_636123233273167206.jpg&id=117196)
Za peticí za vystoupení Česka ze Severoatlantické aliance stojí KSČM společně s několika dalšími uskupeními. Petiční výbor čítá sedm lidí, z nichž šest si jich v pondělí našlo cestu do Evropského domu na Praze 1. Chyběl pouze filmový režisér Zdeněk Troška.
Úvodního slova se ujala spisovatelka a mluvčí petičního výboru Lenka Procházková, která nejprve svojí řečí zamířila proti proudu času – do dob normalizace. „Za takzvané normalizace byla cenzura oficiální skutečností a šíření kritických odlišných názorů bylo trestné. Takže většina lidí držela vnějškově basu s vládnoucím trendem a jeho metrem a pouze v soukromí si občané hledali informace o stavu světa z jiných než státních zdrojů. Propaganda strany a vlády strany měla své nudné jednobarevné billboardy vysázené téměř všude, ale takřka nikdo už je nevnímal, natož aby se jimi dal inspirovat. Šlo o tichou dohodu s občany ve smyslu: my budeme předstírat, že vám říkáme pravdu, vy budete předstírat, že nám to věříte,“ nastínila spisovatelka situaci tehdejší doby.
Tato dohoda dle jejího názoru už dnes neplatí. „Naše stále mladá demokracie totiž při svém zrodu odstřihla cenzuru jako pupeční šňůru, která už nikoho neuživí. Autocenzura je mnohem praktičtější, protože podporuje tvůrčí přístup každého, kdo si s ní začal. A tak se rukou společnou za sedmadvacet let naše mladá demokracie propracovala v umění dezinformace a manipulace s lidmi k úspěchům, kterých církev svatá v Čechách nedosáhla ani za několik století. I když její metody byly mnohem brutálnější,“ myslí si Procházková.
Spisovatelka uvádí, že dnes se manipuluje s vědomím lidí tak sofistikovaně, že si toho lidé často ani nevšimnou. Prostřednictvím televize, kterou má doma takřka každý, nám prý veřejnoprávní média vkládají do hlavy určitý obraz světa, jehož výsledkem je kupříkladu to, že mnoho občanů v České republice je pevně přesvědčeno o tom, že NATO je obranná aliance, která je garantem našeho bezpečí.
„Kam to vymývání mozků povede? Začne v dalším vývoji platit i to, že stokrát opakovaná pravda se stane lží? Budou snad demonstranti a signatáři stíháni jako nepřátelé demokracie? Vznikne výbor vyšetřující protiamerickou činnost? Novelizace některých zákonů diktovaná bruselskou administrativou k tomu směřuje,“ je skeptická Procházková.
Kdybyste byli Miloš Zeman, na koho byste politicky spoléhali?Anketa
Spisovatelka dále upozornila, že by bylo bláhové se domnívat, že jsme se členy Severoatlantické aliance stali kvůli našemu bezpečí. Ve skutečnosti jsme prý do aliančních struktur byli přijati kvůli naší strategické poloze na mapě Evropy – kvůli přeletům a vojenským přesunům přes naše území, kvůli skladištím zbraní, kvůli cvičením útoků proti Rusku.
Vnímání Ruska v českém prostředí je vůbec dle spisovatelčina názoru kapitolou samo pro sebe. Negativním postojem vůči této zemi se prý projevují zejména někteří naši novináři a politikové, pro něž je zastávání takového názoru jejich profesní výbavou. Procházková upozorňuje, že to nic nevypovídá o jejich rozhledu a analytických schopnostech, pouze dokumentuje jejich ochotu plnit vyšší zadání.
„Reminiscence na srpnovou invazi roku 1968 vyvolávané při každé debatě, démonizují Ruskou federaci jako nepolepšitelného agresora, který ohrožuje světový mír a touží po cizích územích. Přitom Rusko má největší teritorium na světě a disponuje zdroji na tisíce let. Jako nástupnický stát Sovětského svazu se Rusko vzdalo komunistické ideologie, a tudíž nemá potřebu ji agresivně šířit. Ani nedávné připojení Krymu nebylo agresí, ale defenzivním činem, který proběhl nekrvavě a v souladu s referendem krymských občanů. Na rozdíl od USA patří Rusko historicky i kulturně k Evropě, a v poslední světové válce za její osvobození od fašismu a nacismu prolilo spoustu své krve,“ pustila se spisovatelka do obhajoby Ruska.
V současném světě, kdy hrozí vypuknutí války, jsou na tom navíc Rusové dle jejího názoru daleko lépe než my, neboť pilně cvičí obranu své země. „Při nedávném celoruském nácviku civilní obrany se cvičení zúčastnilo čtyřicet milionů lidí. Všichni obyvatelé přesně vědí, kde jsou atomové kryty,“ tvrdí Procházková.
