Martin Kovář se účastní vrcholných paralympijských setkání již od roku 1996 (Atlanta). Dlouhá léta patřil k suverénním vítězům v plaveckých disciplínách (Sidney 2000 zlato a bronz, Atény 2004 zlato 3x) . Letos se jako reprezentant rozhodl pro změnu a (samozřejmě po důkladné systematické přípravě) přesedlal na cyklistiku – přesněji handbike, jednu z nejsledovanějších disciplín. Martin absolvoval dvě vysoké školy a praxi ve významných nadnárodních firmách, nyní pracuje jako významný manažer ČSOB a působí v několika neziskových organizacích (Nadace O2, Nadace Charty 77 - Konto Bariéry, Kontakt bB a j.), pomáhá i dalším.
David Drahonínský je paralympijským vítězem z Pekingu 2008 a nejen přátelé a fanoušci ho tipují opět na zlatou medaili. I on je po těžkém úraze od roku 1999 na vozíčku, dokázal ale svoje handicapy brzy překonávat. Vystudoval Metropolitní univerzitu v Praze, obor Mezinárodní vztahy, v „civilu“ je specialistou IT a zaměstnancem VZP ČR , která oba naše reprezentanty v účasti na hrách v Londýně podpořila. David samozřejmě považuje Londýn za vrchol sezóny a věří, že jeho tvrdá příprava přinese letos výsledky a zlato obhájí.
Paralympijské hry jsou elitní sportovní událostí pro atlety s nejrůznějšími druhy postižení. Podstatné jsou atletické úspěchy účastníků, nikoli jejich postižení. Celé paralympijské hnutí prošlo od svého počátku dramatickým vývojem. Počet atletů účastnících se letních paralympijských her vzrostl ze 400 v Římě v roce 1960 na 3 806 sportovců ze 136 zemí v Aténách v roce 2004, letos jich bude v Londýně 4 280.
VZP ČR poskytuje oběma sportovcům mediální, společenskou i hmotnou podporu.
Martin Kovář (z rozhovoru):
Jistě trénujete průběžně, jak ale vypadá trénink na paralympiádu? Určitě se liší od běžné sportovní aktivity a udržování kondice.
Jsem dvanáct hodin v plném nasazení, v práci, ve své rodině, u synů. Jako amatérský sportovec trénuji až večer, když přijdu z práce. Sedu si na válec, pustím film, větrák a jedu třeba hodinu co to dá. Nebo ráno, když není dost času, pak to doháním o víkendech. Najedu i 120 km za den. Pro podobné akce je ale třeba najet tak 10000 km. Chtěl bych to mít v tomhle objemu a kvalitě, ale myslím, že stihnu tak 6000. Pro představu to násobte třemi – šlapáno nohama. Já vlastně už svůj cíl splnil. Nominoval jsem se navzdory poměrům v českém sportu handicapovaných. A to se budu snažit v Londýně prodat.
Na začátku sezóny bych vám řekl, že pojedu stoprocentně o medaili. Teď už si to nemyslím, svět za poslední měsíce trochu popojel. Ale udělal jsem pro to maximum, tak uvidíme.
K paralympijským hodnotám, které jsou primárně zmiňovány, patří odvaha, odhodlání, inspirace a rovnoprávnost. Co byste přidal? Nebo vyhodil?
Určitě bych přidal byznys. I to může být svým způsobem hodnota. Ale vzal bych to trochu i z druhé strany. Podle mě právě tyto hodnoty v zemích Koruny české moc respektovány nejsou, například rovnoprávnost. Odhodlání – dejme tomu. Ale inspirace?
Sport jako přirozená součást člověka s handicapem, to jsou u nás prostě zatím utopie, které tu nemají místo.
A přitom když vezmeme země kolem nás, Ukrajina, Polsko, i ty z našeho donedávna totalitního tábora, jsou neskonale jinde.
Právě zmíněná rovnoprávnost mě jitří – už sedm let sportovci s handicapem rovná práva prostě nemají. Mrzí mě to a i za ně do Londýna jedu. Necítil jsem je v posledních letech a naopak cítil dost nepráva.
A co mě ještě mrzí? Že tyto hodnoty necítíme všichni stejně. Skončila olympiáda, skončily kruhy a najednou přicházejí jakési vlnovky… prostě něco jiného. Nesou úplně jiné leitmotivy. Skončil i Český olympijský dům, zbořili ho a je konec. O nás bude jen jako o partě nějakých paralympioniků něco v nočních summary. Je to úplně na okraji zájmu.
Myslím, že se s tím nedá nic moc dělat, prostě jsme minoritní skupina. Ale když se to dostává na úroveň olympismu, představoval bych si ty hodnoty, ideály, víc naplňování těch slov, nechci říct prázdných, ale jakoby neupřímných. Když už tu myšlenku ctíme, snad bychom mohli být blíž s těmi kolegy sportovci nepostiženými.
David Drahonínský (z rozhovoru pro E15):
E15: Předpokládám, že handicapovaní sportovci musejí pracovat. Co vlastně děláte?
Já pracuji v IT sektoru, což je práce z domova, ale od ledna jsem ještě nastoupil na půl úvazku do Všeobecné zdravotní pojišťovny, kde mám na starosti dohlížení nad zakázkami. Z finančních důvodů jsem do práce sice nemusel, ale rozhodl jsem se nastoupit, protože lukostřelba je psychicky náročná a já si v práci svým způsobem odpočinu, neboť se tam musím stoprocentně soustředit a na luk zapomenu. Věřím tomu, že ani zdravým aktivním sportovcům by alespoň jeden den práce v týdnu vůbec neuškodil.
E15: Jak jste se dostal k takové práci?
Díky nadačnímu fondu pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením jsem se dozvěděl, že náměstek VZP shání do svého týmu člověka s postižením a že to může být vozíčkář. Zaslechl jsem sice názor jiného vozíčkáře, že to nebude ani zkoušet, neboť nechce lepit nějakému náměstkovi známky na obálky, ale já jsem akorát dostudoval mezinárodní vztahy a měl jsem za sebou roční stáž v Německu. A tak jsem si řekl, že bych lepil i ty známky, neboť někde člověk musí začít, a poslal jsem jim životopis. Přijali mě a známky nelepím.
Seznam reprezentantů ČR na Paralympiádě v Londýně 2012:
Atletika
Radim Běleš, Aleš Kisý, Martin Zvolánek, Jan Vaněk, Martin Němec, Rostislav Pohlmann, Eva Kacanu, František Serbus, Patrik Wurm, Dušan Grézl, Eva Berná, Daniela Vrátilová, Veronika Skuhrovská, Miroslava Sedláčková
Boccia
Leoš Lacina, Radek Procházka, František Serbus
Cyklistika
Jiří Ježek, Michal Stark, Tereza Diepoldová, Jiří Bouška, David Vondráček, Ivo Koblasa, Lenka Kadetová, Martin Kovář
Lukostřelba
Leoš Bartoš, Petr Bartoš, Jiří Klich, Jaroslav Zelenka, Lenka Kuncová, Mirka Černá, David Drahonínský, Markéta Sidková
Plavání
Kateřina Komárková, Arnošt Petráček, Jan Povýšil, Filip Coufal, Lenka Zahradníková, Nicole Fryčová, Adéla Miková
Stolní tenis
Jiří Suchánek, Jaroslav Hadrava, Ivan Karabec, René Tauš, Zbyněk Lambert, Daniel Horuta
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: VZP
