Železobetonový monolitický komín byl vysoký 200 metrů. Do provozu byl uveden se čtyřmi bloky Elektrárny Mělník II v roce 1971. Po realizaci odsíření výrobních bloků 9 a 10 byl v roce 1998 definitivně odstaven, neboť spaliny z obou ekologizovaných bloků byly nově vyvedeny kouřovody do sousedního komína. Vzhledem k dalším elektrárenským technologiím v jeho těsném sousedství ho ovšem nešlo „jednoduše“ odstřelit. Proto byl snižován k zemi postupným odbouráváním.
„Bourací práce probíhaly za přísných bezpečnostních opatření. Nejdříve zaměstnanci dodavatelské firmy odstranili beton a šamotové cihly z vnitřního pouzdra komína. Vše dopadalo na jeho dno, přičemž suť se následně vyvezla novým otvorem, který vznikl vyříznutím diamantovým lanem. Tím se dovnitř dostaly i bourací stroj a části plošiny. Ta byla po smontování vytažena vrátky až k vrcholu komína a poté postupně klesala dolů tak, jak ubývalo vnitřní vyzdívky. Posledních zhruba pětadvacet metrů pak bourací stroje rozebraly již ze země,“ zestručnil průběh demolice Václav Fialka, vedoucí odboru péče o zařízení Elektrárny Mělník. Jak dále uvedl, bourací práce musela firma časově přizpůsobit občasným nepříznivým povětrnostním podmínkám. „A také technické náročnosti, neboť komín byl doslova a do písmene prošpikován množstvím armaturového železa, jehož odstranění si vyžádala více času, než se předpokládalo.“
Po demolici 200 metrů vysokého železobetonového monolitu tak na zemi zbylo zhruba 160 tun železného šrotu (armatury, ocelové žebříky a podobně), a „hromada“ betonu o hmotnosti 5 640 tun. Dalších 1 985 tun betonového odpadu a šamotových cihel pak obnášela jako první odstraněná vnitřní vyzdívka. Likvidace všeho je záležitostí dodavatelské firmy. „Původně jsme nabídli budoucí betonovou drť z komína okolním obcím, pro zpevnění podloží jimi opravovaných komunikací. Bohužel k dohodě nedošlo, neboť projektant jejich staveb požadoval certifikovaný materiál s vlastnostmi, které jsme nedokázali garantovat. Pokud by použili recyklát z betonové drti, nemohli by následně uplatnit případnou reklamaci stavby,“ dodal k tomu Václav Fialka. Vzhledem k tomu, že některé větší betonové kusy prorazily strop u jinak prý nárazu odolného bývalého krytu CO umístěného pod komínem, skončila část suti v něm. Po terénních úpravách pak již nebude památky ani po komínu, natož po krytu CO.
Ve Skupině ČEZ to byl již druhý železobetonový komín, který byl během posledních pěti let postupně bourán mechanickou cestou a ne „jednoduchým“ odstřelem. V nedávné době tak zmizel z povrchu zemského podobný, ovšem 300 metrů vysoký, komín Elektrárny Tušimice II. Elektrárna totiž prošla komplexní obnovou a v současné době odcházejí spaliny dvěma kouřovody do chladicích věží. Komína již tak nebylo zapotřebí. Kvůli tehdy novým kouřovodům vyvedeným jinam byl prakticky ukončen i provoz mělnického komína. U něj ovšem během let nastala i degradace vnější betonové vrstvy a začaly z ní odpadávat drobnější části.
„Už jen proto, že jeho technický stav by si v následujících letech vyžádal částečnou sanaci z důvodů degradace vnější betonové vrstvy, jsme se rozhodli pro totální likvidaci nefunkčního komína. Vlastně prvořadým důvodem odstranění bylo zamezení bezpečnostních rizik v jeho okolí, neboť z něj už začaly odpadávat drobnější části betonu. Vzhledem k tomu, že demolice musela proběhnout za přísných bezpečnostních opatření, jsem rád, že máme vše za sebou. Žádný problém jsme v tomto případě vzhledem k délce demolice a tím pádem i k omezení pohybu kmenových zaměstnanců elektrárny i z dodavatelských firem naštěstí nezaznamenali,“ uzavřel Miroslav Krpec, ředitel Elektrárny Mělník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
