V uplynulém týdnu zaznamenal mediální analytik Petr Žantovský několik ukázek velmi neprofesionálního a velmi jednostranného přístupu sdělovacích prostředků k informování o Rusku, který je pozorovatelný od počátku konfliktu na Ukrajině. „Liberální mainstreamová média vedená Českou televizí přes MF Dnes, Hospodářské noviny až po Lidové noviny drží takovou tu propagandistickou notu. Ta nemusí být vždy jen v takové prvoplánové poloze, že tam objevujeme spojení jako Putin - válečný zločinec, Porošenko - hrdina či Jaceňuk - muž bez bázně a hany. To jsou taková opravdu velice primitivní označení, i když i taková se vyskytují,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Většinou jde ale o sofistikovanější manipulace, což dokládá na dvou příkladech posledních dnů. „V pondělních Událostech, komentářích byli hosty pan profesor Jičínský a výtvarník David Černý, kteří měli debatovat o prezidentu Zemanovi. Z celkem pochopitelných důvodů tam byl pan profesor Jičínský, dlouholetý Zemanův spolupracovník. Je celkem logické, že když tam měl být advokát Zemanův, že pozvali někoho takového, jako je Jičínský. Ale vůbec nerozumím tomu, proč je David Černý odborníkem na prezidenta Miloše Zemana. Jenom proto, že o něm píše sprostoty?“ ptá se mediální odborník a zmiňuje mimo jiné obří vztyčený prostředníček na Vltavě, který Černý loni v říjnu namířil na Hrad.
Kritériem pro posuzování českého práva je napříště Washington Post
David Černý byl dalším z řady hostů v publicistických pořadech České televize, u nichž se zamýšlí, proč jsou k určitým tématům vůbec zváni. V tomto případě mohlo být důvodem jen časté chrlení urážek na hlavu státu. „Nevím, jestli toto je kritérium, podle kterého by se měli zvát do veřejnoprávní televize lidé, od kterých bychom očekávali nějaký odborný úsudek. Pan Černý tyhle moje obavy z toho, zda je, nebo není odborník, potvrdil. Pronesl tam větu, budu ji parafrázovat, že Zeman se dopustil vlastizrady – ve smyslu, že je propagátorem Ruska – neboť to napsali v listu Washington Post, že je předvojem Putina,“ připomíná Petr Žantovský.
Psali jsme:
Jak vyjádření o prezidentově vlastizradě, tak o Zemanově roli jakožto předvoji ruského prezidenta dává mnoho prostoru k zamyšlení. „Tak vlastizradu podle českého práva bude teď posuzovat David Černý nebo list Washington Post? To je jedna otázka, kterou nechávám bez odpovědi, nechť si na ni každý odpoví. Zřejmě se už o našich životech rozhoduje v tom městě, kde vycházejí tyhle noviny. No a Washington Post je zřejmě tedy napříště kritériem pro posuzování českého práva včetně tedy institutu vlastizrady hlavy státu. Aspoň tedy podle Davida Černého,“ podivuje se mediální odborník.
Politické výroky výtvarníka Černého jsou z kategorie grotesky
Stejně tak mu není jasné, proč by měl být Miloš Zeman předvojem Putina, neboť ruský prezident žádný předvoj nepotřebuje. „Když jsem Putina poslouchal ve čtvrtek při projevu o mezinárodní politické situaci, který byl samozřejmě určen především dovnitř Ruska, tak jsem neměl ani na okamžik pocit, že potřebuje nějaký předvoj. A tím méně předvoj v podobě českého prezidenta. Rusko je do té míry svébytná a velká supervelmoc, že předvoje v tomto smyslu, jak naznačuje David Černý, že nějaká hlava státu bude dělat nějakou propagandu Putinovi či Rusku, je opravdu z jiné kategorie a zcela v jiném žánru. V žánru nějaké grotesky, kterou možná provozuje pan Černý ve svém Meet Factory na Smíchově, ale určitě to nepatří do politického slovníku,“ míní Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
„Při této debatě ho zaujalo chování moderátora Daniela Takáče, jenž Davidu Černému nechal zcela volné pole pro vyjádření. A pak se pan profesor Jičínský mezi řečí zeptal poměrně věcně na debatu, která se vede v řadě internetových médiích, kdo platil ony červené karty, které tu a tam nějací lidé zvedají nad hlavu, když vystoupí Zeman, kdo je objednal, kdo je vyrobil a kdo je platil. To je otázka, na kterou samozřejmě nikdo neodpověděl. Pan redaktor Takáč ji ignoroval, takže zazněla jenom jako otevřená řečnická otázka, která se ihned zamluvila. V tom vidím samozřejmou manipulaci, protože se upřednostňuje jeden host s nějakým názorem před jiným hostem, který má opačný názor,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz mediální analytik.
