Podle Erika Geusse, ředitele ČIŽP, je Česko pro pašeráky tranzitní i cílovou zemí. Ještě v devadesátých letech jsme prý byli zemí tranzitní, boom začal až po revoluci, kdy sem najednou všichni vozili všechno. Na chovatelských burzách se prodávaly plné kufry exotiky, ale většina zboží směrovala dál na Západ, protože tam se lépe platilo. Tento model se ale už proměnil. „Pro některé jsme pořád zemí tranzitní a pro jiné už cílovou. Například pokud jde o ještěry, plazy, papoušky nebo kaktusy, jsme dnes díky našemu chovatelskému zázemí spíše cílovou zemí. Pro slonovinu a nosorožčí rohy jsme zatím na úrovni tranzitu. Ale podle určitých signálů už víme, že se suroviny pro výrobu tradiční asijské medicíny začínají zpracovávat i u nás,“ říká Geuss.
Podle Pavly Říhové, vedoucí oddělení CITES ČIŽP, se nejčastěji zvířata pašují pod oblečením. Pašeráci k tomu mají různé kapsičky, pásy, vestičky, podprsenky a podobně. Říhová vzpomíná na muže chyceného v Austrálii, který měl pod kalhoty na lýtkách přivázané plátěné pytlíky a v nich královské kobry. Nebo na případ z Francouzské Guyany, kdy měl muž ve slipech kolibříky. Na Ruzyni zabavili inspektoři například kožešiny irbisů z Ruska pašované v bednách s vodkou. V roce 2011 zadrželi inspektoři spolu s celníky papoušky ary kobaltové, kterých je na světě už pouhých 700 kusů. Teď jsou v pražské zoo. Za to tehdy Česká republika dostala jako jediný stát v Evropě prestižní cenu Sekretariátu CITES. Dalším úspěchem, který obletěl svět, bylo odhalení nosorožčích rohů v zásilce z Prahy do Hanoje. Rohy byly zalité v pryskyřici a ukryté v cívce drátů.
„Setkáváme se s různými případy pašování. Kufr plný želv, před dvěma lety našli v Thajsku v kufru uspané tygří kotě s ovázanou tlamou, v Holandsku zase uspaného kočkodana obaleného izolepou. Australané měli hady ukryté v sádrových trpaslících. Většinou je to ale klasika, různě vynalézavé schovávačky v zavazadlech, dětské batůžky, kufry s dvojitým dnem,“ popisuje případy Pavla Říhová.
Práce inspektorů z oddělení CITES vyžaduje soustředění, pečlivost a znalosti. Stát se ale může ledacos. Inspektoři například otevírají bedny a kufry, ne vždycky ví, co je uvnitř. A tak se například stalo, že byla inspektorka pokousána mladými krajtami. A co hrozí dopadeným pašerákům? Ve správním řízení mohou inspektoři uložit pokutu maximálně 1,5 milionu korun. Nebo může jít o trestní řízení s maximálním trestem odnětí svobody na osm let, pokud jste členem organizované skupiny, která působí ve více státech. Sem typicky spadají nosorožčí kauzy. Samozřejmostí je zabavení exemplářů.
Pašerák pestrobarevných kolibříků.
Medvědí žluč je nejen v asijských zemích žádanou surovinou. Pověry o tom, že dokáže mužům vrátit medvědí sílu pro intimní život se však na pravdě nezakládají.
Kosti a šlachy dvou kriticky ohrožených zvířat, zpracované pro potřeby jihoasijské medicíny do formy prášku.
Papouščí embrya v pokročilé fázi vývoje. Kdyby se pašerák nepokusil vajíčka zničit, měla velkou šanci na přežití.
Pytel plný tygřích kostí představuje pro inspektory smutnou praktickou zkoušku ze zvířecí anatomie. Kůstku po kůstce musí seskládat, kolik tygrů padlo pytlákům za oběť.
Na některých akcích se inspektoři neobejdou bez asistence zakuklenců.
Když už se někdo pokouší solí nakonzervovat nelegálně uloveného medvěda v mrazáku, neměl by zapomenout chladící zařízení nakonec zapnout.
Mrtvolný zápach ze sklepení nakonec vyburcoval sousedy i policii. Výsledkem byl „téměř tekutý“ medvěd, ze kterého pohromadě držela jen lebka.
Zajištěné vysušené a prosolené kůže se musejí opatrně rozbalit. Do poslední chvíle inspektoři netuší, jestli před sebou mají krokodýla nebo zbytek nosorožce.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
