Přetrvávajícím rozruchem kolem výroku hlavy státu začíná Petr Žantovský pravidelné ohlédnutí za tím, co nejzajímavějšího se v uplynulém týdnu objevilo ve sdělovacích prostředcích. „Česká média plnily tasemnice slov věnovaných prezidentovi Zemanovi a jedné jeho větě z projevu na osvětimské tryzně. Prohlásil, že také Česko zná případy selhání intelektuála, byť vysoce ctěného, hodnoceného a i samotným Zemanem váženého. Uvedl příklad Ferdinanda Peroutky a jeho údajného článku, v němž se měl vyjádřit s respektem o ikoně nacismu,“ říká pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Vedle toho prezident Miloš Zeman použil, zřejmě omylem, citát, který nepochází z Peroutky, nýbrž ze Stránského, tehdy vydavatele Přítomnosti, jejímž šéfredaktorem Peroutka byl. „Vnuk Stránského do novin přísahal, že dědečkův citát mu visí v rámečku nad psacím stolem. Není důvod Stránskému mladšímu nevěřit. Je však důvod podívat se na věc širší optikou, než jakou nám servírují naše média, která se v prezidentově citaci rýpají přímo gargantuovsky. Stránský totiž ve svém vyjádření nepřímo vyzval Zemana, aby se nechal vyšetřit u psychiatra. Totéž mu doporučil též Karel Schwarzenberg a řada dalších. Metodou sněhové koule tak došlo ke zrodu další mediální zkratky,“ upozorňuje mediální odborník.
Obviňování z bratříčkování s Rusy nahradila nálepka latentního psychopata
A sdělovací prostředky rázem mají novou munici pro palbu na prezidenta. „Zeman už dnes není jen ten, kdo obhajuje počínštění Tibetu, bratříčkuje se s ruskými okupanty nebohého ukrajinského východu a zaprodává lidská práva, symbolizovaná příhodně nazvanou skupinou Pussy Riot, za odporný mrzký peníz. Dnes je Zeman taktéž latentním psychopatem. Jak efektní. A jak laciné. Jak už je v Česku zvykem, je dobré vědět, kdo je ten, kdo říká to, co říká. Příkladně pan MUDr. Stránský byl velice aktivní v pokusech o státní převraty, které se jmenovaly Impuls 99 a Děkujeme, odejděte,“ připomíná Petr Žantovský.
Psali jsme:
Za silným výrazem „státní převrat“, které pro zmíněné iniciativy zvolil, si stojí. „Jak jinak byste nazvali snahu opoziční menšiny, která prohrála volby, o odstranění koaliční, respektive opozičně-koaliční, většiny, která v zemi vládla? A pokus o odstranění regulérní vlády probíhal mimoparlamentními a mimodemokratickými cestami, nikoli soutěží ve volbách, nýbrž svoláváním lidových srocení. Role pana Stránského kromě bohaté agitační žurnalistické produkce spočívala v tom, že těmto aktivitám propůjčoval své nemovitosti na Národní třídě,“ podotýká mediální analytik.
Katolická buzna se nabídla do čela hnutí, které usilovalo svrhnout regulérní vládu
„A když už jsme u personálií, mohli bychom také připomenout nesmrtelný vtíračský článek jistého Martina Putny. Tedy téhož člověka, který se dnes označuje za ´katolickou buznu´ a chce prezidenta školit z historických souvislostí. Putna tehdy, v roce 1999, napsal do MF Dnes, že je nutné výše řečeným hnutím postavit pořádnou organizaci a sekretariát a že sám sebe pro takovou funkci nabízí. Jak skromné. Proto, opakuji, je třeba dobře vědět, kdo je ten, co říká právě teď právě toto. Jedině tak nám totiž dojde, proč to říká. Naše mainstreamová média nám to totiž neřeknou,“ myslí si Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Druhý příklad neúcty a zbytečné prvoplánovosti byl důvodem k pohoršené reakci Masarykova demokratického hnutí, o čemž se lze dočíst v novém čísle jejich časopisu Čas. „Jakýsi člen toho memoriálního hnutí se tam – právem a velice způsobně – čílí, že rádobykomické duo Genzer-Suchánek nazvalo své televizní skopičinky TGM. Tato trojice písmen už skoro sto let každému normálnímu Čechovi navozuje, nebo by aspoň měla navodit, asociaci na prvního prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Do legendy TGM si duo rádoby komiků utřelo své nevymáchané pusy
Poukazuje na to, že TGM je symbolem tehdy unikátní československé státnosti. „Je to symbol odhození rakousko-uherské minulosti, symbol nového věku demokracie, jazzu, rychlých aut, průmyslového rozkvětu, nóbl dam a moderní literatury. TGM je možná opravdu hlavně symbol, o většinu z toho jmenovaného se zasloužil jen zprostředkovaně, ale ta sláva z prvenství mu zvykově patří. A do této legendy si teď Genzer a Suchánek utřeli své nevymáchané pusy. Úplně zbytečně a trapně,“ kritizuje mediální analytik.
