Zkušený novinář ohromen: Šokující slova zpravodaje o pohřbu Němcova, "zamlčený" pohyb vojsk USA a pravdoláskařská kampaň

7. 3. 2015 12:14

TÝDEN V MÉDIÍCH Podle Petra Žantovského je načase, aby koncesionáři dali jasně najevo, že nechtějí za zaměstnance České televize zpravodaje Miroslava Karase či moderátora Jakuba Železného. Ve svém pravidelném ohlédnutí poukazuje na to, že domácí média vůbec neinformují o petici odmítající americkou armádu na českém území. A připravuje nás na to, že už brzy nás bude z mainstreamových médií dnes a denně obtěžovat pravdoláskařská kampaň Česko hledá prezidenta.

Zkušený novinář ohromen: Šokující slova zpravodaje o pohřbu Němcova, "zamlčený" pohyb vojsk USA a pravdoláskařská kampaň
Foto: Hans Štembera
Popisek: Parabolická anténa, ilustrační foto

Veřejnoprávní televize, která je terčem kritiky hlavy státu i některých senátorů, se týká také první část pravidelného ohlédnutí za uplynulým týdnem v našich médiích. „Musím říct, že mě v úterních Událostech, komentářích České televize opravdu dostal zpravodaj Miroslav Karas, když hovořil o pohřbu zavražděného opozičního politika Němcova v Moskvě. Cituji ho: ´Na tom pohřbu byli jen samí inteligentní lidi. Ne jako na akcích typu Antimajdan´. Zkusme si to přeložit do češtiny. Když jde někdo na pohřeb opozičního lídra, je to automaticky inteligentní člověk, zatímco když někdo protestuje proti určitému názorovému spektru a vznikne z toho veřejná aktivita typu Antimajdan, tak je automaticky člověk neinteligentní? Nebo jak tomu rozumět?“ ptá se Petr Žantovský.

Připomíná to sedmdesátá léta, když v Rudém právu psali o chartistech jako o ztroskotancích a zaprodancích. „Když ti, co podepsali Chartu, byli ztroskotanci a zaprodanci, tak ti, co ji nepodepsali, byli automaticky co? Vyvolenci nebo nezaprodanci, nebo jak je nazvat? Tohle dělení populace na kladné a záporné hrdiny, na černé a bílé, by mělo mít také své označení. Je zjevné, že pan Karas je zástupce jedné názorové vlny. Pan Karas opakovaně dokazuje při každé další své reportáži z oblasti Ukrajiny nebo Ruska, že se nechová jako novinář, ale jako propagační pracovník jedné zainteresované strany. A pro tu druhou stranu má označení typu ztroskotanci a zaprodanci, tedy neinteligenti. Co je to vlastně za přístup? Kde jsme se to ocitli?“ žasne mediální analytik.

Je načase, aby koncesionáři řekli, že takové zaměstnance ČT nechtějí

Podobné otázky si kladl i při čtvrtečních Událostech, když jejich moderátor Jakub Železný hovořil o návštěvě prezidenta Zemana v USA a Americko-izraelský výbor, který hlavu českého státu na konferenci pozval, charakterizoval jako proizraelská lobbistická organizace. „A řekl to s takovým nádechem, že to vyznělo, jako když se v padesátých letech psalo v Rudém právu o židozednářských imperialistech a nepřátelích lidu. Trošku jsem to v tom cítil. Překvapuje mě to o to víc, že dobře vím, že otec pana Železného je velký obdivovatel židovské kultury i tradic a člověk, který ze svých financí podporoval natáčení různých dokumentů o holocaustu a choval se v době, kdy byl ředitelem televize Nova, stokrát veřejnoprávněji než celá Česká televize s Jakubem Železným teď,“ poznamenává Petr Žantovský.

Zajímalo ho, jak se informování o této události zhostí komerční televize, a tak si přepnul na zpravodajství Novy. „To naprosto objektivně popisovalo vystoupení českého prezidenta na této konferenci. A také tam bylo to poděkování premiéra Netanjahua a další informace. Bylo to pojaté velmi zeširoka, rozsahem asi tak třikrát delší než v České televizi. A já jsem si v tu chvíli začal klást některé otázky. Kam nás pánové Železní a Karasové vlastně strkají? Co to je za propagandu, kterou tady dělají? Pro koho pracují a za jaké peníze pracují? A pokud pracují jenom za naše peníze, tedy za peníze koncesionářů, tak si myslím, že nastal čas, aby koncesionáři řekli, že takové zaměstnance nechtějí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální odborník.

