Křivatec český
Naleznete ho na slunných stráních vřesovišť ve východní části národního parku. Křivatec český je endemitem střední Evropy (nikde jinde na světě neroste). Ze středoevropských populací je ta Podyjská zdaleka nejsilnější. Vzhledem ke způsobu rozmnožování se křivatec český nedokáže šířit na velké vzdálenosti. Vědecké poznatky nasvědčují tomu, že není schopen přežít dlouhodobé zalesnění. Z toho lze usuzovat, že plochy, na nichž se křivatec vyskytuje, byly pravděpodobně trvale bezlesé už od poslední doby ledové.
Ohnivec šarlatový
Tuto houbu jsme do našeho výběru zařadili kvůli její výrazné barvě. Roste koncem zimy a časně na jaře v hájích při zemi na ležících větvích listnáčů a ze zetlelých kořenů ukrytých v zemi. Plodničky jsou 2 až 5 cm široké, číšovité až miskovité, masité, křehké a posléze roztrhané. Uvnitř jsou nádherně šarlatově červené, vně bílé.
Hluchavka
Naleznete ji na slunných místech na okraji lesů...
Plicník lékařský
Tento plicník roste v listnatých a smíšených lesích, okrajích lesů, hájích i křovinách. V Podyjí právě kvete například u cesty od řeky k vinici Šobes. Daří se mu na kyselých i zásaditých, sušších až vlhčích, živinami bohatých půdách. Pro množství léčivých látek, které obsahuje, se plicník používá v lidovém léčitelství proti zánětům, nemocem dýchacích cest a trávícího ústrojí a pro zvýšení srážlivosti krve.
Sněženka podsněžník
Nejznámějšího posla jara naleznete nyní také v lokalitě Devíti mlýnů. Bílé zvonky sněženek často v širokých pruzích pokrývají břehy Dyje, zejména tam, kde les ustoupil koseným loukám a sluneční světlo se tak dostane až na povrch půdy. Sněženka je typickou bylinou širokých říčních niv. Vyžaduje totiž dostatek vody i živin v půdě.
Jaterník podléška
Drobná rostlinka s obvykle jemně fialovými hvězdičkovitými květy a pevnými temně zelenými trojcípými listy. Barva květů je však značně variabilní a přechází od modré či modrofialové až k růžové nebo růžovobílé. V Podyjí ji nyní můžete nalézt na slunných krajích lesů.
Hluchavka nachová
Nejskromnější z našich hluchavek roste hojně na mnoha různých místech. Okraje záhumenních křovin, lemy polí, ale i rumiště nebo spáry v chodníku, cokoli stačí, aby se zde uchytila a rozsvítila plochu růžovými kvítky.
Líska obecná
V národním parku nyní ale kvetou už i stromy. Například lísky, které naleznete hned na Kraví hoře nedaleko Znojma. Líska kvete brzy od února do dubna ještě před vyrašením listů. Samčí květy jsou pro lísku typické výrazné 3 až 7 cm dlouhé jehnědy. Samičí květenství jsou naopak nenápadné pupence s malou vyčnívající fialovočervenou bliznou.
Topol osika
Na Kraví hoře právě kvete i topol osika. Tento strom roste v lesích na chudé půdě. Má rád slunce a tak ho najdeme převážně na okrajích lesa, světlinách, pasekách, loukách od nížin až po hory. Jako pionýrský druh rychle obsazuje lokality s narušeným půdním povrchem.
Olše lepkavá
Na kvetoucí olše nyní může narazit v břehových porostech kolem vody. Dorůstá většinou do výšky zhruba 30 metrů, dožívá se obvykle zhruba 100 let, v některých případech kolem 200 let. V časném předjaří se na olších nalévají výrazné fialové kyjovité pupeny. Rašící olše tak při pohledu z dálky na jaře získají lehký fialový nádech.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
