Čtenářům jsou podsouvány informace a spekulace, které jsou v rozporu se skutečností, zcela zjevně nevycházejí z relevantních, nezávislých a ověřených zdrojů, jsou v rozporu s uzavřenými smlouvami a vážně poškozují obchodní společnost České dráhy.    

 

Pan Holub uvádí: V roce 2008 prosadil ministr dopravy Aleš Řebíček mimořádnou dotaci, za níž dráhy nakoupily železniční vozy, zpravidla ve veřejných soutěžích s jediným uchazečem.

 

Uvedená informace je nepravdivá, protože: 

České dráhy v roce 2008 nedostaly žádnou mimořádnou dotaci, ale došlo k prodeji části podniku plně v souladu s platnou legislativou ČR a EU. Jedná se o jediný zákonný postup při převodu majetku akciové společnosti na jiné podniky a organizace.

České dráhy nakupují vozidla vždy striktně podle platné legislativy ČR a EU. 

Díky otevřeným výběrovým řízením se podařilo Českým drahám snížit náklady na nákup nových vozidel o stovky milionů korun. 

Při výběrových řízeních se sleduje jednoznačná ekonomická výhodnost. Technické a provozní parametry jsou konzultovány s objednateli osobní dopravy, v jejichž závazku veřejné služby budou daná vozidla nasazena. 

Investice a vyhlášení soutěží na nová vozidla podléhá schválení Dozorčí radě, tedy přímo zástupcům akcionáře.     

 

Pan Holub dále napsal: Koncem roku 2010 schválila Fischerova úřednická vláda smlouvu, podle níž bude český stát platit do roku 2019 drahám každoročně 13 miliard korun za provozování veřejné dopravy. Dráhy se přitom nemusely zaručit, kolik vlaků budou provozovat. 

 

Uvedené informace nejsou pravdivé, neboť: 

Není pravda, že Fischerova úřednická vláda schválila s Českými drahami smlouvu, podle které by měla naše společnost každoročně získat 13 miliard korun za provozování veřejné dopravy, aniž by se společnost musela zaručit za rozsah provozované dopravy.

Naopak, se České dráhy ve smlouvě se státem zaručily za to, že: 

výše úhrady ze strany státu bude závislá na rozsahu státem objednaných a ČD zajištěných výkonů, tedy uhrazená částka je závislá na počtu vlaků, které bude společnost provozovat;

sníží náklady, které se podařilo zvýšením efektivity společnosti snížit o více než 1 miliardu korun;

na sebe převezmou riziko tržeb;

stát má možnost během 10 let otevřít a soutěžit až 75 % trhu.

 

Pan Holub napsal lživé a neověřené informace o nasazení a nákupu Railjetů ÖBB: Této částky dráhy využily k dalším nákupům, například za šest miliard dostaly od firmy Siemens šestnáct vozů Railjet. Tyto soupravy fakticky převzali od rakouských drah, které pro ně neměly využití, protože je v Německu nepustili na své dráhy. Šestnáct nepotřebných souprav tedy přenechali Čechům, kteří za ně zaplatili vyšší částku než Rakušané.

Není pravda, že by Němci nepustili na své dráhy Railjety ÖBB. Tyto soupravy obsluhují linku do Mnichova a zajíždějí i do Stuttgartu a Frankfurtu nad Mohanem. Jezdí tedy hluboko do německého vnitrozemí po německých drahách. Kromě toho jezdí i do Curychu, Budapešti a obsluhují tzv. Jižní dráhu v Rakousku.       

 

Lživá je informace, že ČD zaplatí za Railjety pro ČD vyšší částku, než by tomu bylo při odběru rakouskou ÖBB. Naopak podmínkou smlouvy je identická jednotková cena pro ČD, jako by ve stejné době při odběru vlaků v dané konfiguraci platili Rakušané. 

 

V současné chvíli je přitom zadána výroba 7 vlaků v hodnotě méně než 100 milionů Euro, tedy méně než 2,5 miliardy Kč. Ty jsou připraveny pro ekonomicky výhodný společný provoz Railjetů ÖBB a ČD na lince Praha – Brno – Vídeň – Graz.

 

O správnosti rozhodnutí a efektivitě investic Českých drah pak jednoznačně vypovídají výsledky společnosti, kdy i přes nástup konkurence na nejlukrativnější vnitrostátní linku zaznamenala dva roky po sobě meziroční růst počtu cestujících o 3 miliony osob.