Takzvaných včel samotářek žilo v minulosti na českém území zhruba 650 druhů. S hospodářským tlakem na využívání krajiny však začaly z přírody mizet. V současné době přežívají mnohé druhy jen na místech silně ovlivněných člověkem, jako jsou okraje kolem cest, vyjeté koleje traktorů, na stavební suti nebo v lomech a pískovnách. Tyto druhy přitom byly dříve v krajině široce rozšířeny. Dnes ale velká část veřejnosti o jejich existenci nemá téměř tušení.
V minulosti různé druhy obývaly řadu velmi rozdílných prostředí. „Včely samotářky potřebují Slunce a obnaženou zem nebo staré stromy. Jakmile krajina zaroste dřevinami nebo se luční porost zatáhne hustým drnem, zmizí i včely,“ popisuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd. Jiné druhy včel se z přírody ztratí, pokud v ní ubývá starých stromů. Důležitou podmínkou jsou také bohatě kvetoucí louky.
Parkovitá krajina, kterou vytvářejí velcí kopytníci, je přitom pro včely samotářky ideální. V pestré mozaice vzniká spousta prosluněných míst, navíc velká zvířata vytvářejí svým pohybem hustou síť stezek, na jejichž povrchu zůstává dlouhodobě obnažená zem. Další plošky odkryté hlíny vznikají například z prachových koupališť, která si velcí kopytníci dělají na různých místech, a po čase je opouštějí. Navíc pastva velkých kopytníků výrazně zvyšuje květnatost luk.
„Díky obnově vhodných podmínek se tak do rezervace začínají včely samotářky přirozeně vracet,“ doplňuje Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina. Vědci navíc jejich většímu rozšíření pomáhají instalací takzvaných hmyzích hotýlků. Ty byly v rezervaci umístěny na obou pastvinách, u Milovic i u Benátek nad Jizerou, v rámci projektu Akademie věd Strategie AV21 - ROZE.
Včely samotářky totiž hnízdí v suchém osluněném dřevě, v suché zemi, písku, rašelině, suchých stéblech trav či v trouchu. Hmyzí hotely pro včely představují vítané možnosti hnízdění, jejich mnohem důležitější funkcí však je, že právě v nich mohou lidé samotářské včely pozorovat přímo při hnízdění.
Návštěvníci, kteří procházejí kolem hmyzích hotelů, se přitom nemusejí bát, že by od včel samotářek dostali žihadlo. „Včely samotářky na člověka neútočí. Žihadlo používají pouze v krajním případě. Stejně jako včely medonosné, i samotářské včely totiž po bodnutí žihadla umírají, na rozdíl od nich je však v péči o potomstvo nemá kdo nahradit. Proto zbytečně neriskují,“ upozorňuje Miloslav Jirků.
Včely samotářky jsou velmi zdatnými opylovači, často dokonce výkonnějšími, než včela medonosná. Týká se to především opylování cizosprašných rostlin a opylování za špatného počasí. Mají rovněž často velmi poetická jména, jako zlatěnky, ruděnky, drvenky, smolanky, pískohrabky, pískorypky, vlnařky, čalounice nebo zednice.
Vědci upozorňují na to, že včely samotářky jsou klíčovou součástí přírody a měly vždy velký význam pro opylování rostlin a tím i na stav úrody. Známé jsou v tomto ohledu především hojně citované výroky Marka Winstona, kanadského profesora přírodních věd. „Snížení počtu včel divoce žijících a jejich nahrazení umělým chovem včel medonosných je dobrým příkladem problémů, které si sami vytváříme přetvářením přírody zemědělskou činností a regulací škůdců. Místo, abychom řešili problém přímo – a postarali se o ochranu a zvýšení počtu divoce žijících včel - vytvořili jsme nový, nepřirozený „opylovací průmysl”, který je nutný jen proto, že jsme změnili přirozený svět,“ uvedl Mark Winston.
Další vhodná stanoviště pro včely samotářky budou v rezervaci velkých kopytníků vznikat i v budoucnu, ať už instalací dalších hmyzích hotelů nebo například ponecháním uschlých dřevin k zetlení, čímž vznikne potřebné trouchnivějící dřevo, které je důležité nejen pro včely samotářky, ale i pro řadu druhů brouků. Brouci jsou totiž první, kdo v mrtvém dřevě začíná vytvářet chodbičky. Poté, co je brouci opustí, je pak mohou osídlit právě včely samotářky.
Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.
Na péči o divoké koně, zubry a pratury může přispět také veřejnost zasláním ve tvaru DMS KRAJINA 30, DMS KRAJINA 60 nebo DMS KRAJINA 90 na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30, 60 nebo 90 korun, na projekty neziskové organizace jde 29, 59 nebo 89 Kč korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. Mezi další možnosti podpory patří dárcovský portál Darujspravne.cz nebo nákup ve vybraných e-shopech prostřednictvím portálu Givt.cz.
Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporují společnosti Ekospol, Net4Gas, Pivovar Zubr, Nadační fond rodiny Orlických, JK Jewels, Semix, Megabooks CZ, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Středočeský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička, sdružení Přátelé a rodáci Milovic i veřejnost. V rámci svého dobrovolnického programu projekt podpořili i studenti z Townshend International School v Hluboké nad Vltavou.
O společnosti Česká krajina: Ochranářskou společnost Česká krajina (www.ceska-krajina.cz) založil v roce 2007 Dalibor Dostál, politolog, novinář a bývalý šéfredaktor celostátní redakce Deníku. Jako novinář se dlouhodobě věnoval právě tématům ochrany přírody, životního prostředí, ale i filantropie a neziskového sektoru. Za to obdržel v roce 2009 Poděkování Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové a v roce 2011 cenu Mediální čin roku od Nadace OKD. Spolupracuje s Fórem dárců, je členem poroty Starosta roku, členem novinářské poroty ceny Via Bona a členem hodnotící komise občanského sektoru v ČR pro USAID.
Psali jsme:
autor: Tisková zpráva
