Velká Británie odchází z Evropské unie. Co se teď stane s EU?Anketa
Na konferenci s tématem odcházení vs. neodcházení Velké Británie z Evropské unie promluvili ve čtvrtek k možnému brexitu bývalý europoslanec a senátor Vladimír Železný, politolog Alexander Tomský, ekonom Aleš Michl, publicista a vysokoškolský pedagog Petr Žantovský, poslanec Tomio Okamura a předseda SPO a senátor Jan Veleba. ParlamentníListy.cz se zaměřily na slova Vladimíra Železného.
Bývalému europoslanci a také někdejšímu generálnímu řediteli televize Nova totiž vadí hlavně princip, na jakém EU funguje. Na začátku své patnáctiminutové řeči ovšem Železný tak trochu s mírnou nadsázkou nadhodil, co jako místopředseda euroskeptické frakce Evropského parlamentu před lety zažíval. Zvolen byl totiž europoslancem v roce 2004 (za hnutí Nezávislí), tedy právě v době, kdy se ČR stala nováčkem EU.
„Náš hlas byl před mnoha a mnoha lety, kdy jsme vstupovali do EU, hlasem extremistů, byl hlasem úzké skupiny. Dokonce nás v Evropském parlamentu (EP) posadili na krajní pravici, kde jsem seděl hned vedle Marine Le Pen. A posadili nás úplně co možná nejvíc doprava, aby bylo zjevné, co jsme zač. To je ten extrém! S potěšením zjišťuji, že náš extrém se postupně stává mainstreamem a dnešní den v Británii dokonce možná ukáže, že se může překlopit i do majority. A to je úžasný pocit!“ poznamenal Železný.
Německo jako hegemon
EU předně prý vznikla hlavně proto, aby se mohlo Německo stát hegemonem Evropy. Na začátku všeho také byla dohoda s Francií, která za podporu veškerých rozhodnutí Německa vyinkasovala „tučnou dotaci“.
Unie podle Železného ale hlavně prosazuje „sociálně inženýrský koncept“, kdy vnější projevy moci vnáší do členských zemí. „A to zejména do nových členských zemí, kam vnáší i prvky, které rozleptávají elementární demokratické principy,“ zdůraznil k tomu Železný s tím, že jde zejména o země, které se docela nedávno vymanily z jiného experimentu „sociálního inženýrství“, a to ze sovětské hegemonie a z komunistického způsobu myšlení.
Hlavním problémem EU je však podle bývalého europoslance zásadní deficit demokracie, neboť Unie vlastně nemá svůj „lid“. „Lid zůstává stále kdesi rozptýlen v jednotlivých členských zemích EU, zatímco Unie má své úředníky. Prostě v EU chybí démos, z něhož se skládá slovo demokracie,“ poznamenal Železný a zdůraznil, že Unie to nakonec řeší způsobem, kdy si uměle vytváří vlastní mocenskou základnu zhmotňovanou loajálními úředníky. Jsou to vlastně nadnárodní, mimostátní osoby, které jsou zaangažovány přímo EU. Jde přitom prý až o stovky tisíc lidí, které si v jednotlivých zemích vytvářejí vysoce loajální lobbingové skupiny. A ty pak využívají toho, že jsou placeny přímo EU.
...báječná hračka
„Bude-li kdokoliv z vás placen EU přímo, pak jeho komplexní zdanění včetně sociálního a zdravotního pojištění nesmí překročit 12 procent. To je báječná hračka!“ poznamenal Železný k finanční praxi, čímž ale posluchače doslova přibil k židlím.
„Jako místopředseda euroskeptické frakce jsem měl nárok na sekretářku a tu platil přímo Evropský parlament. Její plat byl ale přitom vyšší, než byl plat prezidenta České republiky. My si to moc neuvědomujeme, ovšem tady vzniká velmi rozsáhlý okruh osob – a to včetně těch Teličků či Špidlů – kteří následně rozleptávají na půdě jednotlivých členských zemí přirozené demokratické struktury rozhodování a moci. Jen toto by však nestačilo. EU totiž kromě toho přišla ještě na zajímavější nápad. Zaštítila se tím, že její mocenská struktura je de facto totožná s tzv. občanskou společností,“ pronesl dále Železný a rozpovídal se o vytváření postdemokratické struktury v EU, kdy jde o jakýsi pokus okleštit demokracii, tedy o postupnou erozi klasické zastupitelské demokracie předáním moci nevoleným, byť prý ‚osvíceným strukturám‘.
