Mezinárodní hudební festival Český Krumlov: Ohlédnutí za posledním festivalovým víkendem

Komorní koncert violoncella a kytary s křtem nového CD

V úterý 1. srpna vystoupili v Maškarním sále zámku violoncellista Petr Nouzovský a kytaristka Miriam Rodriguez Brüllová. Program byl kromě jediné originální skladby sestaven z transkripcí oblíbených děl, která zaznívají na koncertních pódiích často, ne však v nástrojovém obsazení kytara a violoncello. „Kytara sice nema´ to´novy´ rozsah klavi´ru, který původně ve skladbách hraje, a ani nemu°zˇe produkovat stejny´ zvuk, přesto ale jemnost jejího to´nu podtrhuje intimni´ charakter vybraných skladeb,“ řekla nám k výběru programu Miriam Rodriguez Brüllová a pokračovala, „pro mě jsou violoncello a kytara dva nástroje, které se úžasně doplňují. Mají podobný rozsah a zabarvení, takže z mého pohledu si velmi rozumějí. Je to vlastně má nejoblíbenější kombinace, co se týká komorní hudby. Postupně se s Petrem snažíme náš program rozšiřovat, takže ke klasickému repertoáru jako je Vivaldi, Schubert, Čajkovskij a další, začínáme na koncertech zařazovat i méně známější autory, jako byl dnes třeba brazilský skladatel Gnattali, a otevíráme tím tak posluchačům nové obzory.“ Od zmíněného Radamése Gnattaliho zazněly dvě části ze Sonáty pro violoncello a kytaru – Allegretto comodo a Con spirito. Na program zařadili také například meditativní skladbu Píseň ptáků fenomenálního kytaristy a „praotce“ sólového violoncella Pablo Casalse a výběr z populárního cyklu Sedm španělských lidových písní Manuela de Fally původně pro mezzosoprán a klavír, které se inspirují bohatým a různorodým španělským folklórem. Violoncello zde nahradilo zpěv a kytara klavírní doprovod. Zaznělo celkem pět písní – Arabský šátek (El Paño moruno), starodávná ukolébavka Nana, Píseň, Asturiana a ohnivé andaluské Polo. Jako přídavek zahráli skladbu z opery La vida breve (Krátký život) Manuela de Fally – španělský tanec č. 1 v transkripci pro cello a kytaru.

A jaké dojmy si oba sólisté z krumlovského koncertu odnášejí? „Hrálo se nám moc dobře i proto, že jsme hráli pro erudované publikum, takže jsme cítili zpětnou vazbu. Byl jsem i rád, že jsem mohl jednotlivé skladby programu uvádět vždy několika slovy. Je to takový doplněk. Divák se o skladbách dozví něco navíc, a mě takovéto „moderování“ našich koncertů moc baví. Měl jsem obavy, že v sále bude velké teplo, vždyť dnešní teploty venku dosahovaly až 38 stupňů, ale nebylo tomu tak a klima Maškarního sálu bylo nakonec v mezích snesitelnosti. Pro mě koncert dopadl fantasticky a budu na něj rád vzpomínat,“ zhodnotil vystoupení Petr Nouzovský. Miriam Brüllová s jeho pocity souhlasila: „Mně se tady na festivalu v Krumlově hraje pokaždé skvěle. Jsem tu myslím potřetí. Je tu vždy pozorné publikum, nádherný sál, takže se tu ráda vracím, a doufám, že se nevidíme naposled.“ V rámci koncertu proběhl i křest jejich nového CD „Après un rêve“ („po snu“), jehož kmotrou se stala slovenská herečka Danica Jurčová. „Nahrávce bych chtěla popřát, aby tak jako toho krásné město Český Krumlov stojí na řece Vltavě, která se nikdy nezastaví a stále plyne, ta krásná hudba, kterou na nahrávce Petr s Miriam hrají, si nacházela stále svou cestu, prodírala se všemi těmi meandry až k srdcím posluchačů,“ uvedla Jurčová.

