Věříte v Boha?Anketa
„Občas se dostanu k antisemitistickým zprávám z Evropy. Můj soukromý názor je, že v prostředí vyostřeného nacionalismu a ultrapravičátství jsou vždy Židé biti. Během nepokojů v Kyjevě řekl tamní rabín, že my Židé se budeme snažit nechodit do ulic a zůstat doma. A tak to bylo vždycky. Je to dost bolestné. Sedmdesát let po válce se Židé bojí při nepokojích chodit na ulici, aby nebyli biti,“ říká po dlouhém zamyšlení Oded Breda. Je ředitelem jediného památníku a muzea mimo území Česka, který se zabývá historií Terezína a jeho rolí v nacistickém konečném řešení. ParlamentníListy.cz se za ním do Izraele vydaly.
V rozděleném kibucu
„My, přeživší ghetta Terezín a příbuzní a přátelé všech obyvatel ghetta, kteří nepřežili dobu holocaustu, kteří zahynuli v Terezíně či na cestě do některého z vyhlazovacích táborů, dnes 29. září 1969 pokládáme základní kámen pro knihovnu a muzeum k uctění jejich památky,“ píše se v zakládací listině Bejt Terezín. V přesném překladu Dům Terezín byl založen před pětačtyřiceti lety na území kibucu, tedy jakési zemědělské osady, Givat Chaim. Není bez zajímavosti, že ten se již dříve kvůli ideologickým svárům rozpadl na dvě části, protože jedna skupina „kibucníků“ dost sympatizovala s Josifem Stalinem.
Psali jsme:
Jaké řešení doporučujete v případě východní Ukrajiny?Anketa
Z hlavního města Izraele je to do Bejt Terezín dost komplikovaná cesta. Nejdřív vysedám na stanici v poli, pak se dostanu do ospalého většího města Hadera a nakonec vystoupím u kruhového objezdu a vydám se do části zvané Givat Chaim Ihud. Právě uprostřed ní se nachází památník skládající se z několika budov. Nejzajímavější z nich je hlavní výstavní síň obkroužená osmi stěnami, kterou navrhl architekt Albin Glaser, jenž také přežil ghetto Terezín. Na její podlaze se nachází mozaikovitá mapa bývalého terezínského ghetta.
Příběh Bredy
Ředitel Oded Breda patřící do druhé generace přeživších ghetto Terezín mě hned vyvede z omylu, že je Bejt Terezín jen obyčejným muzeem. „Někdy tomu říkám `český ostrov`, nicméně v terezínském ghettu žili i němečtí, rakouští, nizozemští, maďarští a další Židé. Chceme tady vyprávět pravdivý příběh Terezína. Jsme organizací přeživších ghetta Terezín a udržujeme mezigenerační kontakty. Muzeum se stále rozvíjí a má velký archiv. Nicméně pořádáme zde hlavně vzdělávací programy pro občany Izraele, ale i jiných zemí,“ vysvětluje s tím, že ročně navštíví Dům Terezín kolem 15 000 lidí.
Zasmušilý Breda s šedivými kudrnami na hlavě se narodil v Izraeli. Jeho otec, rozený Brňák, opustil rodnou hroudu v roce 1939. Bylo mu šestnáct a rád vzpomínal na šťastné dětství v první republice. Za druhé světové války bojoval různě po Evropě, pak sloužil v izraelské armádě, takže se účastnil i následných válek po vyhlášení nezávislosti Izraele v roce 1948. Zato jeho prarodiče a strýc skončili v terezínském ghettu a následně zahynuli v nacistických koncentrácích.
O fotbale v Terezíně
Společně stojíme v jakési fotbalové síni slávy, jde o jednu z místních expozic. „Tady je strýc Pavel Breda. Když jsem se doma dozvěděl, že byl fotbalista, začalo mě to zajímat. Viděl jsem následně propagandistický film nacistů o Terezíně, jehož součástí je fotbalový zápas. Šlo o propagandu, nicméně fotbalová liga se v Terezíně opravdu konala, trvala tři roky. Začal jsem se o to víc zajímat a nakonec se stal místním ředitelem,“ rozvádí Oded Breda. Expozice obsahuje nespočet exkluzivních dokumentárních fotografií, ale i ligové tabulky. Na té z roku 1943 je výsledek jasný, vyhrál tým kuchařů. „Měli nejsnadnější přístup k jídlu, byli dobře živení,“ vysvětluje.
Ostatně místní dokumenty za sebou podobných příběhů skrývají nespočet. Jedním z nejlepších hráčů ligy, v níž nastupovaly sedmičlenné týmy, byl brankář Jiří Taussig, který původně chytal za DFC Praha. Když se zotavil po návratu z koncentračního tábora, prosadil se do brány Čechie Karlín. V letech 1946 a 1947 se dokonce dostal do reprezentace a posléze emigroval před nastupujícím komunistickým režimem do ciziny. „Podobné příběhy jsou pro návštěvníky velmi atraktivní, tak se jim je snažíme vyprávět s co největšími detaily,“ podotýká ředitel.
Loučení s Bejt Terezínem
V dalších budovách mají samostatné výstavy třeba slavní muzikanti z ghetta v Terezíně anebo děti, které v tamních továrnách musely tvrdě pracovat. O tom svědčí i dětská hra podobná dnešním Monopolům, kde jsou na jednotlivých políčkách vyobrazeny různé terezínské dílny, továrny a budovy. Popsaná hlavní výstavní síň má na svých panelech kresby z Terezína, ale i různé kupóny na oblečení, jeho praní či terezínské bankovky, vždyť ghetto mělo i vlastní banku. Nutno dodat, že ghetto Terezín bylo přestupní stanicí do vyhlazovacích táborů. Stejně v něm byly popraveny desítky lidí a při největší přeplněnosti v září 1942 v něm kvůli špatným podmínkám zemřelo až 130 lidí denně.
Většina zaměstnanců Bejt Terezín česky neumí, nicméně mateřštinu zaslechnu. „Narodil jsem se v Chebu, studoval na židovském gymnáziu a po maturitě v roce 2002 přijel do Izraele. Od roku 2009 zde třikrát týdně překládám různé dokumenty do češtiny, jinak bydlím v Tel Avivu, kde učím češtinu,“ svěřil se následně Ondřej Vlk alias Udi Adler. Záslužná činnost Bejt Terezín je finančně podporována Izraelem, Českem, ale i soukromými donátory. Do malého muzea, které je na příběhy bohatší než kdejaká knihovna, se z českých politiků podívali například exministr zahraničí Jan Kohout, bývalý předseda Senátu Přemysl Sobotka a loni i první dáma Ivana Zemanová. Osobně nakonec u popsaného kruhového objezdu stopnu staršího pána. Slovo dá slovo a on vypráví příběh sousedky malířky, která také přežila Terezín.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