I Nova se chová stokrát veřejnoprávněji než televize k tomu účelu zřízená

Měli bychom si totiž uvědomit, že my všichni jsme zaměstnavateli Miroslava Karase i Jakuba Železného. „A já osobně pana Železného jako svého zaměstnance nechci, protože mě většinou svých profesních výstupů – záměrně říkám profesních, ne profesionálních – nepřesvědčuje o tom, že to je dobře vybraný zaměstnanec, kterého já platím. Takže co pro to mám udělat? To dávám jako řečnickou otázku, protože mám za to, že tito naši zaměstnanci nepracují tak, jak by za naše peníze měli. Nova se chová stokrát veřejnoprávněji i dnes, nejenom za Vladimíra Železného. To je smutné konstatování,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Za druhé téma si zvolil přístup většiny českých sdělovacích prostředků, které se tu a tam snaží distancovat od nějakých takzvaně nedůvěryhodných zdrojů. „Tváří se, že, co se objeví jinde než v našich mainstreamových médiích, není pravda a je to nějaký zlý úmysl od nějakého propagandisty. A ono je to začasté, jak jsem ukázal, právě naopak, že se ta propaganda řine z našich mainstreamových médií. Mám pro to příklad. Už více než týden znám dokumentární reportáž o tom, jak americké jednotky projíždějí estonskými městy. Ta reportáž je k dispozici například na YouTube. Pravděpodobně nikdo ani v České republice nenajde tu odvahu, aby říkal, že YouTube je propagandistický nástroj. To je zcela neutrální půdorys pro rozmanité obrazové a audiovizuální záznamy, což definuji jen pro pořádek, aby i Česká televize věděla, o čem mluvíme,“ podotýká mediální analytik.

O americké armádě na estonském území se dozvídáme s týdenním zpožděním

Jde o záznam trvající přibližně šest a půl minuty, jenž zachytil noční přejezd Estonskem. „Je tam vidět několik desítek transportérů, nějaké tahače na rakety a další vojenská vozidla označená americkými insigniemi. Je to bez jakéhokoli komentáře, jen zcela zjevně americká armáda projíždějící 23. února estonskými městy. S týdenním zpožděním se pak dozvídáme z našich médií – někteří, kteří nespoléhají na naše mainstreamová média, to vědí déle – že se americká armáda chystá uspořádat sérii velkých vojenských cvičení. Nejenom tedy v Polsku a v Pobaltí, ale také v Černomořské oblasti, to znamená v Bulharsku, tedy v blízkosti té ukrajinsko-krymské oblasti, a také na území České republiky,“ konstatuje Petr Žantovský.

Na toto téma diskutovali v Událostech, komentářích České televize poslanci Ivan Gabal z KDU-ČSL a Jaroslav Foldyna z ČSSD. „Měli jsme tak postoje pro i proti. Ale co jsme neměli, a to je dramatická chyba, je skutečnost, že zde existuje už několik dní petice, která jasně vyjadřuje názor těch, co ji podepsali, že jsou zásadně proti tomu, aby se po českém území promenovala americká vojska. A to právě s poukazem na to, o čem mluvil i pan Foldyna a jiným tónem i pan Gabal, tedy s poukazem na tu historickou zkušenost. My přece dobře víme, jaké to je, když vám územím pochodují cizí vojska. Mnozí si to ještě pamatují na vlastní kůži, ti mladší si to mohou oživit v čítankách,“ dodává mediální odborník.