Excelentní Smetanovo trio uchvátilo posluchače ryze českým programem

V zámeckém Maškarním sále ve středu večer vystoupilo Smetanovo trio. Soubor s více než osmdesátiletou historií zahrál skladby výhradně domácích autorů – Josefa Suka, Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany. Současní členové – Jitka Čechová (klavír), Jiří Vodička (housle), Jan Páleníček (violoncello) – potvrzují základní předpoklad úspěchu každého kvalitního tria, u všech tří totiž platí, že jsou to zároveň skvělí sóloví hráči. Kvality Smetanova tria dokládá také skutečnost, že v letošním roce byla jejich kompletní nahrávka klavírních trií Bohuslava Martinů vybrána mezi tři alba nominovaná na BBC Music Magazine Award v kategorii komorní hudby a v celosvětovém hlasování získala 1. cenu. K samotnému programu hráči svorně uvedli: „Byla to esence toho nejkrásnějšího, co česká triová literatura nabízí. Jak Sukovo rané Klavírní trio op. 2, tak samozřejmě Dumky Antonína Dvořáka, které jsou vrcholným dílem triové literatury. No a Smetanovo Klavírní trio g moll to je vlajková loď českého triového repertoáru. Atmosféra nádherného Maškarního sálu hudební dojmy z celého koncertu ještě umocnila.“ Pro Jiřího Vodičku, který zároveň působí na pozici koncertního mistra České filharmonie, to byla na festivalu i v Krumlově jako takovém premiéra: „Jsem ohromený tím nádherným prostředím zámku, města i celého festivalu. Hrálo se nám moc krásně, hezky jsme souzněli. Měl jsem radost, že jsem z diváků cítil, že si to užívají s námi, že nasávají atmosféru, že se jich to dotýká, že je to něco, co je pro ně natolik srozumitelné, že každou vteřinu vnímají velmi silně.“ Jitka Čechová a Jan Páleníček dodali: „Byl to pro nás zážitek, řekli bychom, kulturní i fyzický zároveň, protože hrát v takovém teple tak velký program, bylo trošku náročné, ale zahráli jsme si ho přesto s velkou chutí. Sešlo se dnes báječné publikum a všechno spolu krásně korespondovalo – my, diváci, festival. Je to velká inspirace k našemu dalšímu počínání.“ Hudebníci připojili dva přídavky. Od soudobého skladatele Romana Haase zazněla třetí část, čardáš, z Multikulturní suity. A jako druhý přídavek „na dobrou noc“ uvedli Sukovu Elegii, která byla pro všechny pohlazením po duši.

Vystoupení temperamentního Janoška Ensemble rozžhavilo zámecký Maškarní sál

Svůj osobitý hudební styl představil krumlovskému publiku ve čtvrtek 3. srpna v Maškarním sále soubor Janoska Ensemble se sopranistkou Marcelou Cerno a barytonistou Danielem Serafinem. Podoba členů Janoška Ensemblu není náhodná. Jedná se o tři bratry a švagra, který se, jak s oblibou bratři František, Ondřej a Roman Janoškové říkají, aby mohl s nimi hrát, musel do jejich rodiny přiženit. „Moc jsme se do Českého Krumlova těšili. Tento koncert je pro nás důležitý v tom, že jde jednak o znamenitý festival, a také že je to pro nás v této sestavě vlastně česká premiéra.” Jejich vystoupení jsou údajně až z 30 procent improvizace. „Hrajeme náš vlastní „Janoška style“. Byla to naše vize, vytvořit něco nového, přistoupit ke klasickým skladbám po svém. Náš repertoár stojí na klasické hudbě, ale tím, že jsme již od malička byli vedeni k improvizaci, jsou jí tyto populární a známé skladby ovlivněny. Naší hlavní inspirací je publikum,” osvětlil přirozený lídr ansámblu František Janoška a jeho bratr Ondřej jej doplnil: „To, jak náš koncert bude vypadat, závisí také s tím, co jsme si ten den dali na večeři. A dneska jsme se v Krumlově najedli skvěle!” Barytonista Daniel Serafin o Janoška Ensemble řekl: „S „Janoškama“ se známe asi dvacet let. Znali se už naši rodiče. Mám strašně rád ten jejich styl, kdy dokážou originálně a zároveň vkusně uchopit notoricky známou skladbu a po svém ji interpretovat.” Marcela Cerno ještě dodala: „Oni jsou opravdu světová třída!” Skladby, které pro vystoupení na MHF vybrali, jsou z jejich posledního CD, které vydali u prestižní nahrávací společnosti Deutsche Grammophon. Ve své originální interpretaci uvedli například variaci na Capriccio č. 24 houslového génia Niccoly Paganiniho s názvem Paganinoška, variaci věnovanou Mozartovi a zároveň synovi Františka Janošky, který nese stejné jméno jako skladatel, Rumba for Amadeus, Massenetovu Meditaci z opery Thaïs, předehru ke slavné Straussově operetě Netopýr nebo fantazii na světoznámou Bizetovu Carmen. Známé melodie zazpívali oba sólisté také z operet Maďarská svatba, Giuditta nebo Venuše v hedvábí. „Je po koncertu a místo toho, abychom byli „vyšťavení“, jsme plní energie! Dokázali bychom tu ještě klidně měsíc zůstat a hrát každý večer. Publikum reagovalo na všechno, od improvizace až po mé povídání a vtipy,” kterými jednotlivé skladby František od klavíru uváděl. Jako přídavek zazněl v podání obou sólistů duet Lippen schweigen z Lehárovy Veselé vdovy a na úplný závěr Janoškové „vystřihli” Montiho Čardáš, do něhož „vpašovali” například Smetanovu Vltavu, Ódu na radost z Beethovenovy 9. symfonie nebo i píseň „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?“ Karla Gotta. „Všechny tyto nápady nás napadli přímo na pódiu, bylo to naprosto spontánní,” dodal František Janoška. Jejich vystoupení naprosto rozžhavilo už tak celodenním velkým teplem horký Maškarní sál.

Velkolepá Verdiho Messa da Requiem zazněla na panoramatu Krumlova

Předposlední festivalový koncert 4. srpna v rámci dvacátého šestého ročníku Mezinárodního festivalu Český Krumlov byl věnován Giuseppe Verdimu. Na večeru, situovaném do prostředí Pivovarské zahrady, zazněla jeho Messa da Requiem, která se na program festivalu vrátila po jedenácti letech. Vystoupila zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů, řízená dirigentem Stanislavem Vavřínkem, Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy a v sólových pěveckých partech Eva Hornyáková, Terézia Kružliaková, Jaroslav Březina a Peter Mikuláš. „Pokud člověk dostane v životě příležitost dirigovat Verdiho Requiem, ať je to poprvé či poněkolikáté, znamená to pro něj na jedné straně velké očekávání a těšení se, na druhou stranu obrovský respekt. Je to jedno z největších vokálně-instrumentálních děl, které kdy byly napsány. Hráli jsme v Pivovarské zahradě, která by se mohla zdát k interpretaci tohoto díla jako ne úplně adekvátním prostředím. Bylo napsáno především pro chrám, ale hrává se i v koncertních síních nebo v open air produkcích. Verdiho Requiem je velký romantismus. Verdi je v něm široce orchestrální, bohatě instrumentovaný, obsahuje velká sólistická vystoupení, obrovské orchestrální a sborové plochy, obrazně řečeno klene se jako široká klenba velké katedrály,” uvedl dirigent Stanislav Vavřínek. Mezzosopranistka Terézia Kružliaková shrnula své pocity takto: „Po Verdiho Requiem mám vždy povznášející pocity. Je to tak krásné duchovní dílo. Pro nás operní zpěváky je jeho Requiem brána do hudby. Vždy, když mám příležitost zpívat jeho Requiem, jsem vděčná. Na rozdíl třeba od Mozartova Requiem se neuvádí tak často, takže je to svátek. Dnes jsem na krumlovském festivalu účinkovala poprvé a bylo to výjimečné i tím, že jsme zpívali venku. Ta open air atmosféra dodala dnešnímu vystoupení úplně nový rozměr, než který jsem zažila při obvyklejších produkcích v koncertním sále. Hudba se totiž v přírodě jinak vnímá. Odvážím si odtud velký zážitek.” Na krásném panoramatu Krumlova za teplé páteční noci tak zaznělo jedno z nejvelkolepějších zpracování liturgického textu mše za zemřelé.

