Vše mu sebrali, založil odboj proti exekucím. Teď možná přijde o byt a přemístí se na velmi viditelné místo

„Já už opravdu nevím, co mám dělat a upínám se jen k tomu, zda najdu zastání u Ústavního soudu, na který jsem se v souvislosti s exekucemi obrátil,“ řekl ParlamentnímListům.cz Jiří Bezděk. Jak dodal, doufá, že se ÚS vyjádří dříve, než on definitivně přijde o bydlení. Tím by totiž ztratil to poslední, co mu ještě zbývá a jak zdůrazňuje, i řadu průkazního materiálu k jeho neuvěřitelnému dlouho se táhnoucímu případu. Pokud se tak stane, zahájí hladovku.

Jako by ran na jeho hlavu nebylo již tak víc než dost, na konci května přišel Jiřímu Bezděkovi dopis od právního zástupce majitelky bytu, který v současné době obývá. A v něm informace, že majitelka již nechce jeho osobě byt dále pronajímat – tudíž ho bude muset k poslednímu červnovému dni vyklidit a opustit.

„Na moji telefonickou žádost o schůzku, kde bych se mohl dozvědět pravý důvod neprodloužení nájemní smlouvy, do dnešního dne pan advokát neodpověděl,“ poznamenal Bezděk.

Když zanedbáme jedno, přijdeme o vše...

A vysvětlil i to, proč chce znát pravý důvod toho, že má z bytu odejít. „Nájemné mám uhrazené, neboť na něj dostávám z 80 procent příspěvek na bydlení. A jak sama paní doktorka vždy říkala, je třeba ho platit, i kdyby na chleba nebylo, jinak přijdu o střechu nad hlavou. A toho jsem se držel, i když mnohdy mi chybí peníze už i na ten chleba. Jak každý ale ví, tak bez střechy nad hlavou nemá člověk už vůbec nic. A nic neudělá. Bez bydliště ani tu práci nemá. Ostatně o tom jsem se rozepsal i v memorandu Exekuční domobrany, kde vyzývám podobně postižené, aby si zajistili domov, udělali pořádek ve své práci a tím se pokusili změnit svět. Poněvadž když zanedbáme jedno, přijdeme o vše,“ konstatoval pro ParlamentníListy.cz Jiří Bezděk, který má na živobytí na měsíc pouhé existenční minimum (kvůli jiným, původně exekucím na drobné částky, které se snažil platit, ale stejně skončily tím, že mu byl zabaven družstevní byt, se po rozvodu dostal i do dluhů na výživném na děti). Částka, kteoru měsíčně může disponovat, nedosahuje ani 3000 korun.

„O mých potížích majitelka bytu věděla. Já vím, že nejde o jen tak ledajaké problémy, ale o pořádné problémy. Beru však svět takový, jaký je. Dívám se na něj jinak než drtivá většina populace. Stejně tak věděla, že mám nějaký svůj majetek a jediným řešením, jak se k němu mohu dostat zpět, je rozhodnutí Ústavního soudu, na které čekám. O tom, jaké potíže má ale moje bytná, se mohu pouze dohadovat, když není přístupná žádné komunikaci. Poslední informace, které v této souvislosti mám, jsou o tom, že se někdo pod mým jménem pokoušel onen byt prodat i za jejími zády,“ svěřil se Jiří Bezděk ParlamentnímListům.cz.

Došlo k nějakému nátlaku?

Domnívá se, že vše může být způsobeno nějakým druhem nátlaku či vyhrožování ze strany exekutorů či lichvářů. „Ten, kdo s nimi přišel do styku, ví, že to jsou často běžné praktiky, stejně jako další nekalosti,“ poznamenal Bezděk. A jak dodal, tajemstvím není ani to, že mnohdy, pokud neuspějí ti, co se v byznyse kolem vymáhání dluhů pohybují u dlužníka samotného, zkouší to v jeho okolí. Obává se, že to je i jeho případ, i když jak zdůraznil, může se jen domnívat – důkaz nemá – i proto, že s ním majitelka bytu schůzku a jakoukoli jinou dohodu odmítla.

