Cena hejtmana: Zimola předal zlatou šupinu mikrobioložce, primáři, hasiči, klubu ČEZ Motor, cyklonadšenci a jednateli sdružení Hrady na Malši

Uvedená šestice vzešla z nominací, které lidé během letošního roku zasílali na krajský úřad. „Ruth Hálová získala ocenění za celoživotní aktivity v oblasti zdravotnictví, kultury a osvěty, Čestmír Kalaš za celoživotní přínos pro rozvoj oblasti cyklistiky a cyklokrosu v Jihočeském kraji, Radek Kocanda za založení, působení a činnost v rámci občanského sdružení Hrady na Malši, Pavel Kopačka za celoživotní přínos k rozvoji úrazové chirurgie v Jihočeském kraji a Václav Žižka za celoživotní práci pro dobrovolné hasiče v Jihočeském kraji,“ upřesnil Zimola s tím, že o konečném seznamu oceněných osobností rozhodla rada kraje.

Zachránili hokej v Českých Budějovicích

Ocenění pro hokejový ČEZ Motor - za záchranu hokeje v Českých Budějovicích, převzali prezident klubu Roman Turek, generální manažer Stanislav Bednařík, provozní ředitel Petr Sailer a sportovní ředitel i asistent trenéra Radek Bělohlav. Člen představenstva klubu Aleš Kotalík se kvůli pobytu v zahraničí nemohl zúčastnit. Gratulaci si s nimi za všechny fanoušky, kteří jsou na jihu Čech republikovým fenoménem, vychutnal i předseda motoráckého fanklubu Pavel Vágner.

Pamětní medaili za zásluhy převzal rakouský velvyslanec s jihočeskými kořeny

Mimořádného ocenění v podobě pamětní medaile se pak od hejtmana dostalo rakouskému velvyslanci v České republice Ferdinandu Trauttmansdorffovi. Diplomat s jihočeskými kořeny ji obdržel za zásluhy o rozvoj česko a jihočesko-rakouských vztahů v mnoka oblastech u příležitosti své končící velvyslanecké mise.

Zimola v souvislosti s udělováním zlaté šupiny připomněl, že Jihočeský kraj by dnes nebyl takovým, jakým je, pokud by v něm nežili lidé, kteří se svými mimořádnými činy a celoživotní prací významným způsobem zasloužili o jeho rozvoj a dobré jméno.

Udílení Ceny hejtmana se po předloňské premiéře uskutečnilo letos potřetí. Zlatá šupina byla vybrána proto, že představuje pomyslný symbol štěstí a koresponduje s rybářstvím, kterým jsou jižní Čechy proslulé.

Medailonky oceněných:

ČEZ Motor České Budějovice

V Českých Budějovicích se hrál hokej, tehdy ještě s míčkem, poprvé v roce 1913. O 11 let později spatřilo centrum jižních Čech poprvé hokejový zápas s pukem. A o další čtyři roky později, tedy v roce 1928, byl založen nejsilnější místní klub AC Stadion České Budějovice. Ten během více než 85 let své existence několikrát změnil jméno (nejdéle nesl název Motor) a hlavně získal obrovské množství úspěchů. Největšími jsou bezesporu mistrovský titul z roku 1951, 2. místo z roku 1981 či účast v Lize mistrů 2008-2009 a Evropské lize 1996-1997.

Hlavní devizou českobudějovického klubu je ale zejména nekonečný zástup velmi úspěšných reprezentantů, olympijských medailistů, mistrů světa a také hráčů, kteří dobyli slávu v nejslavnější soutěži světa - NHL. Spolu s Litvínovem a Kladnem patří České Budějovice ve výchově špičkových hokejistů k naprosté světové elitě.

Dlouhá a slavná historie klubu byla nesportovní cestou přervána v roce 2013, kdy tehdejší majitel přesunul licenci na nejvyšší soutěž do jiného města. Na tradici místního hokeje ale okamžitě navázal tým znovuzaložený bývalými slavnými českobudějovickými hráči Romanem Turkem, Radkem Bělohlavem, Alešem Kotalíkem, Petrem Sailerem a Stanislavem Bednaříkem, který se vrátil k tradičnímu názvu Motor a hned po dvou letech obnovené existence se dostal až do baráže o nejvyšší soutěž. Slavná hokejová tradice Českých Budějovic tak s velkou podporou fanoušků (v uplynulé sezoně třetí nejvyšší návštěvnost v Evropě z týmů druhých nejvyšších soutěží) pokračuje dál.

