Ventilátor postupně získával svou dnešní podobu už ve druhé polovině 19. století. Klimatizace slaví narozeniny 17. července. Letos jí bude 112 let.
„Než se vypravíte do prodejny elektro pořídit některé z těchto zařízení, neškodí, když si společně připomeneme několik údajů, které se vztahují k jejich historii,“ říká Táňa Pokorná, ředitelka zákaznického oddělení společnosti ELEKTROWIN. Ta byla založena výrobci elektrospotřebičů, kteří tak zajišťují jejich ekologickou recyklaci po skončení životnosti.
Tradice vějíře a problémy brooklynských tiskařů
Zatímco ventilátor má svůj tisíciletý předobraz v orientálních vějířích a další bádání na tomto poli postrčilo vpřed až širší využití elektrické energie, za vynálezem klimatizace stojí akutní technologické problémy tiskárny Sackett & Wilhelm v newyorském Brooklynu.
Kvůli vysoké vlhkosti v letních měsících tam novinový papír měnil rozměry, tiskařská čerň špatně zasychala a výsledek tomu odpovídal: zákazníci si stěžovali.
Najít řešení dostal za úkol teprve pětadvacetiletý inženýr Willis Carrier. Původně chtěl pro zachycení vodní páry ze vzduchu použít textilie napuštěné solným roztokem. Jenže to moc nefungovalo a sůl navíc působila korozi strojů.
Traduje se, že na správné řešení přišel Carrier, když jednoho mlhavého večera čekal na vlak a přitom si připomněl vztah mezi teplotou, vlhkostí a rosným bodem.
Jeho řešení se v podstatě používá dodnes. Teplý a vlhký vzduch vhání kompresor přes filtry ke studeným stočeným trubicím, v nichž proudí chladivo. Na trubicích se voda obsažená ve vzduchu sráží a zpět do místnosti se vrací vzduch ochlazený a také mnohem sušší.
Po tiskařích sáhly po zařízení pro ochlazování vzduchu biografy, které tak chtěly přilákat diváky i v parných letních dnech. První si projekci v chládku užili návštěvníci sálu Rivoli v New Yorku v roce 1925.
K odběratelům klimatizací patřily už ve 20. letech i americký Kongres, Bílý dům nebo hala Madison Square Garden otevřená v roce 1925. Pro tu dodala firma, kterou vynálezce založil, i zařízení na výrobu ledu.
Spouštění historicky první klimatizace v tiskárně Sackett & Wilhelm 17. 7. 1902 podle časopisu Steelways ze srpna 1954
Ventilátor, nebo klimatizace?
Standardní metodou ochlazování v horkém prostředí byla ale tou dobou instalace stropních nebo stolních ventilátorů.
Mechanické ventilátory se začaly objevovat nejprve v průmyslových provozech. Pravděpodobně sami dělníci přišli na nápad připevnit dřevěné či kovové listy k otáčejícím se hřídelům nad jejich hlavami, které poháněly stroje.
Na svou dobu revoluční elektrické ventilátory spatřily světlo světa v roce 1882. Byly hned dva. První z nich, stolní dvoulistový, představil Schuyler Skaats Wheeler, který jej zkonstruoval pro Crocker and Curtis Electric Motor Company. Druhý, stropní typ ventilátoru, uvedl na trh Philip Diehl. K jeho konstrukci ho přivedla práce na vhodném motoru pro jiný spotřebič - šicí stroj Singer.
Od roku 1910 většina výrobců začala používat oválné nebo unikátně tvarované listy. Motory se začaly zmenšovat a čepele se překrývaly, což znamenalo tišší provoz. Konstrukce lopatek z mosazi přešla na ocel a nakonec k hliníku.
Klimatizace začala skutečně dobývat Ameriku a posléze celý svět až poté, co její vynálezce Willis Carrier v roce 1922 nahradil toxický čpavek méně nebezpečným chladícím médiem, a hlavně když konstrukčně zmenšil klimatizační jednotky tak, aby se daly umístit na běžné budovy. Do domácností nebo třeba do aut se ale klimatizace i tak začala ve velkém šířit až v 50. a 60. letech.
Elektrický stolní ventilátor bez lopatek představil v roce 2009 James Dyson
Ventilátor se však nevzdává. Před pěti roky se na trhu objevil bezlopatkový model z dílny konstruktéra vysavačů Jamese Dysona. Zařízení funguje tak, že jeho stojan nasaje dovnitř vzduch, který pak putuje do prstence. V prstenci díky speciální technologii vzduch zrychlí a vyjde z něj ven patnáctkrát větší rychlostí.
Všichni si samozřejmě přejeme, aby tito pomocníci v boji proti nesnesitelnému horku fungovali co nejdéle. „Jsou to ale elektrické spotřebiče, a každý spotřebič jednou doslouží,“ připomíná Táňa Pokorná. Aby mohl ELEKTROWIN zajistit jeho recyklaci a tím chránit životní prostředí, je nezbytné odevzdat „vysloužilce“ na některém z mnoha míst zpětného odběru, která jsou k dispozici zdarma. ELEKTROWIN už jich vytvořil více než 12 000.
autor: Tisková zpráva