Jak se díváte na iniciativy, jež v současnosti hýbou českou společností, třeba na Holešovskou výzvou? Jsou Češi podle Vás natolik akční a aktivní, že jsou schopni svou nespokojenost se současným establishmentem vyjádřit třeba i skrz protest v ulicích?
Na celém světě zaznamenáváme různé podobné pohyby. Třeba ve Francii je ale situace odlišná, je tam institucionální rámec pro projev nesouhlasu, máme silné odbory i opoziční strany.
Role odborů v Česku je tedy podle Vás příliš pasivní?
Jistě. Jejich šéf říká, že jsou připraveni demonstrovat, ale to se nestane. Stále jenom tlachají a nic nedělají, jsou obrovsky pasivní. Naštvanost Čechů je samozřejmě vysoká, vůči odborům mají ale velkou nedůvěru. Čeští odboráři jen mluví, protestují slovně. Když se jejich někdejší boss dostane do Senátu, to už je zvrácené. Neměl nikdy autoritu jako třeba jeho předchůdce Richard Falbr, Milan Štěch je spíš kariérista, který nebrání práva odborářů ani lidí. Lidé jsou v Česku hodně naštvaní, ale třeba generální stávka určitě nehrozí.
Psali jsme:
Kde podle Vás pramení pasivita odborů, je to relikt z dob socialismu?
Určitě. Tehdy byly odbory jen spolek na dovolené a čokolády, jejich současná pasivita je určitě pozůstatek tohoto stylu činnosti.
Hovořil jste o Milanu Štěchovi jako velkém kariéristovi. Na české politické scéně je ale takových lidí víc. Jak hodnotíte třeba ministra školství Josefa Dobeše (VV), který se kormidla drží zuby, nehty...
Pan Dobeš, to je obrovský průšvih, a to nejen kvůli eurodotacím. Brusel z něj má hrůzu, co mu přinese, je to katastrofa. Místo toho, aby vzdělání vytáhl, ho tahá dolu. Situace je vážná od mateřských po vysoké školy, vzdělání v České republice je doslova hrůza. Je třeba Dobeše vyměnit za někoho, kdo tomu rozumí, aby resort dal do kupy.
Jak hodnotíte v současnosti probíhající Týden neklidu?
Ve Francii by to ministr rozhodně nepřežil, obrovské demonstrace studentů by ho rozhodně přiměly odejít. V ČR jsou ale politici hluší k hlasům ulice. Dobeš se navíc cítí velmi silný v souvislosti s podporou, kterou má z Hradu i ze strany premiéra Petra Nečase (ODS).
Psali jsme:
Co vidíte jako největší problém českého školství?
Největší katastrofa v současných školách je výuka literatury, školy dětem čtení doslova znechucují, odpuzují je od čtení. Mluvím z vlastní zkušenosti, dcera navštěvuje českou školu, syn francouzskou. Ten rozdíl je fatální. Doufám, že pan ministr Dobeš už brzy padne.
Další ministr, pod kterým se kýve židle, je šéf MPSV, Jaromír Drábek (TOP 09). Jak se díváte na jeho změny?
Zmatek se dá tolerovat, ale systém vyplácení dávek se měl nejdříve vyzkoušet jako pilotní projekt, než se rozjel naplno. Jen to ilustruje celý amatérský způsob řízení tohoto státu 22 let po revoluci.
Jak hodnotíte český „bojkot“ EU, například co se týče dokumentu o rozpočtové solidaritě. Domníváte se, že Češi mají na to být solitérem?
V EU je Česko k smíchu, pokud ne k pláči. Nikdo v zahraničí české pozici nerozumí, neví, co to má znamenat. Český premiér se postavil úplně na hlavu, aby ukojil nějaké přání. Česko má v EU pověst jako nespolehlivý partner, vstupuje s nataženou rukou, ale solidární není. Až jednoho dne přijde s tím, že něco potřebuje, nebude mít zastání. Když ČR na EU plive, nemůže čekat, že jej bude kancléřka Merkelová a další nějak chválit. Je to nepochopitelné pro zemi Václava Havla, to byl strom, za který se schoval celý zaplevelený les. Po jeho smrti teď vychází najevo nelichotivá pravda.
Co by mělo Česko udělat, aby svou reputaci vylepšilo?
Pokud chce v EU zůstat, mělo by být v čele, a ne sedět v zadním vagónu. EU ale může žít i bez ČR.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
autor: Jana Šulcová