„To je ale proces, který v EU probíhá dnes a denně a jehož důsledky jsou podle mne až na hranici mocenského převratu,“ zdůraznil k tomu Železný.
NGO jako vůle tajemné veřejnosti
Součástí celého tohoto procesu jsou hlavně nevládní organizace (non-governmental organization – NGO), jež mají v občanské společnosti úkol reprezentovat vůli jakési „neuchopitelné a tajemné veřejnosti“ a zastupovat, či zcela nahradit mandát volených mocenských struktur v zastupitelské demokracii.
V tuto chvíli Železný udělal odbočku a vzpomněl na revoluční dobu konce roku 1989 v Československu. Prý i tehdy v samotném nitru tehdejšího Občanského fóra (OF) rezonovaly podobné koncepční spory o fungování společnosti. Šlo o jakýsi konflikt mezi zastánci klasické zastupitelské demokracie a mezi představiteli elitářských konceptů občanské společnosti a NGO.
„Nad vzrušenými debatami se jako oblak kouře z cigaret – tehdy se tam smělo kouřit, hádejte proč – vznášel vágně definovaný pojem nepolitické politiky,“ zavtipkoval k tomu bývalý ředitel Novy a bývalý mluvčí OF. Na stůl byly dokonce nově se utvářejícím establishmentem položeny úvahy ve smyslu hluboké nedůvěry k „prozíravému občanovi“, který právě přistupuje k volební urně. Šlo v podstatě o podceňování voleb a o pohrdání volebním soubojem. Debaty dokonce prý eskalovaly až do myšlenky, že by se do politického rozhodování zapojili pouze „aktivní občané“. Právě tomu se říká nepolitická politika s vyloučením anebo sníženým vlivem politických stran spolu s poklesem významu voleb. Nemělo tak jít o typickou zastupitelskou demokracii západního typu, ale o jinou, čtvrtou či pátou cestu. „Tu nám ale navrhla Evropská unie! Právě ona si totiž uvědomila, že jí skupiny členských zemí dávají šanci vytvořit si vlastní mocenskou základnu, která nebude vázaná na demokratické volby,“ připomněl posluchačům Železný způsob, jakým EU funguje.
Legislativu drží v rukách úředníci
Bývalý europoslanec také posluchače seznámil s faktem, kdo má vlastně v EU legislativní iniciativu, když ji nemá samotný Evropský parlament. Jsou to totiž úředníci! O legislativě, kterou často přebírají jednotlivé státy Unie, totiž rozhodují především byrokrati.
„A tito úředníci dříve, než předloží parlamentu návrh zákona, který bude ovlivňovat všechny obyvatele členských zemí, nebo regulace členských zemí, tak ho předloží své vlastní skupině NGO. Teprve poté, co si ony na tom odehrají své lobbingové aktivity, to předloží parlamentu. Jinými slovy – dříve než volené orgány EU dostanou na stůl jakýkoliv návrh, tak vlastně NGO jsou oponenty tohoto legislativní kroku,“ zdůraznil Železný.
Europoslanec pátral sedm let po NGO
V této souvislosti předložil snahu dánského europoslance Jens-Petera Bondeho, který sedm let věnoval úsilí tomu, aby se dopátral, kdo jsou vlastně ony poradenské NGO, které tak silně jménem veřejného zájmu připomínkují či iniciují návrhy zákonů a nařízení EU.
„Zatímco NGO smějí iniciovat legislativu, tak Evropský parlament a evropský poslanec nikoliv. Prostě sejdou se nikým nevolení představitelé NGO s nevolenými úředníky EK a rozhodnou o tom, co bude řídit životy převážné většiny obyvatel Evropy. To je ale mimořádný útok na standardní model zastupitelské demokracie! Vytváří se tím vlastně nový typ kryptokracie!“ doplnil úplně nakonec Vladimír Železný.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
