Na poslední setkání s občany na závěr své třídenní návštěvy Zlínského kraje zamířil prezident Miloš Zeman v doprovodu hejtmana Zlínského kraje Stanislava Mišáka do Otrokovic. Ve středu odpoledne tak náměstí stejně jako v jiných městech zaplnily stovky lidí. Nejdřív se ujal slova starosta Otrokovic Jaroslav Budek: „Pane prezidente, dovolím si připomenout dobu, kdy bylo Otrokovicím úzko. Bylo to v roce 1997, tehdy jste přijel a potěšil nás svou podporou a také svými činy, když jste nám pomohl najít cestu, jak se dostat z problémů, které jsme měli s velkou vodou.“ Prezident pak v úvodním slovu zavzpomínal nejdřív na dobu, kdy se seznámil s hejtmanem Zlínského kraje Stanislavem Mišákem, který v době povodní byl starostou města Otrokovice. Připomenul, že právě povodně byly zátěžovým testem pro všechny starosty dotčených obcí.
Zeman: Baťův duch tady i v celém Zlínském kraji přežívá
Prezident mluvil před občany v Otrokovicích také o podnikání: „Byla doba, kdy se Otrokovice jmenovaly Baťov. Duch tohoto velkého podnikatele tady i v celém Zlínském kraji zaplať pán Bůh přežívá. Já bych si především přál, aby tu vznikaly nové podniky. A to i podniky v domácím vlastnictví, podniky rodinné, z nichž několik jsem teď navštívil, aby přijímaly nové zaměstnance, klesala nezaměstnanost a rostla životní úroveň. Protože Zlínský kraj je sice mírně pod celostátní úrovní nezaměstnanosti, ale bohužel je na předposledním místě po Karlovarské kraji z hlediska průměrné mzdy,“ uvedl Zeman. „Chci vám přát růst mezd a nám starým růst důchodů,“ dodal. Pak blahopřál místnímu starostovi k tomu, že na rozdíl od státu, který má v rozpočtu stomiliardový deficit, v Otrokovicích hospodaří s vyrovnaným rozpočtem a dokonce si něco ukládají i na horší časy. „Chci vám popřát pohodu, štěstí a zdraví, abyste tak jako já nemuseli chodit s hůlkou. Děkuji vám za pozornost,“ ukončil své úvodní slovo Zeman.
Pane prezidente, staří pracují a mladí se jen válí
Debata odstartovala rázným dotazem: „Stále se zvyšuje hranice odchodu do důchodu. Za pár let, když budeme takhle pokračovat, budou se o jedno místo prát čtyři generace. Proč musí dnes staří lidé pracovat a mladí nedělají nic a dostávají podporu? Jak to tak dlouho může vydržet, mladí se jen válí,“ zazněla kritika. „Nesouhlasím s vámi a snažím se vám vysvětlit argumenty,“ reagoval prezident. „Jak staré, tak mladé vytlačuje ekonomická krize, ke které přispěla i hospodářská politika předminulé vlády. Politika, která zabrzdila valorizaci důchodů, politika, která nepodporovala rodiny s dětmi, politika, která se snažila všude škrtat podle hesla ´Musíme šetřit, ať to stojí, co to stojí´ a ve skutečnosti zadlužila tento stát. Politika, která neinvestovala, protože jen investice vytvářejí pracovní místa. Špatnou politikou se stalo, že ve ztrátě zaměstnání se ocitli všichni. Jak mladí, tak staří. A oddělovat tyto dvě skupiny a štvát je proti sobě nepokládám za správné,“ dokončil Zeman svou odpověď na otázku
Zeman: Měla by být uzákoněná pracovní povinnost věžňů
Pak se v odpovědi prezident věnoval situaci v Otrokovicích při povodních v devadesátých letech. Další dotaz měla jedna z místních obyvatelek k situaci v našich věznicích: „Byla jsem zavřená ve vězení. Nejsem těžký kriminálník, přitom nás tam pohodili, nikdo se o nás nestaral, nemohli jsme se účastnit žádné rekvalifikace,“ stěžovala si. „Jsou ředitelé, kteří zaměstnávají vězně z devadesáti procent, třeba při výrobě nábytku nebo při jiné pracovní činnosti, a toto je svým způsobem resocializace a rekvalifikace, protože se pak člověk stane třeba dělníkem v nábytkářském průmyslu nebo v čemkoli jiném. Pak jsou ředitelé, kteří opravdu, protože mají pohodlnější život, pro vězně žádnou práci neshánějí, vězni tráví v celách celý svůj čas. Reforma vězeňství podle mého názoru spočívá v tom, že by měla být uzákoněná pracovní povinnost vězňů, zatím je dobrovolná. Ředitelé věznic by měli být hodnoceni podle toho, do jaké míry dokáží této pracovní povinnosti dostát,“ doplnil a pak ještě shrnul: „Nejlepší rekvalifikace je práce,“ dodal.
Prezident hovořil o politicích, kteří státu škodili
S ohledem na to, že veřejnost dobře ví, že prezident nejraději tráví čas na Vysočině, padl i dotaz, zda mu nechybí důchodcovské rozjímání v oblíbeném kraji. „Já, když jsem odcházel z politiky v roce 2002, tak jsem říkal, že se do politiky určitě nevrátím. Přišli ale lidé, o kterých jsem se domníval, že tomuto státu nejenže neprospívají, ale že mu škodí. Uvedu alespoň jedno jméno, nechci ho citovat, protože teď je v těžkém zdravotním stavu, ale nedávno si pořídil byt na Floridě z prostředků, jejichž zákonný původ se dá jen velmi těžko prokázat. A nebyl sám,“ vysvětlil Zeman a dál pak pokračoval: „Když byli takoví politici, tak jsem se postupně nasíral a nasíral, až asi po šesti nebo sedmi letech jsem se rozhodl, že se pokusím o návrat. Ale pokud jde o vaši otázku, ano, stýská se mi.“
Zeman: Já jsem v roce 1997 Otrokovice nezatopil
Ke slovu se pak dostal další z místních občanů: „Pane prezidente, lžete. Otrokovice byly zatopené čtrnáct dní, aby se zachránilo Staré Město. Stačilo to jen prokopnout a šla by voda pryč.“ Pak se chtěl dotyčný občan věnovat dotazu problematice vězeňství, ale byl vypískán ostatními lidmi, kteří ho nenechali domluvit. „Na vaši otázku a obvinění ze lži by měl především odpovědět tehdejší starosta Otrokovic, který na rozdíl od vás Otrokovicím pomáhal. Vy dokážete po sedmnácti letech jen kritizovat,“ reagoval prezident a sklidil potlesk. „Samozřejmě v době povodní se šířily různé fámy, pravda je taková, že Otrokovice utopila Bečva, nikoli řeka Morava,“ vysvětlil také hejtman Zlínského kraje Stanislav Mišák, který pak popsal, jak tehdy situace probíhala. Pak ještě Zeman upozornil: „Já jsem v roce 1997 Otrokovice nezatopil. Jsem přesvědčený o tom, že ten křikloun, který na mě křičel, že lžu, bude hlavní hvězdou zpravodajství, protože výrok ´Pane prezidente, lžete´ se našim novinářům hodí.“
Po skončení diskuse se kolem prezidenta začaly tísnit davy. Lidé chtěli podpis nebo si potřást s prezidentem rukou.
-
Další reportáže ParlamentníchListů.cz ČTĚTE ZDE
Ing. Miloš Zeman
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá