Labyrinty příběhů slavného italského autora. Nakladatelství Dokořán přichází s novým vydáním dvou výjimečných knih

Neviditelná města i Když jedné noci cestující patří mezi knihy, na které se nezapomíná. V době svého prvního vydání v 70. letech vyvolaly mezinárodní ohlas, dnes již patří ke klasickým dílům světového kánonu. Přesto je jejich četba stále dobrodružstvím. Calvino nenechá čtenáře vydechnout a nabízí mu hned několik příběhů zároveň.

Neviditelná města v orientální atmosféře setkání cestovatele Marca Pola a Kublaj chána budují mapu existujících i snových měst, která se mezi sebou zrcadlí. Marco Polo Velkému chánovi vypráví o místech a lidech, které na svých cestách potkal, ale i o těch, která viděl, aniž se vzdálil z paláce.

Když jedné zimní noci cestující je románem o Čtenáři a Čtenářce, ale i o honbě za příběhy. V mistrném překladu Jiřího Pelána objevíte v jedné knize ochutnávku detektivního i erotického románu, westernu i hororu. Všechny tyto příběhové linie Calvino dovedně splétá v jedno mistrovské vypravěčské dílo.

V příštím roce nakladatelství Dokořán chystá vydání Calvinových knih Nesnadné vzpomínky a Nesnadné idyly (v překladu Jiřího Pelána a Kateřiny Vinšové), které s Neviditelnými městy a Když jedné zimní noci cestující vytvoří jeden designový celek.

Ohlasy na knihy Itala Calvina:

Magický realista přemýšlející v kombinatorice znaků a struktur – italský spisovatel Italo Calvino – nejen v nově vydaných Neviditelných městech, ale napříč celou svou tvorbou přemýšlí o proměnlivosti, nestálosti a zasutých významech světa a o možnostech jazyka, který se tento svět snaží zachytit.

Literární noviny

Italo Calvino ve své podivuhodné knize Když jedné zimní noci cestující překračuje hranice realismu k téměř neuvěřitelnému příběhu a dovoluje si vskutku neobvyklý experiment.

iLiteratura.cz

Calvinovu knihu lze číst a vnímat několika způsoby: Skvělé stylistické cvičení, komparatistická hříčka, sémiotistický žert. Tím vším dohromady bezesporu je. Kromě toho je ale také mistrovským dílem mimořádně talentovaného a vzdělaného spisovatele, který si dopřál potěšení a napsal dílo pro čtenáře, jež by si sám přál. Ti, pro něž je četba stále ještě intelektuálním dobrodružstvím, jeho nápaditou hru jistě ocení.

Hospodářské noviny

Anotace nakladatele:

Ve slavné knize Itala Calvina Neviditelná města vypráví Marco Polo na dvoře Kublaj chána postupně o městech, nazvaných exotickými ženskými jmény; vypráví o místech, která navštívil, i těch imaginárních, která nejsou na žádné mapě. Přesně odměřenými slovy popisuje krajiny a města, jejichž znaky a tvary, věže, mosty, domy, ulice jsou nám povědomé, jako by zhmotňovaly naše zkušenosti, poznatky a sny. V Markově podání jsou všechna města variantou téhož modelu – jeho rodných Benátek. Jejich podoba je neomezená, může mít tolik odlišných tváří, kolik jich má sám život ve svém trvání, zániku i věčné obnově. Calvino rozkládá představu prapůvodního města na jedenáct motivů, které navzájem kombinuje a začleňuje do komplexní struktury, jež má odrážet půdorys labyrintu současného světa.

Román Když jedné zimní noci cestující je rafinovaným beletristickým dílem, je to „kniha o knihách“, i o sobě samé. Kombinují se zde dvě narativní linky – tou první je příběh Čtenáře a Čtenářky, druhou tvoří úvodní kapitoly deseti románů, které se mezi sebou rozmanitými způsoby proplétají, a tím vyvolávají napětí a neustále živí čtenářovu zvědavost. Calvinovi se tak do struktury jednoho románu podařilo zakomponovat fragmenty různých prozaických žánrů, které napodobuje a paroduje. Četba této neobvyklé knihy vyvolává otázky po vztahu „psaného“ a „nepsaného“, literatury a skutečnosti či autora a čtenáře, ale zároveň se stává zábavným literárním dobrodružstvím.