Václav Žižka

Václav Žižka se narodil 29. srpna 1946 ve Vrcově. Po ukončení základní školy nastoupil do SOU sklárny „Český křišťál“ v Chlumu u Třeboně. Do tehdejšího Svazu požární ochrany byl přijat za člena ve Vrcově v roce 1962. Jeho vztah k hasičině se přitom utvářel již v útlém mládí. Hned po přijetí se aktivně zapojoval do všech akcí včetně zásahové činnosti. Ve sboru prošel různými funkcemi. Po řadu let byl kulturním referentem, jednatelem a velitelem. V roce 1976 nastoupil na Okresní výbor Svazu požární ochrany (OV SPO) v Českých Budějovicích jako technický pracovník, později zastával funkci preventisty OV SPO a po dlouhou dobu byl i velitelem okresu.

V roce 1982 byl zvolen předsedou OV SPO a do roku 2015 byl starostou Okresního sdružení hasičů v Českých Budějovicích. Ke stejnému datu rovněž patřil mezi služebně nejstarší starosty Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska v České republice. V průběhu let absolvoval různá odborná školení včetně dvouletého studia v Ústřední hasičské škole Bílé Poličany. V roce 2002 po zřízení krajských sdružení hasičů byl zvolen jeho starostou a tuto funkci vykonával taktéž do roku 2015. Po roce 1990 se zapojil do příprav obnovení činnosti Hasičské vzájemné pojišťovny (HVP), kdy byl prvním obchodním zástupcem v kraji. Od roku 1994 je úspěšným ředitelem pobočky HVP v Českých Budějovicích.

Václav Žižka je svým přístupem k plnění úkolů příkladem pro všechny funkcionáře a členy hasičských sdružení. Má velký podíl na získávání finančních prostředků na činnost sdružení v rámci Jihočeského kraje. Svojí obětavou prací pro hasičskou myšlenku se zařadil mezi uznávané osobnosti dobrovolných hasičů v rámci České republiky, ale i v zahraničí (spolupráce s dobrovolnými hasiči Rakouska, Německa, Chorvatska, Francie, Polska). Jeho pomoc oceňují hasiči ve sborech po celém kraji. Za svoji záslužnou práci obdržel v minulosti celou řadu vyznamenání a čestných uznání, včetně nejvyššího hasičského vyznamenání „Zasloužilý hasič“.

MUDr. Pavel Kopačka

Primář Oddělení úrazové chirurgie, vedoucí lékař Traumacentra Nemocnice České Budějovice, a. s., a uznávaný český traumatolog Pavel Kopačka se narodil 11. října 1947 v Kraslicích. V roce 1965 absolvoval gymnázium v Třeboni a nastoupil na Lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Hradci Králové. Jeho studium medicíny ovšem násilně přetrhl vpád ruských vojsk do Československa v roce 1968 a následné období takzvané normalizace.

Za své protiokupační postoje a svržení rudé hvězdy z budovy fakulty byl těsně před státnicemi v roce 1971 ze školy vyloučen a odsouzen k dvouletému podmíněnému trestu. Dva roky pak pracoval na patologii hradecké nemocnice. Tam, jak sám říká, získal nedocenitelné praktické zkušenosti a chirurgické dovednosti.

Po uplynutí dvouleté podmínky mohl státní zkoušky dokončit a v roce 1973 úspěšně promoval na Lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze. Ještě téhož roku nastoupil na traumatologické oddělení českobudějovické nemocnice, kde pracoval jako úrazový chirurg pod vedením MUDr. Josefa Podlahy a posléze MUDr. Miloslava Pexy, než se v roce 1993 stal sám jeho primářem.

Již počátkem devadesátých let se podílel na rozšíření oddělení úrazové chirurgie o plastickou chirurgii a za jeho vedení získalo oddělení také statut Traumatologického centra pro Jihočeský kraj. Do běžné praxe zde byly zavedeny dříve nedostupné metody osteosyntézy, především zajištěné hřebování dlouhých kostí. Následně byla činnost oddělení rozšířena také o rekonstrukční chirurgii včetně replantací a mikrochirurgické přenosy volných tkáňových laloků.