„Domov jsem měl. Mojí prací je boj proti bezpráví a boj proti exekutorskému teroru. Vím, že nejsem sám, ale v tom boji se tak často cítím. Přitom v České republice je podle nově zveřejněných statistik půldruhého milionu lidí v chudobě. Tito lidé řeší každý den, tak jako já, stejnou otázku. Zaplatit nájem a mít střechu nad hlavou a nejíst, nebo se alespoň trochu najíst, ale nemít zase kam hlavu složit? Tito lidé vědí stejně jako já, že se v této situaci nemůžete nikam přestěhovat. Kde vzít peníze na kauci a nájemné dopředu, které je všemi majiteli nemovitostí požadováno? Kde vzít peníze pro realitní kancelář, která je požaduje za zprostředkování nájemního bydlení? Jak si mám přestěhovat postel, když se nevleze do šaliny a nemám ani známé s autem a ani blbé čtyři stovky na pronájem dodávky?“ popisuje realisticky stav člověka, který skutečně nemá příliš možností, ocitne-li se v takovéto situaci. A nemá-li rodinu, která by pomohla, pak se osud ubírá velmi složitě a komplikovaně většinou navíc na úplné dno. Člověku se totiž stanou přítěží i věci, které jsou jeho majetkem, ke kterým má nějaký vztah a které si třeba i složitě pořizoval. Najednou není, kam je uložit. V případě Jiřího Bezděka pak hraje roli ještě jeden aspekt. Veškerý jeho majetek, tedy všechny věci, totiž sepsali již exekutoři v soupisu movitého majetku.

„Co tedy mám navíc dělat s těmi věcmi, který dal exekutor do soupisu movitých věcí podléhajících exekuci? I když tyto věci jsou ze zákona vyňaty z exekuce, já musím podle zákona dbát, aby nedošlo k jejich poškození či, nedej bože, ke zničení, protože potom bych mohl také ke všemu být opět trestně stíhán za maření výkonu úředního rozhodnutí?“ ptá se Jiří Bezděk. A asi není třeba dodávat, že značně zoufale.

Potřebuju domov, kde se můžu v klidu najíst...

„Přestože jsem nic nezanedbal, přicházím o vše. Ne vše člověk zmůže sám bez cizí pomoci. A když navíc ještě člověk přijde o smysl žití… Ústavní soud si bohužel také dává na čas, i když už k 20. únoru byly odstraněny všechny vady mé ústavní stížnosti spojené mimo jiné s návrhem na zrušení Exekučního řádu. Přesto stále nic. Obrátil jsem se i na Ministerstvo spravedlnosti, kde vymáhám úhradu škody za nesprávné úřední postupy. Také bez odezvy. Pro mne tímto nastala neřešitelná situace s jediným možným řešením. Protože nevím jak vy, ale já potřebuji domov, kde bych se mohl v klidu najíst, a až pak mohu pracovat. Je to tak od přírody totiž fyziologicky tělu dáno. Už tak mě to dlouholeté nechtěné hladovění vyčerpalo. Takže, ať to má alespoň nějaký smysl, když už je předem známa moje budoucnost. Jakmile poslední den z mých rukou zacinká klíč, zahajuji na schodech Ústavního soudu suchou hladovku,“ sdělil ParlamentnímListům.cz Jiří Bezděk. Na svých stránkách Exekuční domobrany, které mají i svůj profil na Facebooku, pak ještě napsal mimo jiné následující slova. Čiší z nich naprosté zoufalství i mrazivé odhodlání. Ostatně každý si může obrázek udělat sám:

....

K 30. 6. se má sice ochladit z 30° na 26°, ale známe, jak to bývá u dlouhodobých předpovědí.

Při 30° to budu mít aspoň dřív za sebou. Sluníčko a rozpálená Joštova ulice udělají své. Tipuji 3 až 5 dní a pak se začnu hezky rozkládat a roztékat. Snad nebude letos v létě pršet a zůstane tak na památku po mi déle flek na pískovcovém justičním schodišti.

Je to ale paradox, paní doktorko filozofické fakulty. Že?

V zimním období roku 1989 jsem byl mezi těmi, co Vám pravděpodobně vycinkali na náměstích majetek v restituci. De facto bojuji proti lumpům, kteří Vám ho uzurpovali v době socialistické, a kteří potom obrátili své kabáty. Někteří z nich se podíleli i na tvorbě Exekučního řádu. A jiní na jeho základě započali své soudní exekutorské živnosti.

A to vše se děje pro jedno a kvůli jednomu. Kvůli klíčům pro klíče. Pro klíče od domova.

Osobně Vám, paní doktorko, nic nevyčítám. Je to Vaše cesta, Vaše pravda, Vaše filozofie a Vaše právo.