Závěrečná Noc barokních mistrů v kulisách zámecké zahrady

Sobotní finále festivalu 5. srpna bylo zcela neobvyklé. Poprvé v historii festivalu ve spolupráci se správou hradu a zámku Český Krumlov byl závěrečný večer situován do nového festivalového prostředí, do zámecké zahrady. „Takovou příležitost projít si v rámci celého večera zámeckou zahradu návštěvníci dosud neměli. Pan doktor Pavel Slavko (kastelán a vedoucí správy hradu a zámku Český Krumlov) a jeho tým nám vyšli vstříc i v tom, že se pustili do revitalizace jezírka, takže včerejší návštěvníci byli první, kteří viděli tuto krásnou vodní plochu s ostrovem na konci zámecké zahrady v nové podobě. Na realizaci celého večera se podílelo 80 lidí,” přiblížil záměr organizátorů prezident festivalu Jaromír Boháč. Návštěvníky přivítal průvodce večera Jan Čenský na letní jízdárně, odkud se po krátkém oficiálním zakončení festivalu, kdy prezident festivalu Jaromír Boháč poděkoval partnerům a všem, kteří se na letošním ročníku MHF podíleli, a ve chvíli, kdy se na zámeckou zahradu snesla tma, všichni vydali ve stopách svého průvodce. Titul večera Noc barokních mistrů dramaturg festivalu Lubomír Herza nevymyslel náhodně. V té době totiž byli mistři nejenom hudebníci, ale i malíři, mistři iluminace, gastronomie, barokních efektů i ohňostrojů. Prvním zastavením byla barokní fontána, kde byla připravena první část programu - „iluminace zahrady“, díky níž se diváci přenesli jakoby o 250 let zpět, do roku 1768, kdy Adam ze Schwarzenbergu pořádal v Českém Krumlově velkou zahradní slavnost. Úvodní taneční vystoupení přešlo ve vizuální podívanou, kdy diváci byli svědky levitace knížecí koruny. Pak hosté přešli do tzv. anglického parku vedle hudebního pavilonku, kde se mimochodem více než 200 let žádný koncert nekonal, a vyposlechli si koncert „Noc barokních mistrů“.

Trumpetista Marek Zvolánek, houslistky Iva Kramperová a Markéta Klodová za doprovodu souboru Barocco sempre giovane zahráli skladby slavných barokních mistrů – Charpentiera, Telemanna, Locatelliho, Clarka, Vivaldiho a Bacha. Celý festival byl zakončen v duchu barokního doby, na zámeckém jezírku byla přichystána zámecká hostina se slavnostním ohňostrojem za zvuků hudby G. F. Händela.

26. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov očima Jaromíra Boháče

Dvacátý šestý ročník MHF dospěl ke svému konci. Jaký byl v očích jeho prezidenta, Jaromíra Boháče? „Festival hodnotím pozitivně z několika úhlů pohledu. Přestože jsme měli hodně akcí a koncertů v exteriérech Českého Krumlova, až na zahajovací koncert jsme všechny dohráli. Na zahajovacím večeru přišla bohužel taková bouřka, že nebylo reálné koncert dokončit. Jinak všechny ostatní akce proběhly tam, jak měly. A když jsme měli už tu smůlu, že pršelo a to na druhý, pro velký zájem diváků přidaný koncert Radky Fišarové, tak jsme díky kapacitě Zahrady Kooperativy mohli koncert přeložit na Zámeckou jízdárnu. Žádný z koncertů jsme tedy nemuseli zrušit. Dalším důležitým měřítkem pro festival je, jací umělci na něm vystupují a jaké výkony se jim podaří předvést. Myslím, že v tomto ohledu mohli být návštěvníci více než spokojeni. Z těch parametrů, které jsou z mého pohledu měřitelné, si myslím, že po organizační i umělecké stránce byl festival jako celek na vysoké úrovni. Ať už diváci navštívili zahajovací operní koncert Angely Gheorghiu, Smetanovo trio, Janoska Ensemble, koncert Juliana Rachlina na Jízdárně, šansonové Rendez-vous s Radkou Fišarovou nebo koncerty Mischi Maiského, Slávka Matouška s Jakubem Junkem a další, tak všichni odcházeli velice spokojení, podle jejich reakcí bych dokonce řekl nadšení. Pro naše festivalové příznivce sdružené v Klubu přátel MHF jsme uspořádali po koncertu Juliana Rachlina a Sarah McElravy setkání s oběma umělci, kde se návštěvníci mohli dozvědět i něco ze zákulisí jejich uměleckého života. Festival má i své partnery, jejichž názory nás také velmi zajímají. A kromě toho určitého zklamaní nedokončeného zahajovacího koncertu, které ovšem nebylo v naší moci ovlivnit, tak jsme od nich slyšeli samá pozitiva.”