Petice proti cizím vojskům je důsledkem naší historické zkušenosti

Poukazuje na to, že průjezd zahraničních vojsk naším územím je něco dramaticky tak odlišného od toho, co má a mělo by podle svých preambulí dělat NATO. „Severoatlantická aliance, když to vezmu do důsledku, by měla pomáhat. Například tam, kde hrozí humanitární katastrofa nebo kde je ohrožena bezpečnost nějakého členského státu NATO. Tam by měla tato aliance vyslat pomocné síly, ale pouze ve chvíli ohrožení. A já si nejsem vědom toho, že by například Česká republika nebo Bulharsko byly někým v tuto chvíli ohroženy. Čili je to demonstrace síly. To připomíná osmdesátá léta, kdy se na jedné straně hromadily Pershingy a na druhé straně se hromadily rakety SS-20,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Tehdy se média zaplňovala překřikováním propagandistů z americké i sovětské strany o tom, kdo představuje nebezpečí a kdo je mírumilovný. „Stačí si vzpomenout, kolik vojenských cvičení jsme za sedmdesátá a osmdesátá léta zažili na českém území, když tady takzvaně cvičila Varšavská smlouva. Myslím, že odpor lidí, kteří tu petici podepisují, je dán právě touto historickou zkušeností, že už to nechtějí. A je úplně jedno, jestli to je ruské vojsko, americké, ukrajinské, polské nebo jakékoli jiné zahraniční vojsko. My máme své vojsko, a to je odborně určené pro to, aby zorganizovalo lékařské, chemické, ženijní, spojařské či jiné služby v oblastech konfliktů, kde se s našimi spojenci angažujeme. Ale aby se nám tady promenovala zahraniční vojska jako po Estonsku, to lidé s naší historickou zkušeností nechtějí,“ tvrdí mediální analytik.

Mlčením o událostech, které se nehodí, se ještě víc média občanům vzdalují

Diví se estonským občanům, že proti tomu neprotestují, když si také musí pamatovat dvojí okupaci, jednak od nacistů a jednak sovětských komunistů. „Ale zřejmě fungují trošku jinak. Nechci to posuzovat, nejsem Estonec. Každopádně jsem Čech a čtu tu petici a tuším, co lidi k tomu vede, že takové akce organizují. A proč o tom mluvím? Protože česká média této petici nevěnují pozornost, mainstreamová o ní ani neinformují. Čtenář běžného většinového deníku nebo divák ústředních televizí se o tom nedozví, pokud pro tu informaci nejde na internet. A to je opět to, o čem se bavíme tradičně, rozevírání nůžek, které jsou mezi občany a médii ještě rozevřenější právě tímto mlčením o událostech, které se těm takzvaně většinovým médiím nehodí do jejich propagandy a jejich zájmů,“ vysvětluje Petr Žantovský.

Ing. Miloš Zeman, CSc.

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Závěrečné téma věnuje kampani, kterou pod názvem Česko hledá prezidenta rozjíždí think tank Evropské hodnoty a o níž se dozvěděl z Hospodářských novin. „To mě moc zaujalo, protože ta kampaň vyjadřuje nejen apriorní názor na to, že místo Miloše Zemana je třeba někoho hledat – nevím tedy, proč je třeba hledat místo někoho tři roky před koncem jeho mandátu – ale zároveň se tam naznačuje, že Miloš Zeman se pravděpodobně neúčastní dalších voleb, protože má zdravotní problémy. A naráží se tam na jeho různé zdravotní záležitosti, což je naprosto nechutné. Člověku to dá vzpomenout na událost, která v roce 1997 velmi mocně hýbala svědomím českých novinářů, když se kameraman jedné televize vyšplhal na nějakou římsu a točil odtud těžce nemocného prezidenta Havla,“ zmiňuje mediální odborník.

Považují se za vyvolené, kteří mají rozhodnout o příštím prezidentovi

Připomíná, že tehdy se všichni shodli, že to se nedělá, bez ohledu na to, jestli si kdo myslí, že jde o správného, nebo nesprávného státníka. „Šlo o základní lidskou empatii. Ale to tady zřejmě nehraje roli. Berou to ve stylu, Zeman je nemocný, tak s ním nepočítejme a pojďme hledat jeho nástupce. A pojďme ho hledat včas, co kdyby Zeman náhodou nedohrál to svoje období, abdikoval ze zdravotních důvodů, nebo jsme ho donutili abdikovat z nějakých jiných důvodů. To všechno je ve hře. A oni jsou těmi, kdo o tom rozhodují, oni organizátoři podobných aktivit, mítinků na náměstích, či kampaní Česko hledá prezidenta. Trochu mi to připomíná Česko hledá SuperStar, což byl asi záměr, aby to vypadalo marketinkově sympaticky,“ tuší Petr Žantovský.

Všímá si toho, že za akcí stojí Petr Kolář, jenž byl zahraničně politickým poradcem Václava Havla a v případě vítězství Karla Schwarzenberga v přímé prezidentské volbě byl kandidátem TOP 09 na ministra zahraničí. „Je to bývalý velvyslanec v Moskvě a ve Washingtonu, ale hlavně ještě předtím nejbližší spolupracovník někdejšího ministra zahraničí Josefa Zieleniece, který svými politickými kroky v roce 1997 odstartoval vládní krizi a puč, jenž se potom odehrál pod názvem Sarajevský atentát. Tak u geneze toho všeho byl Josef Zieleniec a Petr Kolář byl jedním z těch, kteří vystupovali nejaktivněji a přinášeli takzvané nové informace a rozkrývali různé takzvané souvislosti,“ odkazuje mediální analytik na to, že coby velvyslanec ve Švédsku byl Petr Kolář jednou z klíčových postav aféry ODS s falešnými sponzory.