Pro jejich zbytečné a trapné počínání nachází mediální srovnání se zahraničím. „Stejně jako oni, tak i samolibí salónní levičáci z Charlie Hebdo parodovali, a tím uráželi, a to vědomě a záměrně, ikonu jedné početně silné a co do nebezpečnosti bezkonkurenční víry. Nikdo zatím nahlas neříká, že si pánové z Charlie Hebdo o smrt z rukou teroristů řekli sami. Je to považováno za cynické a nekorektní. Ale při vší úctě: pravda to je. Jistě, kdyby tu nebyl Charlie Hebdo, atentátníci by si našli jiný cíl,“ uznává Petr Žantovský.
Chceme po muslimech respektování našich hodnot, těmi jejich opovrhujeme
Podle něj kauza Charlie Hebdo, stejně jako kauza TGM, jen v různé míře ukazuje stále totéž: neúctu k druhému člověku, nadřazenost nad jeho – námi opovrhovanými – hodnotami. „Jak ale máme chtít, aby naše děti ctily nebo aspoň respektovaly Masarykův podíl na naší samostatnosti ve dvacátém století, když jeho ikonické iniciály věšíme na vlajku jedné z obzvlášť nevkusných estrád? A jak máme vysvětlovat muslimům, že po nich chceme, aby respektovali naše hodnoty, když nerespektujeme ty jejich?“ klade mediální odborník řečnické otázky.
Třetí téma pak věnuje jedné ještě nedávno významné postavě i české mediální scény. „Tak nám zatkli Adriana Sarbu, chtělo by se říct v parafrázi na Švejka. Jenomže Sarbu není arcivévoda a jeho zatčením, doufejme, nevznikne světová válka. Určitě však tato událost stojí za povšimnutí. Kdo totiž je, či vlastně byl Adrian Sarbu? Přece generální ředitel TV Nova po konci éry Vladimíra Železného. Byl do čela tehdy nejúspěšnější východoevropské soukromé televize dosazen Lauderovou společností CME poté, co Lauder s pomocí několika českých politiků – Svoboda, Parkanová, Marvanová, Ruml a spol. – dostal od státu bezmála jedenáct miliard,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Údajně vynikající manažer Sarbu otočil Novu od vzestupu k sestupu
A za těchto 11 miliard si mohl vzápětí od PPF odkoupit nejsledovanější tuzemskou televizi. „Odkoupil si Novu, aby ji rozkulačil, vytahal z ní všechny zisky a na konci z ní vyrobil průměrnou, občas i dosti prodělečnou firmu. Sarbu nám byl svého času předkládán jako příklad vynikajícího manažera, předtím vedl nějakou divizi CME v Rumunsku, ale pravda spíše je, že to byl zcela zaměnitelný vedoucí pracovník firmy, která mu nepatřila, a proto neměl zdaleka tak bezprostřední vztah k jejímu (ne)úspěchu. Proto to také byl on, za jehož vedení se bilance Novy otočila od vzestupu k sestupu,“ poznamenává mediální analytik.
Nicméně spojené mediálně-politické kruhy vytýčené osobnostmi výše jmenovanými a s nimi spřízněnými mlčely a libovaly si, že se konečně zbavily toho ošklivého Železného. „Železný možná nebyl svatoušek, ale tu televizi vypiplal na zelené louce a udělal z ní skutečného dravce. A není už tak důležité, že ten dravec pouštěl Novoty a Čundrcountryšou. Lid to chtěl a Železný mu to dal. Cynicky a bez sentimentu, neboť smyslem soukromé televize nejsou slovenské pondělky a chvilka poezie, nýbrž peníze,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Za pádem Železného byla závist těch, co se cítili méně bohatými a vlivnými
A není pochyb o tom, že u nás peníze tradičně smrdí hlavně těm, kdo je druhým závidí. „Kořenem porážky Železného byla závist těch, kdo se domnívali býti méně bohatými a méně vlivnými. Výsledek jako obvykle v Česku byl ten, že prospěch neměl vlastně nikdo, ale škodu všichni. Nakonec i ten Sarbu. Je nepodstatné, proč ho dnes v Rumunsku stíhají. Podstatné je poučení o modlách na hliněných nohách, které vždycky padnou, dřív či později. Ale strhnou s sebou stavbu, kterou vybudoval někdo jiný. Vsadil bych se však, že těmito slovy tuto událost u nás žádný novinář neokomentuje,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
