Na úskalí regulace mnohostranných poplatků za platby kartou již Sdružení českých spotřebitelů (SČS) upozorňovalo – viz http://www.konzument.cz/novinky/novinka/2/393/evropska-regulace-kartovych-poplatku.php?action=show_archiv#detail.

„Zásadní je, že nejdříve musí být posouzeny dopady, které taková opatření mohou způsobit spotřebiteli. Například s ohledem na poplatky hrazené držitelem karty,“ sdělil tehdy Libor Dupal, předseda SČS.  Postup Evropské komise považuje proto SČS za naprosto nepatřičný, protože takové studie nebyly doloženy, přestože to našemu sdružení evropské orgány písemně slibovaly. Je obecným pravidlem ekonomik volného trhu, že regulace se má přijímat až jako poslední krok, když samoregulační mechanizmy selžou. Uvedené oblasti podle názoru SČS nebyly dosud dostatečně prověřeny procesy samoregulace. „Oceňujeme alespoň, že zamýšleným cílem je v uvedených případech prospěch spotřebitele,“ dodává Dupal. Nicméně spotřebitel mnohdy za regulaci draze platí.

Informace SČS ukazují, že zkušenosti ze zemí, kde k regulaci mezibankovních poplatků na národní úrovni došlo, nepřinesly spotřebiteli nic pozitivního: Obchod ušetřil na poplatcích, spotřebiteli ale nic navíc nedal a o ušetřené náklady si zvýšil svůj profit. Bankovní domy si pak „ztrátu“ z krácených poplatků vybraly bohatě na spotřebiteli ve formě vyšších poplatků souvisejících s pořízením či používáním karty. Že v tomto směru naše bankovní domy „umí“, se asi nemusíme přesvědčovat.