Úmluva patří k základním lidskoprávním úmluvám OSN. Definuje jev „nucené zmizení“ jako zbavení osobní svobody státní mocí, jež odmítne fakt zbavení osobní svobody uznat nebo jej utají včetně místa pobytu zmizelé osoby, a zároveň stát postiženému nepřizná právní ochranu. Ratifikací se ČR připojila k dalším 55 zemím včetně 12 členských států EU. Dalších 47 států úmluvu zatím pouze podepsalo a jejich ratifikační procesy probíhají.
V nejrůznějších částech světa představuje nucené zmizení masový jev, jehož potrestání a především prevenci ČR jednoznačně podporuje. Základním nástrojem prevence je co nejširší smluvní základna Úmluvy. V evropském regionu bylo nucené zmizení v nedávné historii jevem typickým například ve válce v bývalé Jugoslávii nebo v Čečensku. Četné případy nuceného zmizení nastaly v posledních deseti letech v Kolumbii, Konžské demokratické republice, Barmě nebo na Srí Lance. Nucené zmizení osob stále zůstává aktuálním problémem v mnoha zemích světa, včetně ČR relativně blízkého regionu – evidujeme závažná podezření ze spáchání nuceného zmizení na Ukrajině v oblasti Krymu a Donbasu. OSN aktuálně registruje 44 tisíc individuálních případů nuceného zmizení z celkem 88 států. Podle Vysokého komisaře OSN pro lidská práva například v Sýrii od roku 2011 zmizelo 65 tisíc osob.
Úmluvu schválilo dne 20. prosince 2006 Valné shromáždění OSN. ČR podepsala Úmluvu dne 19. července 2016 na základě usnesení vlády ze dne 8. června 2016 č. 524. Senát Parlamentu ČR vyslovil souhlas s ratifikací Úmluvy usnesením č. 543 ze dne 19. října 2016. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vyslovila souhlas s ratifikací Úmluvy usnesením č. 1433 ze dne 1. prosince 2016.
Pro Českou republiku vstoupí Úmluva v platnost třicátý den po uložení ratifikační listiny.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
