Zeman má Hrad jistý. Sobotko, podpořte ho. Vysoký funkcionář z ČSSD odkrývá souvislosti

V krajských a senátních volbách propadli sociální demokraté, kteří jsou dlouhodobě označováni za Zemanovy spojence (Hašek, Škromach, Foldyna). Ztratí kvůli tomu prezident část svého vlivu v ČSSD? A jak si vysvětlit, že jmenované politiky nezachránilo ani časté opakování názorů oblíbeného prezidenta?

Nemyslím si, že propadli jen spojenci Miloše Zemana. Někteří se stali zranitelným terčem a jako znalec politického Matrixu vím, že „nic není náhoda“, ale výsledkem analýz, dovytváření příběhů (Michal Hašek), které díky zručnému politickému marketingu hnutí ANO a vhodnému načasování Haška zdiskreditovaly. Naopak Zdeněk Škromach i Jaroslav Foldyna, každý z jiných důvodů, neuspěli (i politik se přenosí, když nekonečně opakuje stejné floskule).

Podle mého názoru za neúspěch ČSSD mohou dlouhodobě nevyvážený program a jisté odtržení od problémů lidí.

Role Miloše Zemana a jeho vliv v ČSSD se podle mého soudu nezměnily. Pamětníci toho, že přivedl ČSSD do Strakovy akademie, starší generace, které bez ohledu na minulost otevřel dveře do nejvyšších postů (ČSSD v letech 1990–1993 byla silně antikomunistická díky historii, když po roce 1948 „dobrovolně“ byla sloučena s KSČ, tento „odpor“ Miloš Zeman po svém zvolení předsedou ČSSD smazal). Ale pan prezident kromě aktuálně ostrých názorů proti migraci povětšinou zastává názory devadesátých let, které dnešní mladou generaci nenaplňují očekáváním. Proto tvrdím, že ČSSD nemá komplexní program odpovídající aktuálním potřebám lidí.

Nemůže Miloš Zeman dopadnout v prezidentských volbách stejně jako oni, pokud by se objevila populární, nezávislá a „čistá“ osobnost? Jestliže to nehrozí, tak čím je Zeman jiný a silnější než třeba Škromach? Má prezident důvod být nervózní, pokud bude opět kandidovat?

Nemá. Přes všechny výše uvedené výhrady má Miloš Zeman velice silné postavení. Je vpravdě dnes historickou postavou, od svých článků v Technickém magazínu přes aktivní vystupování v roce 1989 až po účast ve vládě. Sociální demokracie se dopustila chyby, že ho nepodpořila v první pohavlovské volbě. Byl jsem v následujících deseti letech blízko ústavním činitelům, premiérovi i předsedovi sněmovny. Miloš Zeman, pokud by byl prezidentem (a on si možná v roce 2002 trochu přál, aby uspěl Václav Klaus a stal se premiérem a prezidentský post by měl jako na prostřeném stole), by se v mnoha místech zachoval jinak, spravedlivě. Například po volbách v roce 2006, když byla pravice a levice zjednodušeně sto na sto, tak by jistě po neúspěchu první Topolánkovy vlády dal šanci Jiřímu Paroubkovi a ČSSD, takových případů je celá řada. Ale zpět k vaší otázce – přímá volba generuje takové, byť kontroverzní osobnosti. Bude-li Miloš Zeman zdráv, jen stěží ho někdo ohrozí, alespoň zatím nikdo takový není na obzoru.

Prezident Zeman spolu se svým předchůdcem dorazil pozdě na pohřeb Michala Kováče. Novinové titulky hlásily, že jde o vrchol buranství, většina novinářů si opět s gustem vylívala svou nechuť k Zemanovi. Bylo to oprávněné?

Nebylo. Je to problém jeho okolí. Protokolu, kancléře. Měl jsem podobné role jako šéf Úřadu vlády nebo ředitel kabinetu předsedy sněmovny. Ústavní činitelé se nemají čas zabývat detaily, jejich program je členěn mnohdy na minuty. Bylo to věcí toho, kdo jednal s vládní letkou, plánoval cestu, aby zvolil správný čas a počítal se zpožděním viz major. Kolikrát jsme dorazili na státní návštěvu dříve a raději třikrát objeli město, než abychom přišli o minutu pozdě. V diplomacii má vše svůj význam a opožděný příjezd by mohl být chápán jako neúcta. Ale pan prezident za to rozhodně nemůže. Média se pletou.

