Ačkoliv se v nadpisu vyskytuje slovo budoucnost, je třeba se nejprve krátce ohlédnout do minulosti. Velmi krátce se podíváme do minulosti vzdálené – první klinické využití protonového svazku se uvádí počátek padesátých let 20. století, samotná myšlenka ozařovat za použití protonů je ještě o skoro deset let starší. Použití protonů v radioterapii není tedy žádnou novinkou, jedná se o léty prověřenou metodu ozařování.
Foto:
Prothon Therapy center
Popisek: Protonové centrum
reklama
Bližší minulostí je pak začátek devadesátých let 20. století, kdy se objevují první čistě klinická pracoviště pro protonovou radioterapii. Neznamená to, že by se po skoro čtyřicet let nic nedělo, že by se pacienti protony (nebo i jinými částicemi) neozařovali. Jednalo se však zpravidla o medicínské programy výzkumných ústavů, disponujících potřebnou technologií, zejména tedy dostatečně výkonnými urychlovači. Současné klinické nasazení protonů si sebou nese dědictví svého původu v akademické sféře v podobě extrémní pečlivosti a detailního analytického přístupu ke všem aspektům léčby. Tato pečlivost a opatrnost je bohužel některými
kritiky protonové radioterapie zcela mylně interpretovaná jako nevýhodnost nebo nejistota. V protonové komunitě se totiž řeší detailně aspekty ozařování, které jsou při léčbě fotony opomíjeny nebo ignorovány.
Současná data o exponenciálně rostoucím počtu pacientů, kteří podstoupili a denně podstupují léčbu protonovým svazkem, staví kritiky a skeptiky k použití protonů před nutnost změnit paradigma svého přístupu k ozařování nádorových onemocnění. Pro příklon k použití těžkých nabitých částic v léčbě onkologických pacientů svědčí i velmi rychle rostoucí počet zástupců odborné komunity radiační onkologie, kdysi zapřisáhlí odpůrci použití protonů a stavby protonových ozařovačů dnes stojí za úspěšnými projekty částicové radioterapie po celém světě. Ignorování tohoto trendu pod dogmatem evidence-based medicíny svědčí o nedostatečném rozhledu a odborné erudici konzervativních kritiků.
Stejně jako v oboru fotonové radioterapie i u protonového ozařování hraje velmi silnou roli zejména využití moderních technologií a výpočetní techniky. Vývoj v této oblasti je velmi rychlý a zcela jistě jej nestíhá sledovat přístup evidence-based medicíny, často technologie postupuje takovým tempem, že se v podstatě nedá ani nasbírat dostatečně homogenní statistická skupina dat. Je proto potřeba udělat krok za tento přístup, který k použitým léčebným prostředkům přistupuje jako k černé skříňce, o jejímž vnitřním fungování nikdo nic neví. Radioterapie je technologický typ léčby, přístroje se chovají deterministicky a reprodukovatelně, rozložení dávek v těle pacienta není neznámou veličinou, ale poměrně přesně modelovatelnou entitou. Pokud tedy existuje jasně definovaná dozimetrická výhoda pro daný typ ozáření, není vhodné ani etické tuto výhodnost zpochybňovat nedostatkem klinických dat.
Zmiňované dozimetrické výhody jsou s postupem času a technologického vývoje čím dál evidentnější. Nastupující technologie tužkového skenování pomocí tenkého protonového svazku totiž dokáže fyzikální výhodu hloubkové dávkové distribuce využít mnohem lépe než předchozí techniky pasivního rozptylu. Dokladem pro toto tvrzení budiž fakt, že naprostá většina nově budovaných center již modalitou pasivního rozptylu vůbec vybavena nebude, dalším neklamným dokladem tohoto trendu je to, že většina výrobců ozařovačů ze své nabídky tuto možnost stahuje. Dříve nízká průchodnost protonových center se tímto podstatně zvyšuje zároveň s přesností a bezpečností léčby. Moderní plánovací systémy pro protonovou radioterapii jsou navíc schopné podchytit a eliminovat některé problematické momenty při tak precizním ozáření, jakým je protonová radioterapie.
Často zmiňovaná problematika radiobiologické účinnosti, vzniku sekundárních částic nebo robustnosti (citlivosti na nepřesnosti) ozáření je v plánovacím systému podchycena a lze s ní tedy korektně pracovat. I zde se dá samozřejmě očekávat další vývoj, zpřesňování a zrychlování celého procesu. Již nyní je ovšem výhoda zřejmá a nejistoty natolik podchycené, že nic nebrání rychlému rozvoji počtu protonových center ve světě a referování čím dál širší skupiny indikačních okruhů k léčbě protony. Vizionářsky by se tedy dalo s poměrně velkou mírou pravděpodobnosti říci, že v budoucnu zcela jistě ozařování protony nahradí nyní standardní léčbu pomocí fotonového svazku, pro který zůstane vyhrazena pouze relativně řídká skupina diagnóz, u kterých protony nebudou poskytovat signifikantní výhodu.
Dobrý den, zajímalo by mě, k čemu je dobrá důchodová reforma, na které nepanuje mezi vládou a opozicí shoda? Protože co když se nějaká schválí a jiná (další) vláda, ji zase zruší? Myslíte, že to prospěje něčemu pozitivnímu? Proč je takový problém se dohodnout? Vy jste sice opozici k jednání přizvali...
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.