Italo Calvino: Neviditelná města

Z italského originálu Le cittá invisibili přeložil Vladimír Hořký.

Třetí tištěné vydání, v nakladatelství Dokořán druhé, vázaná kniha s přebalem, 144 stran, MOC 249 Kč

V roce 2017 vydává nakladatelství Dokořán

Italo Calvino: Když jedné zimní noci cestující

Z italského originálu Se una notte d’inverno un viaggiatore přeložil Jiří Pelán.

Druhé tištěné vydání, v nakladatelství Dokořán první, vázaná kniha s přebalem, 256 stran, MOC 349 Kč

V roce 2017 vydává nakladatelství Dokořán

Italo Calvino (1923–1985), prozaik, excelentní povídkář, esejista, novinář a nakladatelský redaktor, patří mezi nejvýznamnější italské autory druhé poloviny 20. století. Narodil se v Santiagu de Las Vegas na Kubě, dlouhá léta žil Turíně, v roce 1967 se s rodinou přestěhoval do Paříže, kde se stal členem skupiny Oulipo. Zprvu se hlásil k neorealismu, později však v jeho díle převážila fantastika a experiment. Mezi Calvinovy nejznámější texty patří například: Neviditelná města (1972), Když jedné zimní noci cestující (1979), trilogie Naši předkové (1970), román Palomar (1983), Americké přednášky (1988) či množství povídek (souborně 1958).

Ukázka z knihy Neviditelná města:

Předkové postavili Valdradu na břehu jezera, domy vypadají jako verandy naskládané na sebe a z vysokých ulic ční nad vodu parapety a balustrády. Takže ten, kdo přichází, vidí vlastně dvě města: jedno se tyčí nad jezerem a druhé se v něm odráží hlavou dolů. Vše, co

existuje nebo se děje v jedné Valdradě, jako by druhá Valdrada opakovala, protože město bylo postaveno tak, aby se každý bod odrá-žel jako v zrcadle, a Valdrada tam dole ve vodě obsahuje nejenom všechny výčnělky a výklenky fasád, které se zvedají nad jezero, ale i vnitřek místností se stropy a podlahami, perspektivu chodeb, zrcadla na dveřích skříní.

Obyvatelé Valdrady vědí, že všechny jejich činy jsou nerozlučně spjaty se svým zrcadlovým obrazem, který má neobvyklou vznešenost, jakou se obrazy vyznačují, a toto vědomí jim brání, aby se, byť jen na okamžik, odevzdali náhodě a zapomnění. I tehdy, když se milenci k sobě tisknou roztouženými nahými těly a hledají nejvhodnější polohu, aby poskytli jeden druhému co největší rozkoš, nebo když vrahové vrážejí nůž do tmavých krčních tepen a snaží se zanořit čepel, klouzající mezi šlachami, tím hlouběji, čím víc zpěněné krve vytéká, nezáleží ani tak na skutečném objetí nebo vraždění, jako na objetí nebo vraždění jejich jasných a chladných zrcadlových obrazů.

Zrcadlo někdy zvětšuje hodnotu věcí, jindy ji popírá. Ne všechno, co se zdá mít hodnotu nad zrcadlem, odolá, je-li tím zrcadlem zobrazeno. Města-dvojčata nejsou stejná, protože nic z toho, co existuje nebo se děje ve Valdradě, není symetrické: protože každý obličej, každý pohyb se v zrcadle jeví, jako by se kousek po kousku převracel naruby. Dvě Valdrady žijí jedna pro druhou, neustále se dívají jedna druhé do očí, ale nemají se rády.

