Masáž srdce, ochrana před nebezpečnými chemickými látkami, zkušenosti ze zahraniční mise, ale i základní informace o české armádě. To byla témata, se kterými přijely ve čtvrtek 29. ledna červené barety mezi dvě stovky dětí druhého stupně velvarské základní školy.
Učitelé v maskáčích jako odměna
Už před vstupem do školy budila pozornost zaparkovaná vojenská sanitka, která vždy v určených intervalech odolávala hroznu dětí, které ji podrobily důkladné prohlídce. Vojáci pak zahájili výuku netradičně až po rozdání vysvědčení. Učitele v maskáčích a kanadách tak mnozí jedničkáři vnímali i trochu jako odměnu. Záchranáři dětem názorně předvedli masáž srdce a mnohé poté využily příležitosti a hned si to pod zkušeným dohledem i vyzkoušely. „Je to docela makačka a chce to sílu, nedovedu si představit, že bych to vydržel deset, patnáct minut do příjezdu sanitky,“ svěřil se jeden z deváťáků.
U chemiků budily velký zájem ukázky chemických látek a „nádobíčka“ k jejich zjištění. Ještě předtím ale vojáci zabrousili i do historie, kdy byly chemické látky ve válce poprvé použity. „Docela mě některé děti překvapily svými znalostmi,“ říká poručík Václav Pejchar ze 41. mechanizovaného praporu ze Žatce. „Z jejich otázek hned poznáte, kdo má základní znalosti a kdo se o chemii zajímá víc.“ Svého kolegu doplnil rotný Jaroslav Chmelař, který pomáhal dětem s oblékáním ochranného protichemického obleku včetně masky a pláštěnky. „Některé se stydí, jiné se spolužákům smějí, ale perfektní je, když narazíte na někoho, koho to baví. I pro nás je to skvělé zpestření naší práce, zvlášť kdyby jim alespoň něco utkvělo v paměti.“
Kluci také zbystřili při videu, kterým jim nadporučík Milan Němec ze Žatce přiblížil, jak funguje navádění střely na cíl. Ta měla na sobě malou kameru. „Tady sledujete dráhu střely. Je to podobné jako při počítačových hrách, ale tady je to skutečné,“ komentoval záběry nadporučík Němec. Všichni pak viděli, jak střela vyletí do kilometrové výšky a zaměřovač ji na dálku navede na cíl.
Jak se žije vojákovi v Afghánistánu
Svým vystoupením zaujal děti i další voják červených baretů, který jim názorně popsal své loňské působení v Afghánistánu na základně Bagrám. Děti se tak dozvěděly, jak dlouho se tam letí, v čem vojáci téměř půl roku žijí, co jedí, jaké úkoly tam plní. Prozradil i to, jak tam tráví vojáci volný čas a jaké mají spojení s domovem. Dotazy nebraly konce.
Vojáky a jejich techniku si na školním hřišti nenechaly ujít ani děti prvního stupně. „Vojenskou sanitku vidím fakt poprvé,“ svěřil se Kryštof ze čtvrté třídy. „Mně se líbí tady ten naviják a nárazník u toho teréňáku,“ říká Kuba z téže třídy. „Děti jsou nadšené, vojáka ve škole hned tak neuvidí,“ konstatuje jejich učitelka Miloslava Červenková. „Moje děti uspěly i ve výtvarné soutěži, tři dívky zvítězily se svými obrázky a dostaly úžasné ceny, jsou prostě nadšené.“
Nadšení bylo oboustranné
O rozruch mezi vojáky se postarala i jedna třída z prvního stupně. „To je nespravedlivé, my chceme také vojáky do třídy, proč jenom druhý stupeň,“ ozývaly se dětské hlásky z páté B. Prosbě dětí neodolal tiskový a informační důstojník 4. brigády rychlého nasazení nadporučík Milan Němec. „Takový nářez jsem nečekal, hltaly každé moje slovo a ty otázky byly nejen chytré, ale někdy i přímo na tělo. Děti byly perfektní a mám z toho skvělý pocit.“ Jeho vystoupení odměnily děti burácejícím potleskem a vůbec ho nechtěly pustit ze třídy.
Vystoupení vojáků ocenil i ředitel školy. „Když se před děti postaví voják v maskáčích, který budí respekt, je to přece jen jiné, než když paní učitelka vysvětluje dětem učivo branné výchovy,“ konstatuje Petr Došek. „Bylo to skvělé, ohlasy dětí jste slyšeli sami. Dovedl bych si představit i dlouhodobější spolupráci s našimi vojáky, včetně našich branných dnů a dalších aktivit v rámci branné výchovy.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ministerstvo obrany