Začíná se mluvit o spojení KDU-ČSL a Starostů a nezávislých. Mohl by tandem stran pod vedením Pavla Bělobrádka a Petra Gazdíka nabrat na síle a zajistit jakési „zmrtvýchvstání“ pravice? Lidovci vyřadili teď ve volbách protikandidáty tím, že spoléhali na čisté, důvěryhodné a vážené lidi, kteří nebyli straníci. Co když to ve velkém zopakují a vyrobí někomu podobnou parlamentní či prezidentskou kampaň? Myslíte si, že by měli šanci na úspěch? Mohlo by tak dojít až k odstavení Zemana a Babiše?

Myslím, že politický rybník má své vlny. Jednou vás vlna vynese, podruhé spláchne. Lidovci a Starostové byli v těchto volbách pro mnohé lidi akceptovatelnou alternativou „velkých stran“, ale také i ANO Andreje Babiše, který, ač to netuší, je již také „velkou stranou“. Do sněmovních voleb je půl roku, a budou-li uvážliví, mohou na hřebenu vlny setrvat. Prezidentská kampaň je jiná než krajská a senátní. Především co do účasti. Myslím, že pro potenciální protikandidáty Miloše Zemana je pomalu už pozdě. On krouží po republice, mluví s lidmi, vnímá jejich pocity, potřeby. Já znám řadu osobností, které bych na Hradě rád viděl, třeba Šimona Pánka nebo Hanu Marvanovou, možná i exministryni Válkovou. ČSSD, myslím, nemá dnes osobnost typu Miloše Zemana, která by mu mohla konkurovat, měla by podporovat jeho volbu. Já mnohdy trpím jako raněné zvíře, když sleduji suverénní vystupování pana prezidenta, někdy na hraně diplomatické přiměřenosti – například když vynadal Valnému shromáždění OSN, jak si nevědí rady s islámským terorismem (jak snadné, že Watsone) bez jakékoliv diplomatické „předehry“. Ale i s těmito podle mého chybami a přílišným sebevědomím je Miloš Zeman svůj a osobnost, která na Hrad patří, lidé ho tam chtějí mít.

Které kauzy mohou prezidentovi v možné kandidatuře uškodit nejvíce? Co záležitost s Peroutkou? Tam se Hrad zatím neomluvil, pokračuje se ve zveřejňování faktů dokazujících novinářovo selhání během druhé republiky a počátku protektorátu. Nebo to může být cesta na Rhodos na Jakuninovu konferenci Dialog civilizací? Vnímají podle vás toto běžní občané jako Zemanovu chybu, anebo jde o témata, nad kterými se bude zamýšlet jen „kavárna“?

Miloš Zeman má svou hlavu, silnou sebedůvěru, sloní paměť. Chybu si nepřipustí. Média jej trýzní za výrok o Peroutkovi, ale zapomněla, co tím (asi) chtěl pan prezident sdělit. Že i úctyhodní a uznávaní lidé se mýlí, podlehnou pohledu do očí diktátora. Vytrženo z kontextu projevu chtějí jeho odpůrci dokázat, že lže. On vědomě nelže, je otázkou jeho víry, zda něco takového četl. Rád provokuje. Nesporně jakýkoliv protikandidát jej nebude šetřit, bude kritizovat jeho toleranci k politice Ruska, snahu o vyváženou zahraniční politiku. Souhlasím, že tyto otázky zajímají politology a intelektuály, voliče Miloše Zemana jen stěží. Také dost záleží na politické atmosféře, ve které se volba prezidenta bude odehrávat.

Nedávno určité skupiny obyvatel oslavovaly Václava Havla. Byla toho plná média, pořádaly se vzpomínky, koncerty a podobně. Petr Pithart pronesl v Rudolfinu projev, který nalil novou krev do žil Zemanových odpůrců. Může v nějaké míře toto odebírat Zemanovi voliče? V čem se vůbec nejvíce liší Miloš Zeman od Václava Havla?

