Téměř deset stupňů pod nulou a husté sněžení doprovázelo nováčky při jejich nástupu k Velitelství výcviku – Vojenské akademii, což u některých umocňovalo ty nejhorší obavy. Právě tento zimní nástupní termín patří k vzhledem ke klimatickým podmínkám k těm nejnáročnějším. Ale voják musí být schopen plnit úkoly bez ohledu na počasí.
Do armády láká nejen touha po dobrodružství
Mezi nováčky jsou muži i ženy ve věku od 18 až po 45 let. Zda uspějí všichni, to se nyní teprve ukáže. A proč do toho jdou? Lubomír Kolena, 23 let, vyučený kuchař – číšník ze Svitav, kterého vojenství velmi láká, hovoří o určitém dobrodružství, možnosti účastnit se zahraniční operace. Měl by posílit 4. brigádu rychlého nasazení, konkrétně minometnou baterii u 42. mechanizovaného praporu v Táboře. Marek Kolafa, jeho budoucí kolega ve zbrani, který vystudoval bezpečnostně-právní studia na Policejní akademii, chce uplatnit to, co se naučil a při volbě budoucího zaměstnavatele se rozhodoval mezi policií a armádou. „Armáda nakonec zvítězila, profese vojenského profesionála mi osobně připadá prestižnější.“
Rozdělení do čet, vstupní formality, první povely instruktorů a první vojenské jídlo má za sebou také trojice nynějších týmových spolubojovníků, právě čekajících na vstupní zdravotní pohovor. „Jsme zařazeni podle abecedy, takže my odteď patříme do 3. čety 1. roty,“ vysvětlují bez zaváhání Radim Frýba, Kryštof Fridrich a Pavel Haluza. Přijeli už v neděli večer, takže se v novém prostředí už orientují, a o tom, že přípravu nepodcenili, svědčily jejich vzorně vyholené hlavy. Pro třicetiletého Radima je služba v armádě rodinnou tradicí, ve které chce i on pokračovat. A pokud výcvik zvládne, stane se kuchařem u chrudimských výsadkářů. Kryštof vojenskou profesi vidí jako velmi zajímavé povolání a měl by zamířit do Žatce jako nabíječ minometu. Oba by tedy měli rozšířit řady 4. brigády rychlého nasazení. Vysoký, sportovně založený Pavel, který svoje budoucí poslání v armádě bere jako velkou výzvu a také jistotu sociálního zabezpečení, by měl zamířit k 7. mechanizované brigádě, konkrétně k 71. mechanizovanému praporu do Hranic.
Co motivuje ženy, kterých postupně v armádě přibývá?
Zuzana Rabenseiferová je třeba zdravotní sestra ve Vojenské nemocnici Olomouc a uvítala možnost tuto práci spojit s vojenskou kariérou. „Budu takto moci vyjet i do zahraniční mise,“ říká osmadvacetiletá Zuzana, která je tu společně ještě s dvěma kolegy – záchranářem a radiologem. Její nynější o sedm let mladší spolubydlící Hanu Sklenskou už odmalička lákaly uniformy a nakonec volila tu vojenskou zelenou. Její sen by se jí mohl splnit službou u bučovického motorizovaného praporu. Ale to až po úspěšném absolvování tříměsíčního základního kurzu pod vedením těch nejzkušenějších instruktorů Centra základní přípravy a dalších z celé armády. Obě očekávají, že to bude velmi náročné, psychicky i fyzicky. „Víme, že to není jen o výcviku, ale že se také musíme naučit spoustu teorie a projít několika fázovými testy.“
O tom už ví své Radomír Sitta, který z něj v loňském roce musel odejít ze zdravotních důvodů. Vyřadilo jej zranění, ale je to bojovník srdcem i duší, vojnu mají v rodině, má rád dynamičtější práci a pevně věří, že tentokrát uspěje a nastoupí na pozici střelce u 13. dělostřeleckého pluku v Jincích.
Novinky ve Vyškově: výcvik s útočnou puškou BREN i modernější výstroj
Rok 2016 přinesl do kurzů základní přípravy také novinky. A to jednak výcvik s útočnou puškou CZ 805 BREN, která nahradila doposud používaný samopal vz. 58 a také modernější výstroj v podobě nosných modulárních systémů, která je praktičtější a komfortnější při plnění bojových úkolů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