Média bagatelizováním původu karet ignorují část reality
Přitom nejde jen o nějakou malichernou záležitost, protože otázka červených karet je skutečně vážná věc. „A tím, jak to naše média bagatelizují, jako by to nebylo důležité, tak vlastně ignorují část reality. Spíše bych řekl, že manipulují s tím veřejným diskursem, aby tato část reality nebyla vůbec diskutována, aby vůbec nebylo riziko, že se odhalí, kdo ty červené karty platil, vyráběl, rozdával a s jakým cílem a o co tam šlo. Koluje o tom na internetu řada teorií, já je nebudu opakovat, ale Českou televizi tady máme a platíme si ji od toho, aby i tyto věci prozkoumávala. Jestliže to ignoruje a záměrně, zcela zjevně a programově, tak tedy fakt nevím, proč si ji platíme,“ konstatuje Petr Žantovský.
Vzápětí vysvětluje, že České televizi se ve svém hodnocení věnuje proto tak často, že je to dnes ve skutečnosti opravdu nejdůležitější médium v tuzemsku. „Když se podíváte na různé průzkumy důvěry k médiím, sledovanosti médií nebo jakési citlivosti vůči mediálním sdělením, tak je Česká televize stále ještě považována za kriteriální médium. Řadou občanů je – možná naivně, já nevím, to nechci hodnotit – považována za médium, které by tím, že nemá soukromého vlastníka, i když se tak občas chová, mělo být důvěryhodná a jeho informace by měly být směrodatné. Proto je důležité právě na její zpravodajství a její informování dávat maximální pozor a dominantně ho sledovat, protože to, co se děje tam, je opravdu kriteriální pro to, co se objeví jinde,“ poznamenává mediální odborník.
Ať se stane cokoli, v médiích odejde vždy Rusko s černým Petrem v ruce
A vzápětí přidává čerstvou zkušenost z úterního vysílání Horizontu ČT24. „Šlo tam o onen incident mezi ruským a norským letadlem, která se míjela ve vzdálenosti asi dvaceti metrů, což je téměř kolize v mezinárodním letovém prostoru. A komentář z České televize zněl tak, že norské letadlo provozovalo rutinní let v daném mezinárodním letovém prostoru, zatímco ruské letadlo to norské v tom společném mezinárodním letovém prostoru ohrožovalo. Zatímco norské letadlo tam může provozovat rutinní let, tak ruské nemůže, protože to norské ohrožuje. Dokonce bylo vysloveno, že ruské letectvo tímto ohrozilo mezinárodní leteckou civilní dopravu,“ připomíná Petr Žantovský.
Zdráhá se uvěřit tomu, že to je symetrický pohled na realitu, snaha o vyvážené, celistvé, nezávislé a nestranné informování, jak ukládá České televizi zákon o České televizi z roku 1991. „Tak upozorňuji jenom na to, že takových asymetrií v tom informování najdeme denně desítky, možná stovky. Ty samozřejmě signalizují, že se ta ideologie vetřela do veškerého informování o problematice Ruska. Teď nejde jenom o nějaké ty nejdůležitější figury, Putina, zahraniční politiku, ale cokoli se stane, tak je vždy Rusko tím, kdo z toho odejde s černým Petrem v ruce. A to není normální. To už skutečně není novinařina, ale propaganda,“ tvrdí mediální analytik.
Premiér prokázal české politické sebevědomí vůči Evropské unii
Na úvod druhého tématu přiznává, že by strašně rád vynesl do nebe, což obvykle nedělává, premiéra Bohuslava Sobotku, který na tiskovce vlády poměrně radikálně odmítl Evropskou unií vnucované kvóty na syrské uprchlíky. „To je informace, kterou já považuji nejen za vysoce rozumnou, a postoj velmi chvályhodný, ale také docela významný, protože to docela zásadním způsobem vymezuje českou zahraniční politiku, respektive české politické sebevědomí vůči snaze Evropské unie o opanování a absolutní podrobení všeho, co se v naší zemi děje,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Za příznačné považuje, že nositelem toho je právě premiér Sobotka, eurooptimista, evropský přívrženec a zcela zjevně příznivec evropské integrace. „To, že se i on takto postavil, znamená, že pochopil, co si o tom myslí národ, a pochopil, že jako předseda vlády si nemůže dovolit postavit se proti většinovému názoru národa. Nemluvím o tom jen proto, že chci chválit premiéra, ale i proto, že je zajímavé, že do zpravodajských pořadů téhož dne večer už to například Česká televize nedala, a ani v jiných médiích se tomu téměř nikdo nevěnoval, ačkoli to je věc velice zásadní,“ konstatuje mediální odborník.