Václav Havel je silnější historickou osobností. Stal se symbolem aktivní ochrany lidských práv po Helsinské konferenci, signatář Charty 77. Byl jsem po léta členem exekutivy Mezinárodního družstevního svazu, od roku 1990 jsem pracovně navštívil dobrou stovku zemí. Nejen v Evropě, USA či Kanadě, ale i v Chile, Argentině, na Filipínách, pokud jste řekl Czech Republic, odvětili Václav Havel. Ten jeho odkaz nemůže devalvovat ani nespokojenost mnohých lidí s vývojem v devadesátých letech, který ale Václav Havel neměl v rukou, to byla věc vlády a Václava Klause, popřípadě dalších. Pithartův projev byl skvělý. On patří také do kategorie osobností naší doby, stejně jako Pavel Rychetský. Pochybuji však, že by některý z nich přijal prezidentskou kandidaturu. V jistém paradoxu ale Petr Pithart apeloval na vládu, premiéra, aby se nebáli promluvit, aby hájili demokracii. Tato vlastnost Miloši Zemanovi neschází. Co si myslí, to řekne. Možná jinak, než by rád slyšel Petr Pithart, ale on voliče oslovuje.

Prezident stále přitvrzuje rétoriku proti migrantům, dokonce jde dále než jiní a navrhuje je přesouvat na neobydlené řecké ostrovy. Jeho kniha nese název „Tato země je naše“ a vždy své příznivce potěší nehezkými slovy o islámu nebo migrantech. Budou mu tato témata stačit? Nebude to zhruba za rok už nezajímavé?

Miloš Zeman mluví tak, aby mu jeho příznivci rozuměli. Pro mě díky mé profesi je obtížné s ním souhlasit. Migraci, tedy problematiku uprchlíků, kteří utíkají před reálným nebezpečím, upravují mezinárodní i národní normy. Nemůžete tak jednoduše mávnout rukou, „tato země je naše“. Ale taková slova pravdy jsou pro politika smrtící. Lavina ekonomických migrantů nejasného původu reálně zaplavila Evropu, ta velice zklamala, zaspala, politici mnohdy žijí ze dne na den a prognózy se nenosí. Lidé se bojí a strach je šikovně z pozadí živen. Lidé ocení, když jejich prezident říká, že nedovolí, abychom se stali cílem neřízené migrace. Tenhle problém prezidentskou volbu jistě ovlivní.

Miloš Zeman a Andrej Babiš. V čem si vyhovují? V pohledu na ekonomiku, kdy oba říkají, že se po roce 1990 kradlo, a zdůrazňují naši průmyslovou tradici? V tom, že ani jednomu z nich nevadí Rusko? V pohledu na islám a migraci? Nebo se prostě jen potřebují? Bude to tak, že se vzájemně podpoří ve sněmovních a prezidentských volbách?

Zemanovy „čisté ruce“ a Babišovo „všeci kradnů“ hovoří za vše. Jen si nejsem jist, zda Andrej Babiš opisoval od Miloše Zemana. Miloš Zeman vyhrál volby příslibem, že ty zloděje potrestá. Sám pak poznal, doufám, že nějaké takové podivné týmy jsou neplodné, chce to nestrannou policii, justici. To je ale z „jiného soudku“. Pokud neexistují originál a kopie, je to důkaz přinejmenším jejich obdobných názorů. Pan Babiš je především úspěšný podnikatel, a tak se nedivím, že by chtěl svět bez ekonomických bariér, bez sankcí, prostředí pro pokud možno svobodný obchod, a Rusko je trh stejně jako Čína. Spojení islámu, migrace a rizika terorismu pragmatický politik jistě využije a oba si budou notovat, není důvod, aby na sebe útočili. Myslím, že Andrej Babiš přinejmenším nepostaví protikandidáta, pokud Miloše Zemana nepodpoří přímo. Alespoň do sněmovních voleb, a nepočítal jsem lhůty, zda pak bude na kandidáty ještě čas.