Vyhrabaný velvyslanec a generál Pavel navěšený na štít kampaně

Podivuje se nad tím, že právě Petr Kolář je v poslední době obden v České televizi, kde se vyjadřuje ke kdečemu i k tomu, k čemu nemá co říci. „Ale přesto nás svým blazeovaným úsměvem obšťastňuje z televizní obrazovky velice často. A já jsem si mnohokrát v posledních týdnech kladl otázku, proč teď vyhrabali Koláře a co to má znamenat. A už je to nasnadě, pan Kolář se stává hlavní osobou kampaně Česko hledá prezidenta. Vedle pana Koláře tam také najdeme různé vážně míněné úvahy o tom, že budoucím prezidentem by měl být třeba Šimon Pánek z Člověka v tísni nebo Jan Bubeník, bývalý studentský lídr. To všechno myslí tahle kampaň úplně vážně,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

A rozebírá i taktiku, jakou think tank Evropské hodnoty, jenž kuriózně deklaruje, že není spojen s žádnou politickou stranou, pro rozjezd kampaně Česko hledá prezidenta zvolil. „Aby ji občané brali vážněji, protože kdyby vystartovali rovnou s Pánkem, tak by se všichni zasmáli, vybrali jako výstřelového, toho prvního hrdinu, pana generála Pavla, který se nedávno osvědčil jako bojovník proti ministru obrany. Tím se zviditelnil a navíc to je známá i sympatická tvář, která symbolizuje mnoha lidem serióznost v nové české armádě. A zřejmě to tak je i po právu, nicméně pan generál se nechal navěsit jako na štít téhle aktivity. Nevím, zda vůbec tuší, co všechno se za tím skrývá za zájmy,“ poznamenává mediální odborník.

Brzy do nás budou média hustit, jak je důležité, abychom už teď hledali prezidenta

Předsedou správní rady think tanku Evropské hodnoty je Radko Hokovský, jenž byl v Evropském parlamentu na stáži v kanceláři Josefa Zieleniece. „Významnou postavou vedení think je i Václav Lebeda, který byl v Evropském parlamentu asistentem pana Zieleniece. Dále tam vidíme paní Annu Matuškovou, která byla stratégem prezidentské kampaně Karla Schwarzenberga. Také pana Jakuba Jandu, který byl poradcem poslance Chlada za TOP 09, a jsme doma. Myslím, že už tomu začínáme rozumět, co je think tank Evropské hodnoty, kým asi tak je motivován, kým je placen, s jakými zájmy, a co sleduje kampaní Česko hledá prezidenta. Je zjevné, že když bude přímá volba v regulérním termínu, tak se dá těžko znovu hrát kandidatura Karla Schwarzenberga,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Proto se hledá domnělý národní konsensus na postavě typu Petra Koláře nebo Šimona Pánka, jehož za možného prezidenta označil i Václav Havel. „Když je ale jmenujeme jednoho vedle druhého, Zieleniece, Koláře i Bubeníka, jsou to všechno lidé, kteří se vyznačují politickým neúspěchem svých ambicí. Neuspěli se snahou ovládnout mocenský prostor a zkouší to znovu a znovu. Tentokrát ne přes standardní volební systém, ale přes akci Česko hledá prezidenta. Kromě Hospodářských novin jsem o téhle kampani zatím nikde podrobné informace nenašel. Naše mainstreamová média zřejmě čekají na povel z tábora toho domnělého think tanku Evropské hodnoty. Ale buďme si jisti, že za dva, tři týdny budeme obtěžováni všemi mainstreamovými médii od rána do večera dvacetkrát denně tím, jak je důležité, aby Česko právě teď a tímto způsobem hledalo prezidenta,“ dodává mediální analytik.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Vladimír Železný se s potěšením vyjádřil o stavu Evropské unie

6:05 Vladimír Železný se s potěšením vyjádřil o stavu Evropské unie

„Náš hlas byl před mnoha lety, kdy jsme vstupovali do EU, hlasem extrémistů, byl hlasem pouhé úzké s…