Tak jako já mám svoji cestu, svoji pravdu, svoji filozofii a svá práva. A třeba ta moje cesta Vám dá nahlédnout do té Vaší řešící si životní pohodlí. Neboť musím uznat, že ta Vaše je přeci jen více pohodlnější. Ovšem nic není v dnešní době zadarmo. A nic není navěky.

Snad Vás o ten majetek tedy znovu nepřipraví, až tady nebudu.

Kde není žalobce, není ani soudce. A tak nezbývá věřit, že Ústavní soud splní moji poslední vůli, která je součástí ústavní stížnosti, o dokončení projednávání mé ústavní stížnosti spojené s návrhem na zrušení zákona č. 120/2001 Sb. Exekuční řád bez ohledu na moji fyzickou existenci.

-----

Jiří Bezděk se rozhodl začít bojovat proti nastavenému systému exekucí v Česku. Již v minulosti ParlamentníListy.cz informovaly o tom, že vyzývá všechny lidi zasažené exekucí, aby se postavili proti bezpráví tzv. domobranou. Ta ale nevyzývá k násilí, jak by se mohlo zdát, spočívá v tlaku na změnu zákonů.

Boj trvá již dlouhé měsíce. Bez odezvy

„Je třeba mimo jiné upozornit na důležitá fakta pro zrušení exekučního řádu, která jsou dost podstatná pro odhalení nedbalostního přístupu odpovědných úřadů a ministrů od doby přijetí zmiňovaného zákona v roce 2001,“ uvádí na webu, který pro boj s exekucemi Jiří Bezděk založil. Jak připomíná, jsou na něm v rubrice Exekuční neřád zveřejněné veškeré podklady, počítá se s tím, že by tam mělo být uvedené také rozhodnutí Ústavního soudu.

Podle jeho shrnutí české úřady zanedbávají svoji činnost, neboť vůbec nesledují toto důležité odvětví pro ekonomiku ČR. Tím odvětvím má na mysli exekuce - vzhledem k objemům financí, které se v nich pohybují. pro zajímavost z něj redakce několik čísel vytáhla.

Souhrnný počet exekucí v ČR za období 2001 až 2012 je 5 153 112 (ano, přes pět milionů!). Z nich bylo zastaveno za jedenáct let 444 567 exekucí (ovšem bez uvedení toho, zda se částku nebo její podíl podařilo vymoci či nikoli).

Spočítal i hospodářský dopad exekucí

„Exekuce tedy blokují ekonomický chod a mají výrazný vliv na národní hospodářství. Jen pro obrázek. Při průměrné částce za jedno exekuční řízení ve výši 20 tisíc korun (většinou z dlužné částky v řádu několika set korun), se jedná o celkovou sumu 9,4 miliard korun. V celkovém počtu 4.708.545 k dnešnímu stavu vedených exekucí mluvíme tedy o blokovaném majetku v bilionech korun,“ shrnul Bezděk s připomínkou toho, že například HDP naší republiky za 1. kvartál roku 2013 přitom činí 953,9 miliard korun.

Bez zajímavosti není ani fakt, že stovky milionů korun, které se prostřednictvím exekucí z Čechů vymůžou, končí pak na účtech různých inkasních společností registrovaných v daňových rájích. Je tak vysoce pravděpodobné, že státu unikají nemalé daňové výnosy z tohoto pohádkového byznysu.

Jak to vše začalo…

V roce 2009 se dostal Jiří Bezděk, který do té doby většinou pracoval v rámci své kvalifikace vystudovaného absolventa průmyslové školy, do exekuce. Nezaplatil mu odběratel jeho zboží a on pak neměl na zaplacení jím odebraného zboží. Šlo o typický příklad druhotné platební enschopnosti, která začala na zhruba 30 tisících korunách. Ta následně spustila dominový efekt dalších exekucí, takže v současné době musí přežívat s částkou jen o pár korun vyšší než dva tisíce.

Se svým nezáviděníhodným údělem se ale nechtěl smířit, a tak hledal řešení i prostřednictvím stránek, na kterých hovoří o tzv. exekuční domobraně a hromadné žalobě na stát k Ústavnímu soudu. Pokusil se zorganizovat i protesty nazvané „blokády exekutorských úřadů", masový zájem o ně ale nebyl. Za výhrůžný dopis, který vloni napsal exekutorce, která se vymáháním dluhu zabývá, byl soudem odsouzen k podmíněnému trestu.