Auto*Mat odhalil pomník Janu Bouchalovi a dalším obětem dopravních nehod

Autorem nezvyklého díla „Bike to Heaven“ (1), (5) je sochař Krištof Kintera. Připomíná propagátora městské cyklistiky Jana Bouchala (2) a další oběti dopravních nehod. Bouchalovi blízcí a iniciativa Auto*Mat, kterou spoluzakládal, usilovali o stavbu pomníku sedm let. Čtvrt milionu na pokrytí nákladů složili lidé ve veřejné sbírce (3). Křižovatka na nábřeží kapitána Jaroše, jedna z nejnebezpečnějších v Praze, prošla loni rekonstrukcí (4).

„Od chvíle, kdy Honza Bouchal zemřel, se mnohé změnilo. Loni se podařilo prosadit rekonstrukci křižovatky, kde došlo k tragické nehodě. Počet cyklistů v ulicích každým rokem roste. A iniciativa, kterou Honza spoluzakládal, se stala výrazným hráčem na poli dopravy a kultivace veřejného prostoru. Auto*Mat nyní podporují tisíce lidí. Pomník symbolizuje význam Honzova odkazu pro proměnu Prahy v lepší místo pro život. Lesknoucí vertikála sloupu s kolem pomůže rozsvítit tohle trochu temné místo a svým způsobem ho polidštit,” říká mluvčí Auto*Matu Tereza Vohryzková.

Sloup k výrobě pomníku darovala Kooperativa Uhlířské Janovice. Kolo věnoval Bajkazyl, bezplatně jej opískovala firma Štěrba a instalaci provedlo Eltodo. Také sochař Krištof Kintera pracoval bez nároku na honorář. Na výrobě sloupu se podíleli Richard Wiesner, Anna Bürgermeisterová a Rastislav Juhás. Na materiál, postříbření sloupu, jeho dopravu do Prahy a produkční náklady se složili lidé ve veřejné sbírce. Během pár týdnů se sešlo téměř tři sta tisíc korun. Dílo v hodnotě více než milion korun nyní přejde do majetku a správy Galerie hlavního města Prahy.

„Socha, umístěná na extrémně frekventovaném místě, je signálem k zamyšlení nad způsoby a bezpečností našeho pohybu krajinou. Na vysoký sloup veřejného osvětlení, který stojí přesně vedle místa nehody, jsem umístil kolo, které po sloupu míří k nebi. Celý sloup, včetně bicyklu a svítidel, pokrývá plátkové stříbro, aby celá skulptura působila jako monumentální, lehce nadpozemsky nepatřičný šperk. Kolo i svítidla jsou umístěny na otočném mechanismu, tak aby je vítr čas od času roztočil,“ popsal návrh pomníku sochař Krištof Kintera.

Návrh vybírala porota už před sedmi lety (5), (6). Jedním z jejích členů byl dokumentarista Martin Mareček. „Mám ohromnou radost, že se vše nakonec povedlo dotáhnout a křehkou radost z toho, že v Praze zůstane malá připomínka Pupa, jak říkali Honzovi všichni, kdo ho znali,“ říká. „Důležité je i to, že se v Praze neobjeví další klasický truchlivý pomník, ale jiskřivé gesto současného umění, na které jsme se společně složili. Taková realizace je dobrou inspirací pro další obyvatele a jejich snahy o oživení třeba jen nejbližšího sousedství,“ řekl Martin Mareček, režisér úspěšného filmu Auto*Mat, který zachycuje Jana Bouchala i okolnosti jeho smrti.

1) Příprava a instalace pomníku „Bike to Heaven“ Krištofa Kintery na nábřeží Kapitána Jaroše: http://media.auto-mat.cz/Rok-2013/Pup-pomn-k

2) Jan Bouchal (1975 - 2006) byl příkladným a inspirativním člověkem, který usiloval o zlepšení životních postojů lidí a návyků k lepšímu a šetrnějšímu žití. Byl propagátorem městské cyklistiky, jedním ze zakladatelů a tváří iniciativy Auto*Mat. Ironií osudu tragicky zahynul cestou z práce právě na křižovatce, kde sám usiloval o stavební úpravy vedoucí k větší bezpečnosti chodců a cyklistů. V roce 2006 jej zde smrtelně zranil neopatrný řidič.

