Přítomni: Jiří Rusnok, Mojmír Hampl, Vladimír Tomšík, Vojtěch Benda, Oldřich Dědek, Marek Mora.
Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací čtvrté situační zprávy, která vyhodnotila nově dostupné informace a jejich vliv na naplňování prognózy ze třetí situační zprávy. Celková meziroční inflace v květnu dosáhla 2,4 %. Oproti prognóze tak byla její hodnota mírně nižší vzhledem k pomalejšímu než očekávanému růstu cen potravin a výraznějšímu zpomalení růstu cen pohonných hmot. Jádrová inflace se nadále zvyšovala a byla oproti predikci naopak mírně vyšší, přičemž dosáhla 2,5 %.
Růst české ekonomiky v prvním čtvrtletí 2017 v souladu s prognózou zrychlil. Tempo růstu HDP, které v meziročním vyjádření skokově vzrostlo ke 3 %, se nicméně pohybovalo nad prognózou. Důvodem bylo zejména výraznější než očekávané zmírnění poklesu fixních investic. K růstu ekonomiky přispěly opět především spotřeba domácností a čistý vývoz, i když tyto dvě složky poptávky mírně zaostaly za prognózou. Pokračující výrazný růst poptávky po práci vedl v prvním čtvrtletí k růstu zaměstnanosti, který ovšem v souladu s prognózou zpomalil na 1,6 %. Obecná míra nezaměstnanosti v prvním čtvrtletí dále poklesla na 3,4 %. Dynamika mezd v tržních odvětvích se podle očekávání zvýšila, a to na 5,3 %, což byla o 0,5 procentního bodu vyšší hodnota oproti prognóze.
V diskuzi navazující na prezentaci situační zprávy se bankovní rada shodla na tom, že bilance rizik stávající prognózy je vychýlena lehce proinflačním směrem. V této souvislosti byl zmíněn dynamičtější růst domácí ekonomické aktivity a mezd, který se odráží v mírně vyšší hodnotě jádrové inflace oproti prognóze. Přetrvávajícím zdrojem nejistoty je i nadále vývoj kurzu koruny. Vlivem uzavírání korunových pozic finančních investorů v podmínkách chybějící protistrany se přitom kurz může v příštích čtvrtletích nacházet na slabších hodnotách oproti prognóze. Naopak aktuální i očekávané ceny ropy byly hodnoceny jako protiinflační riziko.
Členové bankovní rady také diskutovali rizika plynoucí ze zahraničního vývoje. Na jednu stranu byl zmíněn pozitivní vývoj ekonomické aktivity v eurozóně, jejíž tempo růstu v posledních čtvrtletích zrychluje. Na druhou stranu byly uvedeny nejistoty ohledně obchodní politiky USA, průběhu brexitu a situace bankovního sektoru některých zemí eurozóny. Ohledně inflačních tlaků ze zahraničí byla diskutována úroveň minimální ceny ropy, při které je těžba z alternativních zdrojů zisková. Její pokles, k němuž pravděpodobně dochází, by mohl tlumit růst světových cen ropy v případě vyšší poptávky nebo poklesu zásob ropy. U inflačních tlaků v eurozóně byl debatován překvapivě nízký růst mezd v Německu při rekordně nízké míře nezaměstnanosti. Zmíněna byla také výrazná nejistota ohledně načasování a tempa zmírňování uvolněnosti nastavení měnové politiky ECB.
Na jednání bankovní rady panovala shoda o tom, že prognóza z 3. situační zprávy se velmi dobře naplňuje. S prognózou je přitom konzistentní nárůst domácích úrokových sazeb ve třetím čtvrtletí letošního roku a poté i v průběhu příštího roku. Zazněl nicméně názor, že před zvyšováním úrokových sazeb je třeba mít jistotu o robustnosti inflačních tlaků z domácí ekonomiky tak, aby dokázaly převážit nad případnými protiinflačními šoky plynoucími ze zahraničního vývoje. V režimu flexibilního cílování inflace by nárůst sazeb mohl nastat později, než naznačuje prognóza, protože náklady předčasného zpřísnění měnové politiky jsou stále vyšší než náklady poněkud pozdější reakce. V této souvislosti bylo poukázáno na asymetrii v pohybu úrokových sazeb, jejichž výše je zdola omezena nulovou spodní hranící, zatímco ve směru zpřísnění měnových podmínek žádné omezení není.
Bankovní rada věnovala část své diskuze také otázce vztahu měnové politiky a finanční stability. Panovala shoda na tom, že bankovní rada je dlouhodobě místem, kde se aspekty a interakce měnové politiky a finanční stability pečlivě analyzují a váží. Členové bankovní rady se také shodli v tom, že budoucí zvyšování úrokových sazeb přispěje k tlumení rizik spojených s růstem hypotečních úvěrů, na která již ČNB primárně reagovala svými makroobezřetnostními nástroji. V této souvislosti zazněl návrh, aby při měnověpolitických úvahách a jejich komunikaci byl více zohledňován vývoj na realitním trhu. K tomuto návrhu bylo připomenuto, že úrokové sazby jsou nejen nástrojem měnové politiky, ale i finanční stability, a že cenám nemovitostí je již nyní v inflaci přikládána větší váha. Naproti tomu bylo uvedeno, že makroobezřetnostní politika má své specifické nástroje a ČNB je v rámci možností využívá. Měnověpolitické sazby jsou přitom nástrojem, který by neměl sloužit primárně ke korekci nerovnováh v určitých segmentech finančního systému, protože jejich nastavení ovlivňuje ekonomiku jako celek.
Bylo také diskutováno, zda pozorované hodnoty růstu HDP a především soukromé spotřeby nejsou nízké vzhledem k vývoji na trhu práce, sentimentu v ekonomice, vývoji na trhu rezidenčního bydlení a nárůstu výběru daní. Na jednu stranu zazněl názor, že statistiky plně nepodchycují omezování šedé ekonomiky po zavedení vládních opatření včetně elektronické evidence tržeb a kontrolního hlášení DPH. Byl zmíněn též vysoký deflátor spotřeby, jehož hodnota zaznamenala výraznější nárůst ve srovnání s indexem spotřebitelských cen. Zazněl ale také názor, že tempo růstu HDP se pohybuje poblíž své potenciální úrovně, která po krizi poklesla, takže tyto jeho hodnoty nejsou překvapivé.
Po projednání situační zprávy bankovní rada ČNB jednomyslně rozhodla ponechat úrokové sazby na stávající úrovni. Dvoutýdenní repo sazba zůstává na 0,05 %, diskontní sazba na 0,05 % a lombardní sazba na 0,25 %. Pro toto rozhodnutí hlasovali Jiří Rusnok, Mojmír Hampl, Vladimír Tomšík, Vojtěch Benda, Oldřich Dědek a Marek Mora.
Zapsal: Tomáš Adam, sekce měnová
Psali jsme:
autor: Tisková zpráva
