Na Ukrajině jste s kolegy považováni za separatisty. Co vy na to?
Někteří lidé neznají správný význam slova separatismus. Žijeme na Ukrajině, ale na svém vlastním území. Dokonce bychom žili ve svazku s Ukrajinou i rádi, kdyby nebyla neustále pošlapávána naše práva. Od roku 1919 jsme byli samosprávnou zemí Československa. Jen na Podkarpatské Rusi tehdy žilo kolem šesti set tisíc Rusínů. Hovořili jsme rusínsky, všichni si nás vážili, jezdili sem Masaryk i Beneš. Žili jsme v normální evropské zemi. Pak se to všechno změnilo. Za jednu noc v roce 1945 se z nás snažili udělat Ukrajince. Rusínský jazyk začal být potírán, školy zavírány a veškeré snahy o udržování vlastních tradic vysmívány. I přes léta lhaní a umlčování jsme zůstali národem.
Připadá mi, že žijete v historii. Jak ale předáci Rusínů tady v Podkarpatí smýšlejí o budoucnosti?
Pane redaktore, ujasněme si, že kdo nezná vlastní historii, nemá budoucnost. Když hovořím s mladými lidmi, vidím to. Nicméně oni za to nemohou, protože se o vlastní historii na školách nic nedozví. Proto jim lze lépe něco nalhávat. A to mě hodně bolí. Nicméně si nemyslete, že se točíme v kruhu kolem vlastní historie. Budoucnost nás teď tíží mnohem více. Chtěli bychom autonomii v rámci Ukrajiny a zorganizovat nové referendum. V tom z roku 1991 přes sedmdesát procent hlasovalo za autonomní status. V roce 2006 referendum dokonce uznal ukrajinský Ústavní soud za zákonné. Nic se nezměnilo. V naší, tedy ukrajinské ústavě, je, že si lidé volí vládu, která by měla pracovat v jejich zájmu. Tak to bohužel není. Dodnes není nic vyřešeno, což brání rozvoji Podkarpatí.
Do jaké míry se cítíte být ohrožování ukrajinskými nacionalisty?
Hodně. Spousta lidí se zde bojí něco říct. Na některých konferencích o otázce Rusínů tančili nezvaní nacionalisté z Pravého sektoru a řvali "Sláva Ukrajině!" Jedno ze setkání nám nedovolili pořádat v oficiální konferenční místnosti, tak jsme se odebrali do kavárny. I tam nám nacionalisté vyhrožovali. Stěžovali jsme si všude možně. Na prokuratuře, u vlády, ale dodnes se nic nestalo. Nicméně my neustoupíme. Chceme i nadále bojovat proti takové diskriminaci. Třeba i u evropských soudů.
Myslíte si, že by kvůli tomu mohlo v Zakarpatské oblasti dojít i k nepokojům?
Oni si myslí, že když nás zastraší, vše bude vyřešeno. Nebude. Ale konflikty nechceme. Chceme svobodně hovořit o svých názorech, žít a pracovat. Rusíni jsou mírumilovný národ. Přestože víme, že mají nacionalisté na tomto území tajné sklady zbraní, neumlčí nás to.
V Užhorodě jsem od předáků Rusínů slyšel několikrát slovo genocida. Není to přehnané?
Tragédie, kterou zažili Arméni v Turecku, byla fyzickou likvidací. Nicméně existuje etnocida, což znamená zničení kultury určitého národa. A to zde probíhá. U nás začala tato etnocida v roce 1945. Národ má většinou svou zemi, řeč, práva a tradice. To všechno jsme skoro už ztratili. Jde o jasný útlak. Všechny místní orgány, jako správní úřady, prokuratura, soudy, bezpečnostní složky byly zcela ovládnuty Ukrajinci. Čistá asimilace. Skoro nic nám nezůstalo. Vláda financuje asi dvě rusínské organizace. Chce, aby jejich členové pořádali folklórní akce, zpívali a tancovali. Prostě dají lidem hry, aby mlčeli. Nemáme ani jedinou základní školu, natož gymnázium či univerzitu. Naše děti se proto rychle mění v Ukrajince. Veškeré bohatství regionu končí v děravých kapsách zbídačené Ukrajiny. Existují noviny Podkarpatský Rusín, ale ty jsou bezzubé. Financují je rodinné klany spjaté s Kyjevem.
Co s tím chcete dělat?
Zakarpatská národní jednota Podkarpatí je regionální organizací, která spojuje většinu, přesněji dvanáct, rusínských spolků v Zakarpatské oblasti. Nelze dopustit, aby rusínský národ zmizel. Když naše požadavky Ukrajina nebude řešit, obrátíme se na evropské soudní instituce. To vám říkám s plnou odpovědností. Jsem patriot. Mám rád svou rodinu, blízké, přátele a národ. Máma a táta mi řekli, že jsem Rusín, tak se za to nebudu stydět. Jsme pracovití lidé. Na Podkarpatí jsou bohaté přírodní zdroje. Jsme krajina zajímavá pro turisty. Stačí menší investice do infrastruktury a hospodářství a můžeme se rozvíjet.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