Ukázka z knihy Když jedné zimní noci cestující:

Chystáš se započít četbu nového románu Itala Calvina Když jedné zimní noci cestující. Uvolni se. Soustřeď se. Zapuď všechny ostatní myšlenky. Ať se svět kolem tebe rozostří do nezřetelnosti. Nejlépe uděláš, když zavřeš dveře; televizor ve vedlejší místnosti je věčně zapnutý. Řekni ostatním na rovinu: „Ne, nechci se dívat na televizi.“ Řekni to pěkně nahlas, jinak tě neuslyší: „Čtu! Nechci být rušen!“ Možná že tě v tom rámusu ani teď neslyšeli; řekni to ještě jednou, zakřič: „Začínám číst nový román Itala Calvina!“ Anebo jim to ani neříkej; snad ti i tak dají pokoj.

Udělej si pohodlí: sedni si, natáhni se, stoč se do klubíčka, lehni si. Lehni si na záda, na bok, na břicho. Do lenošky, na divan, do houpacího křesla, do skládacího lehátka, na sofa. Do houpací sítě, pokud máš houpací síť. Samozřejmě na postel, anebo do postele. Můžeš se popřípadě postavit na hlavu, jako jogín. To se ví, i kniha pak bude vzhůru nohama.

Ideální pozici ke čtení, želbohu, dosud nikdo neobjevil. Kdysi se četlo vestoje, před pulpitem. Lidé si zvykli při četbě stát a nehnout brvou. Odpočívali tak po únavné jízdě na koni. Číst na koni přitom nikoho nenapadlo; ale dnes se ti ta myšlenka vůbec nezdá marná: číst pevně usazen v sedle, mít knihu rozloženou v koňské hřívě, možná zavěšenou za koňovy uši pomocí speciální ohlávky. Četba s nohama ve třmenech by mohla být velice příjemná; když má člověk četbu vskutku vychutnat, je nezbytnou podmínkou, aby měl chodidla nad zemí.

Nuže, nač ještě čekáš? Natáhni si nohy, polož si chodidla na polštářek, na dva polštářky, na opěradla divanu, na lenoch křesla, na čajový stolek, na psací stůl, na piano, na glóbus. Předtím si ale zuj boty. Pokud chceš mít nohy nahoře, samozřejmě; pokud ne, zase si je obuj. Hlavně tady nestůj s botami v jedné ruce a s knihou v druhé.

Nastav si světlo, aby sis neunavoval oči. Udělej to hned, protože jakmile se pohroužíš do četby, nic už tě nepřinutí, aby ses zvedl. Dbej přitom, aby stránka nezůstala ve stínu a aby na šedém pozadí nevyvstal chuchvalec černých písmen, uniformních jako houf myší; ale taky dej pozor, aby na stránku nedopadalo příliš ostré světlo a aby se neodráželo od kruté bělosti papíru a nepožíralo stínování liter, jak tomu bývá v poledne na středomořském Jihu. Snaž se nyní předvídavě za-řídit vše, co ti umožní nepřerušovanou četbu. Jestli kouříš, přines si cigarety a popelník. Co ještě? Potřebuješ si odskočit? Tak honem.

Ne že bys očekával výslovně od této knihy něco zvláštního. Jsi člověk, který zásadně od ničeho nic nečeká. Znáš spoustu lidí, mladších než ty, a taky starších než ty, co neustále žijí v očekávání mimořádných zážitků; slibují si je od knih, od svých bližních, od cest, od událostí, od toho, co budoucnost chová ve svém lůně. Ty k nim nepatříš. Víš, že v nejlepším případě můžeš doufat, že tě nepotká to nejhorší. Toto je závěr, k němuž ses dopracoval, jak pokud jde o tvůj osobní život, tak pokud jde o obecné, ba přímo světové problémy. A pokud jde o knihy? No ano, právě protože jsi toto mladistvé slastné očekávání vypudil ze všech ostatních sfér, domníváš se, že máš právo dopřát si je v oné krajně omezené oblasti, jíž jsou knihy a kde sice můžeš dopadnout všelijak, ale riziko deziluze je snesitelné.