Obraz patří mezi nejvýznamnější díla evropského realismu a Pinkas jej dokončil za svého působení v Paříži v roce 1861. „Zachytil na něm vzpomínku na sebevraždu malíře Josefa Wehleho, se kterým se přátelil. Do potemnělého interiéru umístil oběšence namalovaného zezadu a pod něj skupinu žen, které ho pomlouvají místo toho, aby provaz odřízly. Vystavený byl na pařížském salonu, kde vzbudil velký ohlas. O několik let později jej pak kvůli prodeji částečně přemaloval,“ odkryla příběh malby autorka doprovodné publikace k tomuto dílu Kristýna Brožová.

Tajemství pomohl odhalit až po 150 letech rentgen

Tajemství přemalby se podle Brožové podařilo odkrýt teprve nyní, tedy více než po 150 letech, kdy byl obraz v soukromé sbírce, a to pomocí rentgenu. Oběšenec z něj zcela zmizel, zbyla po něm pouze symbolická oprátka položená na proutěném koši.