Jako uznávaný specialista v oboru traumatologie je od devadesátých let členem výboru České společnosti pro úrazovou chirurgii, kde se podílel mimo jiné na vzniku koncepce traumacenter pro ošetřování dospělých i dětí. Ze svého pobytu v syrském Damašku v letech 1985 a 1986, kde se jako expert podílel na ošetřování zraněných z Libanonu, si přivezl i bohaté znalosti válečné chirurgie. To využil mimo jiné při přípravě traumatologických plánů pro řešení hromadných neštěstí. Je spoluautorem koncepce systému péče o těžce poraněné pacienty v Jihočeském kraji, která je vysoce ceněna v rámci celé ČR.

V roce 2012 byl Českou společností úrazové chirurgie oceněn medailí Doc. MUDr. Kamila Typovského, CSc. za celoživotní úsilí věnované rozvoji úrazové chirurgie.

MUDr. Pavel Kopačka je ženatý a má dvě dcery.

RNDr. Ruth Hálová

Ruth Hálová se narodila v roce 1926 v Českém Krumlově v židovské rodině Adlerových. Pod sílícím tlakem antisemitismu se rodina odstěhovala nejprve do Protivína a později do Prahy. V roce 1939 jako 13letá odjela vlakem do Anglie díky záchranné akci sira Nikolase Wintona. Zde vystudovala elitní střední školu, kde jí její milovaná učitelka přivedla ke studiu biologie. Už v té době věděla, že se bude celý život věnovat mikrobiologii. Po ukončení střední školy nastoupila do londýnské nemocnice na bakteriologické oddělení, kde pracovala dva roky. V té době však válka skončila a Ruth Hálová se vrátila zpět do Československa.

Po válce se setkala s maminkou, která přežila Terezín a nastoupila na Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity obor mikrobiologie. Po studiu si našla práci v diagnostické laboratoři v pražském Motole, kde vyšetřovala mnohé poválečné infekční choroby, zejména záškrt, který řádil mezi malými dětmi. Jeho diagnóze se věnovala ve své disertační práci.

Po mateřské dovolené se opět vrátila do motolské nemocnice, nejprve jako laborantka, později jako mikrobioložka. Po rozvodu se odstěhovala do Ústí nad Labem, kde byla jako vedoucí virologického oddělení Krajské hygienicko-epidemické stanice součástí mezinárodního týmu, kde se prováděly testy na vakcínu proti poliomyelitidě (dětská přenosná obrna). Tyto mnohaleté testy a výzkum, se ukázaly být úspěšné a byly tak požehnáním pro miliony dětí. Dětská přenosná obrna tak vymizela ze světa.

V roce 1959 odešla z politických důvodů do krajské laboratoře pro kultivaci mykobakterií, sídlící při detašované nemocnici plicních a respiračních chorob na kopci Bukově. Zde zůstala až do odchodu do důchodu v 55 letech.

Po návratu z Ústí nad Labem do jižních Čech přednášela Ruth Hálová mimo jiné studentům na Gymnáziu J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích a na Gymnáziu v Českém Krumlově. Na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity pak vyučovala angličtinu. Zároveň se věnovala překladatelské činnosti, když z angličtiny přeložila přes 20 knih. Jednalo se o díla Satji Saí Baby, jednoho z nejuznávanějších duchovních učitelů pocházejícího z Indie, který zemřel v roce 2011. V souvislosti s tím rovněž 17 krát navštívila Indii. Díky překladům Pod vlivem Satji Saí Baby šíří jeho učení, které spočívá na pěti vrozených lidských hodnotách, to jest na pravdě, spravedlnosti či řádu, na lásce, míru a nenásilí.

Ruth Hálovou lze označit ale také za malířku. Malovat začala až v důchodovém věku a maluje to, co nosí v srdci. K malování ji inspiroval obdiv a uznání Winstona Churchilla, který pronesl větu: „Kdo nikdy v životě nezkusil malovat, ten o hodně přišel. Stačí jen štětec, papír, barva a notná dávka odvahy“. V létě 2015 měla v synagoze v Českém Krumlově výstavu pod názvem „Svět očima Ruth Hálové“.

