Názory vědců na frakování, tedy těžbu břidlicového plynu, se různí. Jedna skupina v ní vidí přílišná rizika spojená se znečišťováním podzemních vod a druhá naopak přínos pro energetický mix a snižování diskutovaných emisních plynů CO2. Všichni se ale shodují na tom, že je pole těžby břidlicového plynu málo prozkoumané a že Evropa má zejména v důsledku daleko větší hustoty osídlení úplně jiné podmínky než USA.
V Evropě platí za průkopníky v této oblasti Polsko a Velká Británie. Německo má odhadované zásoby okolo 13 biliónů kubíků, ale využívá pouhých 10% z nich. Na vině jsou politické a technické problémy. V Evropě se břidlicový plyn nachází hlouběji pod povrchem než v USA či v ostatních státech, kde břidlicový plyn postupně mění energetický mix země a zlevňuje cenu elektřiny, jako např. v Číně nebo Brazílii.
Hlavním problémem, který je důvodem pro zákaz frakování v některých zemích (např. Francii) je přísada chemikálií, které mohou znečistit životní prostředí, především pitnou vodu. Vrtací společnosti používají až 700 druhů různých přísad. Na km2 těžební plochy se použije 3 900 tun chemikálií. Podle odpůrce této technologie energetického specialisty Petera Hennickeho z Wuppertalského institutu pro klima, životní prostředí a energie (Wuppertal Institut), je frakování pouhým „rozšířením starého a již překonaného systému, který nepotřebujeme“. V Evropě si podle všeho na boom břidlicového plynu budeme muset ještě počkat.
Další informace:
Co je to frakování
Hydraulické štěpení neboli frakování je technologie těžby ropy a plynu z těžko dostupných vrstev. První rozsáhlé frakování začalo v roce 2006 v břidličném souvrství Bakken v americkém státě Severní Dakota. Technologie má tři základní prvky: 1) Až několik kilometrů hluboký kolmý vrt, který v roponosné vrstvě pokračuje vodorovnou, rovněž až několika kilometrovou linií. 2) Vypažení vrtu ocelí a betonem, které brání pronikání kapaliny z potrubí do okolí. 3) Vlastní těžba - do hornin hluboko pod povrchem se pod vysokým tlakem vhání kapalina. Tím se v nich otvírají trhliny, které se plní ropou a plynem a ty se pak dopravují na povrch. Frakovací kapalinu tvoří z 80,5% voda, z 19% tzv. propant, což je směs přírodního písku a keramiky, a 0,5% tvoří několik desítek chemikálií, z nichž mnohé jsou jedovaté. Brání růstu bakterií ve vrtu, snižují tření, zvyšují viskozitu atd. Hlavním rizikem technologie je nebezpečí kontaminace zdrojů pitné vody při samotné těžbě (k zatím poslednímu případu došlo v roce 2011 poblíž města Killdeer), problém představuje také likvidace použité kapaliny (recykluje se pouze 20%, zbytek se vtlačuje do vrtů hloubených nejméně 762 metrů pod zdroje pitné vody). Nezanedbatelné není ani to, že až 30% plynu, který se při těžbě uvolní, uniká z vrtu do ovzduší přímo nebo shoří při tzv. odplápolání vrtu.
Zdroje:
http://www.iea.org/newsroomandevents/pressreleases/2013/june/name,39156,en.html
http://www.wirtschaftspresse.biz/pshb?fn=relhbi&sfn=buildhbi&GoPage=205550,205551&bmc=biz_cn_detailsuche&bmc=biz_cn_archiv_artikel&dk=1&SH=4cf12231b89cf0bbafcccc5cfe1f1f&depot=0
http://www.wirtschaftspresse.biz/pshb?fn=relhbi&sfn=buildhbi&GoPage=205550,205551&bmc=biz_cn_detailsuche&bmc=biz_cn_archiv_artikel&dk=8&SH=4c7222351b7d1030eeace48cfe2c2f&depot=0
http://www.wirtschaftspresse.biz/pshb?fn=relhbi&sfn=buildhbi&GoPage=205550,205551&bmc=biz_cn_detailsuche&bmc=biz_cn_archiv_artikel&dk=15&SH=4c7222351b7d1030eeace48cfe2c2f&depot=0
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