Ještě pár rozumných vět a novináři si na Sobotku zasednou
Nikde se nedočetl opravdu podstatné analýzy a prognózy, co by to znamenalo, kdyby se tolik syrských uprchlíků následkem toho, že OSN odmítla platit utečenecké tábory, mělo ocitnout na našem území. „Neobjeví se nikde, kolik by to stálo státní rozpočet, jaká jsou s tím další rizika, především bezpečnostní, protože se jedná samozřejmě o expanzi islamistického světa do Evropy, ne skrze ty uprchlíky, ale samozřejmě skrze jejich pronásledovatele. A navzdory tomu, že jsem velmi empatický vůči tomu humanitárnímu problému, který v Sýrii probíhá, a to už několik let, tak je to prostě souhrn velice zásadních otázek, které končí třeba i úvahami v nějakém zdravotním rozměru té záležitosti a tak dál a tak dál. A tyhle úvahy a analýzy v našich médiích nečtu,“ zlobí se Petr Žantovský.
Občan se tak nedozví, co to znamená, když nám Evropská unie vnucuje kvótu syrských uprchlíků, natož co to znamená, když to premiér odmítne. „Pan Sobotka požívá poměrně vysokou sympatii novinářů, ale čekám, že se to přehoupne, až premiér řekne ještě takové dvě, tři rozumné věty. Třeba jako nedávno, kdy prohlásil, že není možné, aby se zásadním způsobem lišila zahraniční politika vlády od zahraniční politiky, kterou dělá Hrad, takže to budou koordinovat. V tom smyslu se racionálně vyjádřil i ministr Zaorálek. Vidíme, že mezi vládou a Hradem v těchto věcech panuje určitý soulad, který v minulosti vždy nebýval zvykem. Tak čekám, že ještě pár takových rozumných aktivit a novináři si zasednou na Sobotku a začnou ho kvůli těmto věcem tepat,“ tuší mediální analytik.
Žvaněním o svých platech prošustrovali poslanci spoustu času i peněz
Třetí téma se týká otázky poslaneckých platů, na nichž se konečně v pátek po dlouhých tahanicích sněmovna dohodla. „To už ani není v kategorii politická nebo mediální událost, to už je v kategorii Kocourkov - ta nekonečná debata o platech poslanců a jejich navyšování - nenavyšování o jedno procento, žádné procento, 17 procent, 25 procent a tak dál a tak dál. Argumentace jedněch či druhých o tom, že tím, že si teď zabetonují nějakou povinnou valorizaci, se vyhnou pro příště podobně kocourkovským trapným debatám, to je samozřejmě důvod k poměrně velkému výsměchu,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Buďto si prý poslanci myslí, že jsou našimi vládci, nebo chápou, že jsou našimi zaměstnanci. „Pokud chápou, že jsou našimi zaměstnanci, tak by si tato témata měli příště zakázat. Jenom si vezměte, kolik desítek hodin se o tom už v Parlamentu mluví. Kdyby někdo spočítal, kolik různých jiných zákonných či podzákonných norem by se za tu dobu dalo projednat nebo kolik by se ušetřilo, kdyby si poslanci vzali neplacené volno na dny, co tráví touhle debatou. Jenom to, jak dlouho o tomto žvaní, místo aby pracovali, stojí státní rozpočet poměrně velké peníze. Nebo porovnat tu částku, kterou prožvaní, s tím, o kolik chtějí tu valorizaci zvýšit. Ale ovšem tyhle otázky, kolik to stojí, se v našich médiích nedočtete,“ poznamenává mediální odborník.
Veřejnost si o Parlamentu myslí, že je bandou bláznů, šašků a vyžírků
Za nesmyslný považoval i nápad místopředsedy vlády Andreje Babiše o tom, že poslancům bude určovat plat vláda, protože vláda je de facto zaměstnancem Parlamentu a zaměstnanec těžko může zaměstnavateli stanovovat platy. Jak vláda, tak Parlament jsou ale zaměstnanci veřejnosti a měli by být poněkud citlivější na to, co si o nich veřejnost myslí. „A veřejnost si o nich v tuto chvíli myslí, že jsou banda bláznů, šašků a vyžírků. Jak pravil pan prezident, nenažraní, tak já bych to slovo nepoužil. Já bych řekl spíš nenasytní než nenažraní, ale dobrá, připusťme, že pan prezident má na tyto výroky jakýsi monopol, ale jedině s ním souhlasím,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