K tomu všemu se ještě Ruth Hálová angažuje i při mnoha vzpomínkových akcích týkajících se transportu dětí do Anglie s odkazem na činnost sira Nikolase Wintona. Již několik let žije v Holubově.

Radek Kocanda

Radek Kocanda se narodil v roce 1968 v Českých Budějovicích. Po studiu na Vysoké škole dopravní v Žilině pracoval nejdříve jako technik u Československé plavby Dunajské, s. p., posléze mimo jiné působil nějaký čas v pozici vedoucího marketingu na českobudějovickém výstavišti a byl i manažer marketingu IS: ENERGY, a.s., České Budějovice. V roce 2002 zakotvil coby předseda ve Společnosti pro hrad Pořešín a o dva roky později se stal jednatelem sdružení Hrady na Malši. V současné době žije v Hubenově na Českokrumlovsku.

Občanské sdružení Hrady vzniklo v roce 2014. Členové sdružení se pravidelně zúčastňují výročních kongresů a odborných castellologických konferencí na různých místech Evropy. Sdružení intenzivně spolupracuje s Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky v Praze, Národním památkovým ústavem, Národním archivem v Praze, ČVUT v Praze a dalšími odbornými institucemi.

Cílem sdružení je především zachování a konzervace hradních zřícenin na řece Malši, revitalizace staré zemské cesty vedoucí z rakouského města Grein an der Donau do Českých Budějovic a organizace akcí zaměřených na handicapovanou mládež.

Kromě toho sdružení organizuje v letním období akce pro širokou veřejnost a vyvíjí publikační a osvětovou činnost. V rámci svých aktivit spolupracuje s mnoha podobně zaměřenými spolky v České republice v Rakousku, Německu a ve Francii.

Čestmír Kalaš

Cyklonadšenec, závodník, trenér a podnikatel Čestmír Kalaš se narodil 8. 5. 1943 v Mladé Boleslavi. Již od dvou let však bydlel s rodinou v Českých Budějovicích. Zde na jedenáctileté střední škole získal v roce 1960 maturitu. Mezi profesorským sborem byl již tehdy známý svým zájmem o cyklistiku, které se závodně věnoval od 16 let.

O dva roky později se vyučil autoelektrikářem v ČSAO ČB (Československé Automobilové Opravny) a poté nastoupil na vojenskou službu. Na vojně v Dukle Český Krumlov měl možnost dalšího sportovního i závodního růstu. Po ukončení vojenské služby se Kalaš v roce 1965 přestěhoval do Tábora, kde se také oženil. Nastoupil zde do ČSAD Tábor, kde pracoval celých 25 let.

Kromě vlastního závodění (1.VT) začal Čestmír Kalaš trénovat skupinu táborských cyklistů, z nichž později vyrostla řada československých reprezentantů. Úspěchy sklízeli nejdříve na úrovni kraje, později republiky a nakonec v reprezentačních družstvech na MS. Při jedné besedě po MS konferenciér vychvaloval přístup trenéra Kalaše natolik, že řekl: „Trenér Kalaš, ten má místo mozku galusku.“ Toto rčení od té doby často slýchává nejen doma, ale i od kolegů.

V roce 1990 ve snaze získat finanční prostředky na podporu cyklokrosového sportu v Táboře, se Čestmír Kalaš vrhl do podnikání. Začal s výrobou oblečení pro cyklisty a za více než dvě desítky let z nápadu jednoho cyklonadšence vyrostl přední evropský výrobce cyklistických dresů a sportovního oblečení.

Od ukončení aktivní trenérské činnosti v roce 1990 působil Čestmír Kalaš ve funkci předsedy cyklokrosové komise Českého svazu cyklistiky. Stál v čele organizačních výborů Mistrovství světa v cyklokrosu v Táboře v letech 2001 a 2010 a řídil i přípravy světového šampionátu v roce 2015.

Svou činnost ve firmě a ve svazových funkcích ukončil po dlouhých letech v březnu roku 2015. I nadále však pomáhá při organizaci v klubu, takže u své milované cyklistiky zůstává.