty, které byl po válce prezidentskými dekrety pro jejich zradu vůči československému státu zestátněn jejich majetek. „Současný český stát vůbec neprojevoval žádnou činnost v ochraně archivní nacistické dokumentace. Totéž se stalo v našem případě rozkradení nacistické dokumentace v kauze restituce Salm, totéž se stalo v kauze restituce Walderode, totéž se stalo v kauze Colloredo-Mansfeld. Stát se nepostaral o zajištění patřičné dokumentace prokazující kolaboraci šlechtických rodů a kruciální dokumenty, např. Fragebogeny v kauze Colloredo nebo údaje o Henleinově straně a službě ve wehrmachtu a v abwehru v kauze Walderode. Stát také nezajistil v kauze Salm přihlášky do BDO a album a prapor NSRKB v kauze Salm, doslova strpěl jejich rozchvácení a krádeže, ačkoliv to samotný tento český stát léta poškozuje tím, že nelze uzavřít restituční řízení ve prospěch státu,“ zdůraznil historik Jaroš.
Podle něj jsou jen v jednom okrese České republiky takových případů desítky. „Chcete pár příkladů o ztrátách dokumentů o činnosti nacistických zločinců jen tady z Blanenska?“ pokládá řečnickou otázku Jaroš a pokračuje: „Jedná se o kauzy Herberta Kuky, Tugemann, Augustin, Ikráth, Morkes, Zahn a dalších nacistů, z jejichž materiálů zůstala pouhá torza. Všem těmto nacistům bylo umožněno uprchnout do Německa a nikdy nebyli za své zločiny potrestáni. Jedinou výjimkou je Zahn, který byl dopaden a souzen. Z desítek zločinců na jediném okresu jediný!“ stěžuje si na pravděpodobně vědomou neschopnost českého státu historik Jaroš. Proto hodlá tyto informace- včetně kauz Schindler a Czatáry- zahrnout do své nové knihy „Umlčená Osvětim“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Blahuš