Jaký rozdíl oproti Praze, kde prý tak akorát každou první středu v měsíci v pravé poledne zkoušejí funkčnost sirén. „A co když jednou zazní tyto sirény v pátek, třeba ve tři odpoledne? Co bude dál? Kde jsou v našich městech kryty? Kdo nám sdělí, co máme dělat, pokud kryty neexistují? Kde vyfasujeme jodové tablety? Řeší tohle naši politici? Zajímají se o tohle naši novináři? Uvědomují si vůbec, že jsme ve spolku agresora, který přepadá země, aby z nich mohl pumpovat energii pro svoji nekonečnou spotřebu?“ táže se spisovatelka.
O tom, že Spojené státy jsou agresorem, svědčí válka na Ukrajině. „V tažení za ruskými zdroji si jako vojenské nástupiště připravily Ukrajinu, kde zaplatily a koordinovaly násilný puč proti legitimní vládě a ve jménu demokracie dosadily fašistickou juntu a vyvolaly tím občanskou válku,“ je přesvědčena Procházková.
Protože USA prý již drahnou dobu nejsou samy schopny vyhrát válku, potřebují k tomu spojence ze Severoatlantické aliance. Paktovat se s agresorem, jakým jsou Spojené státy, však považuje Procházková za krajně nevhodné, a proto vyzývá k opuštění aliančních struktur.
„Setrvávat ve spolku agresorů je nejenom proti smyslu českých dějin, ale i proti naší mírové budoucnosti. A pokud se naše děti nedokáží zorientovat, je naší povinností jednat i za ně. Přinutit naše nezodpovědné politiky, aby se začali chovat realisticky, moudře a přestali hrát roli tupých slouhů v cizí mocenské hře,“ míní spisovatelka.
Možnost, že jako první stát z Aliance vystoupíme, může dle ní nastartovat dominový efekt, který evropské státy osvobodí z pozice rukojmích. „Proto apeluji na naše novináře, aby přestali sloužit cizím pánům a zájmům a začali místo jejich diktátu naslouchat hlasu svému svědomí a rozumu. Zločiny proti míru jsou nepromlčitelné,“ zakončila Procházková.
Foto: Radovan Rybák
Po spisovatelce se slova ujal komunistický europoslanec Jaromír Kohlíček, který svůj názor vyjádřil prostřednictvím exprezidenta Václava Havla. „Jistě jste si všimli, že se bouřlivě slavilo osmdesáté výročí jistého politikáře, pardon politika,“ zahájil komunistický europoslanec s tím, že všichni novináři nadšeně vyzdvihovali Havlův odkaz. Kvůli němu prý ostatně přijel do Čech i tibetský duchovní vůdce dalajláma. „Poté, co se vlídně pobavil s panem Kiskou, který je úplně mimo na politické scéně Slovenska,“ podotkl Kohlíček.
„Tak si myslím, že si musíme připomenout jeho velkou myšlenku. Ano, i Václav Havel měl velkou myšlenku. Říkal: Je třeba rozpustit oba vojenské pakty v Evropě – Varšavskou smlouvu i NATO a do žádného paktu již nevstupovat,“ uvedl europoslanec, který s tímto Havlovým názorem souzní.
Ing. Jaromír Kohlíček, CSc.
Ivan Kratochvíl ze spolku Českoslovenští vojáci v záloze za mír poukázal na to, že naše armáda po revoluci ztratila svoji sílu, protože politici měli za to, že jen ze státního rozpočtu vyčerpává peníze, a tak je třeba ji zkrouhnout.
„Pod tlakem těchto mouder se před pětadvaceti lety začal likvidovat ozbrojený sbor, který stál na principech vlastního obyvatelstva a v případě ohrožení byl schopný povstat a bránit své hranice. Dneska máme co? Expediční sbor, který nám běhá po světě,“ kritizoval Kratochvíl.
„Vím, že lidi, kteří stojí za mnou, jsou ochotni obětovat svůj život. Aby naše děti mohly volně běhat, smát se…“ podtrhl podplukovník ve výslužbě. „Pokud je schopná armáda, tak národ většinou žije v míru,“ doplnil s tím, že bychom měli jasně dát najevo, že každý narušitel našeho území se se zlou potáže. „Tohle jsou principy, které já i mí lidé vyznáváme,“ konstatoval Kratochvíl.
Mluvčí iniciativy NE základnám Eva Novotná ve své řeči zdůraznila, že je třeba sledovat chování politiků – jak mluví a hlavně jak hlasují. V této souvislosti zmínila, že poslanci ve Výboru pro obranu projednávali květnový průjezd americké armády Českem až prvního září. „Co si o tom máme myslet? Já už bych nikdy takové lidi nevolila,“ prohlásila Novotná.
