Posluchači už mohli od roku 2008, kdy se pořad začal vysílat, slyšet zvony z 340 různých míst jižních Čech. Děje se tak v rámci dlouhodobého projektu Hlasy jihočeských zvonů, jehož cílem je pořídit dokumentaci zvonového inventáře v Českobudějovické diecézi na počátku třetího tisíciletí. Samotné natáčení a zpracování nahrávek má v rozhlase na starosti tříčlenný tým: redaktor Jan Kopřiva, kampanolog diecéze a odborný garant projektu Radek Lunga a mistr zvuku Marek Svoboda.
Vyzvánění z kostela jedné jihočeské obce či jednoho jihočeského města se po rozhlasových vlnách nese vždy po dobu jednoho týdne. Krátce před polednem, než se zvon rozezní, uvádíme jeho historické, technické, umělecké, akustické a další dostupné údaje.
„Těší nás, že se projekt Hlasy jihočeských zvonů setkává s mimořádným ohlasem mezi lidmi. Dá se říci, že je zvony spojují. Nehraje při tom roli, zda se jedná o farníky, kteří chodí do kostela, anebo „bezvěrce“. Většina obyvatel se se zvony své obce identifikuje, jsou to prostě ty jejich zvony. Pro mne osobně je práce na projektu výjimečná i tím, že mi umožňuje setkat se s dokonalou řemeslnou prací našich předků,“ přibližuje svou pracovní motivaci redaktor Jan Kopřiva.
Jak upozorňuje, každá zvonice může vydat nějaké překvapení: „Například v jednom malém šumavském kostelíku jsme objevili nejstarší český zvon, který pochází z poloviny 13. století. Setkat se se zvony, jejichž hlas patří ke zvukovému koloritu daného místa třeba už půl tisíciletí, je jedinečný zážitek. Ten přesah věků je mimořádný, fascinující.“
Svatomikulášský kostel v Častrově je v písemných pramenech připomínán už v roce 1384. Ve svém západním průčelí má mohutnou hranolovou věž zakončenou netradiční cibulovitou bání, v níž jsou do čtyř stran zabudovány hodiny. Ve věži je dřevěná zvonová stolice pro čtyři zvony, dnes tu zbyl jediný. Jeho jméno je Pán Ježíš a ulil ho koncem 15. století neznámý zvonař, pravděpodobně mistr Jiří v Praze na Novém Městě. Ostatní zvony byly rekvírovány během I. a II. světové války.
Pro rozhlasové tvůrce je potěšující, že zbylému památnému zvonu bylo zachováno ruční zvonění. U příležitosti našeho natáčení ho rozezněl místní zvoník Miloslav Houška. „Máme vždy obrovskou radost, když zvon si zachovává tradiční způsob vyzvánění. Zvon byl uzpůsoben tomu, aby ho rozeznívala lidská ruka a nikoli stroj. Zvon by měl rozeznít místní zvoník, který ho důvěrně zná,“ doplňuje Jan Kopřiva.
Technické sejmutí zvukového záznamu má na svých bedrech mistr zvuku Marek Svoboda: „Záznam provádíme v konkrétní situaci nejvhodnější stereofonní metodou. Preferuji záznam v exteriéru, aby nahrávka byla co nejbližší barvě hlasu zvonu, jak ho znají obyvatelé z běžného poslechu. V některých případech ale záznam pořizuji uvnitř věže.“
Českobudějovická diecéze má zhruba 550 kostelů, zvonic a věží, v současnosti se tak projekt Hlasy jihočeských zvonů blíží ke dvěma třetinám. Český rozhlas České Budějovice chce nadále pokračovat v připomínání prastaré vazby člověka a zvonu. Přispět k probuzení slábnoucí sounáležitosti člověka s tradicí, regionem a domovem. Vždyť každé místo obývané lidmi bylo svázáno s kovovým zvukem zvonu. Ozýval se i několikrát za den, aby oddělil jeho části, svolal věřící k bohoslužbě, oznámil určité události a plnil nejzákladnější úlohu – chránil před zlem, bouřemi a povětrností.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