3) Veřejná sbírka na pomník Janu Bouchalovi se naplnila v rekordně krátkém čase: http://www.auto-mat.cz/2013/01/sbirka-naplnena-v-rekordnim-case/

4) Křižovatka nábřeží Kapitána Jaroše a třídy Dukelských Hrdinů byla jedním z nejnebezpečnějších míst v Praze. Její podoba byla dlouhodobě kritizována – vlivem špatného uspořádání a velmi rychlé jízdy aut zde došlo k mnoho vážným nehodám. Po mnoha letech plánování, předělávání plánů, bojů s úředníky, obíhání razítek a hledání peněz nakonec magistrát v březnu 2012 křižovatku přebudoval do podoby, která výrazně zlepšila bezpečnost a komfort chodců, cestujících tramvajemi i cyklistů.

Více informací: http://www.auto-mat.cz/kauzy/kapitana-jarose/

6) Do veřejné soutěže na pomník Jana Bouchala se před sedmi lety přihlásilo šestnáct autorů. Největší podporu získal návrh Davida Černého. Představoval bronzový reliéf sražené postavy a kola, umístěný do vozovky přímo na místě nehody. Především nejbližší Bouchalovi kamarádi argumentovali tím, že „bronzový retardér“ přesně sedí k jeho povaze. Začala kolečka vyjednávání na jednotlivých úřadech, jednání s politiky, dopravní policií a s dalšími institucemi. Postupně se zjišťovalo, že Černého idea je technicky a právně neprůchodná. A měnit materiál či umístění převracelo charakter díla, jeho kvalitu a význam. Během pěti let přirozeně uzrál nápad, že návrh Davida Černého bude opuštěn, jelikož odmítavý postoj dotčených úřadů se neměnil. Nakonec se tak nábřeží Kapitána Jaroše dočká umístění sochy Krištofa Kintery.

5) Recenze pomníku Krištofa Kintery teoretika výtvarného umění Tomáše Pospiszyla:

Vzhledem ke zkušenostem s totalitními režimy a částečně bohužel i s polistopadovou politickou garniturou vnímá česká společnost nové pomníky ve veřejném prostoru s velkou opatrností, v horším případě jako něco, co se jich v zásadě netýká. Pomníky často sloužily k čistě ideologickým účelům a momentálním politickým potřebám, problematická bývá i jejich konzervativně nepřesvědčivá nebo naopak obtížně pochopitelná výtvarná forma. Přitom tomu tak zdaleka vždy nebylo. Nemalá část pražských pomníků konce 19. a první poloviny 20. století byla postavena na základě iniciativy soukromých spolků, jež si za svůj cíl vytýčily připomínku osobností politického, kulturního a společenského života. Podobná tradice – i když v nových podmínkách – pokračuje i dodnes.

Soutěž na pomník Jana Bouchala proběhla již v roce 2007. Nakonec byl vybrán návrh Krištofa Kintery, jehož realizace se nyní blíží ke konci. Před pěti lety vrcholil Kinterův umělecký zájem o veřejné osvětlení: Drobnými či výraznějšími zásahy do podoby a funkce pouličních lamp začal tento všudypřítomný prvek městského mobiliáře využívat jako výrazový prostředek. Z této série v Praze již od roku 2011 stojí pod Nuselským mostem socha Z vlastního rozhodnutí. I Kinterův původní návrh na Bouchalův pomník z roku 2007 pracuje se sloupem veřejného osvětlení a mění ho v metaforu připomínané události. Bouchalovo kolo po sloupu míří kamsi do nebe. Tuto základní podobu umělec po pěti letech dále upravil a aktualizoval.

Pomník Jana Bouchala od Krištofa Kintery je běžný, 14 metrů vysoký sloup veřejného osvětlení, na němž je asi ve výši 11 metrů vertikálně umístěno jízdní kolo. Povrch kola i sloupu je pokoven plátkovým paladiem a bude mít proto trvale lesklou, v okolním prostředí lehce nereálnou podobu. Pomník oživují dva kinetické prvky: jízdní kolo se otáčí podle toho, odkud vane vítr. Za velmi silného větru se budou otáčet i světla na vrcholu sloupu. Spodní část sloupu bude opatřena jednoduchým gravírovaným textem, připomínajícím Jana Bouchala. Lesklý a otáčející se sloup do křižovatky patří i nepatří. Dohlíží na místo, kde došlo k Bouchalově smrtelné nehodě, a někdy se v bezeslovném gestu roztočí. Pomník mluví nejenom k přátelům Jana Bouchala, ale i ke všem zastáncům jiné než automobilové dopravy po městě. Určen je i řidičům aut, kteří tímto místem projíždějí.

I další umělecké, technické i organizační okolnosti vzniku pomníku Jana Bouchala, nejsou jen nepodstatnými detaily, ale reflektují podstatné občanské principy, jejichž byl Bouchal zastáncem. Základní materiál sloupu hradí jejich výrobce Kooperativa Uhlířské Janovice ale většinové náklady na úpravu a instalaci budou hrazeny z veřejné sbírky.