„Vyústilo to v to, že o nás paní poslankyně Černochová v televizi řekla, že jsme nástrojem ruské putinovské propagandy. Zkrátka každý, kdo si myslí něco jiného než paní Černochová, je zaplacen z Kremlu… To byl důvod, proč jsme na ní podali trestní oznámení. Další máme připravené na pana ministra Stropnického,“ objasnila přítomným.
Foto: Radovan Rybák
Místopředseda ÚV KSČM Josef Skála poukázal na to, že někdy jsou varování proti hrozící válce označována za jakási alarmistická třeštění, za divné šíření konspiračních teorií či panikářských úvah. „Ale kdo sleduje dění za rámec mediálního mainstreamu, tak mi dá za pravdu, že signálů, že tato hrozba je stále vážnější, přibývá ze stran, odkud by to nikdo nečekal,“ upozornil přední český komunista.
Názorným příkladem výše uvedené skutečnosti může dle místopředsedy ÚV KSČM být varování německého ministra zahraničí Franka-Waltera Steinmeiera, který na počátku října upozornil na rostoucí hrozbu konfliktu mezi klíčovými světovými mocenskými aktéry – Ruskem a USA.
Na jeho slova prý reagoval vedle jiných i George Friedman, šéf amerického STRATFORU – jakési pravé ruky Pentagonu či CIA v silové sféře, který se Steinmeierovými závěry vyslovil souhlas. I on se údajně domnívá, že nebezpečí vypuknutí válečného konfliktu narůstá.
Profesor Stephen Cohen, jeden z největších znalců dějin Ruska a současné ruské politiky, navíc opakovaně zdůrazňuje, že od čtyřicátých let, tedy od doby, kdy nacistický wehrmacht prchal zpátky domů, nebylo na ruských hranicích shromážděno tolik zbraní a techniky jako dnes.
„Jestliže se dnes (v pondělí, pozn. red.) scházejí ministři zahraničí několika evropských zemí, aby posuzovali sankce proti Rusku, které v Sýrii bojuje proti terorismu na pozvání legitimní syrské vlády, tak to je paradox všech paradoxů. Trestat někoho sankcemi za boj proti terorismu, je šílenství,“ chytal se Skála za hlavu.
Čelný představitel českých komunistů zdůrazňuje, že v boji proti terorismu potřebujeme uzavřít širokou koalici – takovou, jakou byla koalice proti hitlerovskému Německu. „Je bohapustý nesmysl, že Česká republika má jedinou variantu bojovat v rámci NATO. Za prvé, ty země, které nejsou členem NATO, se necítí o nic méně bezpečné než Česká republika. A za druhé, jsme přesvědčeni o tom, že skutečnou variantou, která zajistí bezpečnost, je systém kolektivní bezpečnosti pro 21. století,“ předestřel Skála.
Co si pod tím představit? Místopředseda ÚV KSČM odkazuje na Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, která se konala v Helsinkách v roce 1975. Zúčastnilo se jí pětatřicet států světa, které prý spolu jednaly jako suverénní země, což Skála vyzdvihl jako zásadní skutečnost.
PhDr. Josef Skála, CSc.
Závěrečného slova se ujal básník a předseda Unie českých spisovatelů Karel Sýs, který je k současnému dění dost skeptický. Souhlasí sice se spisovatelkou Procházkovou, která soudí, že se občané probouzejí, ovšem dle Sýse to stejně k ničemu moc není.
„Občané se vždycky probouzeli, ale když se dneska probudí, co se dozvědí? Dozvědí se, že mají žrát zase nějaký nový bebe nebo marlenku či nějakou novou tatranku a většině to bohužel postačuje. Do oběda určitě, protože je tam dost kalorií. Pak si dají zase nějaký nový prefabrikát. Ti občané jsou úplně zpitomělí propagandou, která je velice sofistikovaná,“ myslí si básník.
„Česko ztratilo možnost o sobě rozhodovat. Jediné, co můžeme, je diskutovat o guláši a o syrečkách a jinak už ani ta lampárna na hlavním nádraží nefunguje,“ povzdechl si Sýs.
„Viděl bych, že je to opět selhání intelektuálů. Vítězslav Nezval říkal, že intelektuálové jsou zvláštní bytosti, jako studené ryby. Já bych řekl, že dneska už nejsou studené, ale leklé. Zrada intelektuálů je tragická. Ale ani intelektuál nemá moc ani sílu se poprat s tím, co do nás hustí škola a média,“ uznal básník.
Neměli bychom zapomínat také na to, na jakých hodnotách vznikly Spojené státy. „Masaryk říkal, že národy se udržují zásadami, na nichž vznikly. Na čem vznikla americká velmoc? Na zásadě, že její občané kolonizovali zemi, která byla jako na potvoru osídlená. Utíkali z Evropy před útlakem a sami vyvraždili čtyřicet milionů Indiánů. „To se nedá odpárat,“ má za to Sýs.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Štěchová