MHF i letos přivítal nespočet jmen domácích i zahraničních. Který z letošních koncertů vzbudil největší ohlas, a který byl nejzajímavějším pro Jaromíra Boháče osobně. „Z návštěvnického hlediska, pokud vezmeme počet diváků, tak to byl koncert, který letos nesl název Bravo, Broadway!, a na který přišlo 1850 diváků. Je vidět, že české publikum má muzikály rádo. Koncert byl podařený, vyšlo i počasí, takže lidé si to moc užili. Já osobně mám rád různé žánry, nejenom klasickou hudbu. Hudbu dělím jednoduše na dobrou a špatnou, a na letošním ročníku jsem neslyšel nic, co by bylo z té druhé kategorie. Co se čísel týká, těší nás, že 26. ročník MHF přivítal kolem 13 tisíc návštěvníků a tak obsazenost festivalových koncertů se pohybuje kolem 93 procent.”

A jak vidí právě skončený 26. ročník MHF jeho dramaturg Lubomír Herza? „Myslím, že letošní koncerty byly velmi dobře navštívené. Já osobně mám velkou radost, že i nově zařazené úterní komorní koncerty v Maškarním sále byly vyprodané a návštěvníci si jejich program moc pochvalovali. Stejně tak nedělní koncerty v klášterním kostele, který jsme mezi koncertní prostředí zařadili po jeho rekonstrukci minulý rok. Řekl bych, že lidem možná v dnešní době chybí jakési duchovní ztišení, zastavení se, takže tyto koncerty jim přišly velmi vhod. Letos nás trochu potrápilo bláznivé počasí. Vystřídalo se tady všechno – horko, déšť, i na letní měsíce neobvykle velká zima. Pro mě osobně byl vrcholem festivalu koncert, na němž vystoupili Julian Rachlin a Sarah McElravy. Byl to pro mě velký zážitek a čistá radost z hudby, vlastně ten důvod, proč to všechno dělám.”

27. ročník MHF zahájí 20. července a potrvá do 11. srpna

Programové festivalové jádro tvoří koncerty klasické hudby. Zároveň ale MHF na svůj program zařazuje muzikálový večer, tematické hudební večery i kombinaci klasické hudby s jinými žánry, jako je jazz nebo tradiční hudba. Co MHF Český Krumlov chystá na ročník příští, sedmadvacátý? „Já myslím, že jsme dospěli k dobrému formátu dramaturgie festivalu. Do budoucna bych si přál, abychom udělali jednu ambiciózní věc, a sice abychom operu, jako samostatný hudební žánr znovu vrátili na festivalový program. Máme tři možnosti. Buďto navázat a obnovit spolupráci s Jihočeským divadlem na Otáčivém hledišti. Další možností je představení v Barokním divadle u našeho spolupořadatele Státního hradu a zámku Český Krumlov. Tam je to samozřejmě náročné z toho hlediska, že v sezóně je zámek hojně navštěvován, takže připravit takto náročnou věc, která se musí nazkoušet, a pak to odehrát „jen“ pro 200 osob, což je kapacita divadla, to je bohužel luxus. No a třetí možnost je, že si to uděláme sami. K příštímu ročníku mohu již prozradit, že jeho zahájení se uskuteční 20. července a potrvá do 11. srpna. Z toho je zřejmé, že oproti našim zvyklostem zahajujeme o týden později. Je to i s ohledem na konání jiných festivalů v Česku, kdy řada našich hostů jezdí např. na filmový festival do Karlových Varů, tak abychom byli od sebe vzdáleni alespoň týden. Dlouhodobě se nám i z hlediska našich hostů osvědčilo, kdy festival je zhruba z 80% dojezdový a návštěvníci k nám přijíždějí i z jiných krajů, že ideálním zahajovacím večerem je pátek. A pak to má i jeden pragmatický důvod, a sice že přece jenom počasí v druhé polovině července je statisticky o něco stálejší a příznivější. Zahajovací večer bude vypadat zcela jinak, než jsme byli dosud zvyklí. Bude v zahradě na letní Zámecké jízdárně a bude to taková ouvertura celého festivalu. Určitě se do dramaturgie festivalu promítne fakt, že příští rok oslavíme 100. „narozeniny“ našeho státu. A co se týče jmen, mohu již nyní jmenovat polského tenoristu Piotra Beczału a španělského klavíristu Javiera Perianese, kterého jsme vlastně plánovali na letošek, ale z organizačních důvodů jsme jeho koncert přeložili až na příští rok. Moc se těšíme na vás 20. července 2018 v Českém Krumlově znovu na viděnou.”