Zuzana Bubílková se narodila 11. května 1953 ve Zlíně. Ve svých devíti letech se ale musela kvůli léčbě jejího otce z tuberkulózy s rodinou odstěhovat na Slovensko. V Bratislavě vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Komenského. Praxi začala v rozhlasovém pořadu Pozor, zákruta! Později pracovala jako zástupce šéfredaktora zpravodajství v STV a v Česku působila hned v několika televizích. Je autorkou řady knih, např. Co kamery neviděly, Co týden (ne)dal nebo románu Celebrity.

 

 Na Primě bude především řídit výběr témat a hostů do Partie a podílet se společně s moderátory pořadu Janem Punčochářem a Lenkou Pastorčákovou na scénáři. Na tuto neděli se Zuzaně Bubílkové podařilo pozvat exprezidenta Václava Klause.

 

 „Podle něj máme vládu, která přešlapuje na místě, nekonstruktivní opozici a mimoparlamentní opozici, která je destruktivní,“ řekla Bubílková, která celé dny obcházela politické strany a snažila se získat jejich názory.

 

 „Užila jsem si i dost legrace. Když jsem volala panu exprezidentovi, myslel si, že se zase jedná o nějaký imitátorský vtípek. Dokonce mi řekl, ať se mu ozve sám pan Punčochář. Pak jsme se tomu společně s Klausem zasmáli,“ prohlásila nová dramaturgyně, která se po letech vrátila ze zábavního průmyslu ke klasické novinařině.

 

 Jak vás nová práce baví?

 Baví, a dokonce se u ní ještě „bavím“. Je to šok i překvapení, protože mi někteří tiskoví mluvčí vzkazují pozdravy od jejich maminek a babiček. Připomínám jim mládí, a šířím se tak napříč rodinami.

 

 Dneska vás prý jeden politik velmi překvapil. Kdo to byl?

 Vít Bárta. Je ještě o půl hlavy vyšší než já. Neměl na sobě nic puntíkovaného, ani šálu či šátek. Byl velmi sympatický; a dokonce nemluvil ani svým typickým vysokým hlasem.

 

 Co pro vás znamená návrat z politické satiry ke klasické novinařině?

 Je to pro mě přirozenější, novinařinu jsem vystudovala a dlouhá léta jsem pracovala ve zpravodajství a v publicistice. Vytrhl mě z toho kdysi Miloslav Šimek a přivedl mě k jinému druhu práce. Zpočátku to bylo těžké, ale zvykla jsem si.  

 

 Proč jste do toho vůbec šla?

 Po rozpadu Československa jsem byla pro Čechy málo česká, pro Slováky zase málo slovenská. On si ze mě dělal stále legraci jako ze Slovenky a tím mě polidštil. Byl to nejen skvělý kolega, ale i přítel.

 

 Prošla jste si vážnou nemocí. Je teď už vše v pořádku?

 V tisku jsem se před časem dočetla, že se mi rakovina štítné žlázy vrátila. Není to pravda! Pouze jsem byla v nemocnici na složitějším vyšetření a jsem díky Bohu v pořádku.

 

 Na co se v současnosti nejvíc těšíte?

 Na každý den, kdy se ráno probudím a jsem zdravá. Juknu se do zrcadla a říkám té dámě v něm: „Na jedenašedesát je to dobré.“ Těším se taky na syna do Států a samozřejmě na novou práci v Partii.