„Už loni na podzim jsem informoval NKÚ, že s jejich závěry nesouhlasím, protože jsou vytrženy z kontextu, bez znalosti problematiky. Tyto připomínky ale nebyly ve zveřejněné zprávě zohledněny,“ uvedl náměstek pro řízení sekce zaměstnanosti a nepojistných sociálních dávek Jiří Vaňásek. „Zjištění NKÚ neprokázala žádné pochybení, pokud jde o výplatu finančních prostředků, všechno bylo v rámci zákona. Opatření, která NKÚ zmiňuje, jsou zaměřena na chráněný trh práce a příspěvky jsou nárokové, tedy splní-li žadatel - zaměstnavatel osob se zdravotním postižením podmínky, musí mu být vyplaceny,“ dodal náměstek.
Podle jeho slov přitom nelze souhlasit s tvrzením NKÚ, že by podpora zaměstnávání OZP na volném trhu práce měla být vždy preferována. „Právě chráněný trh práce pomáhá handicapovaným, kteří nacházejí uplatnění na volném trhu práce jen velmi obtížně,“ řekl náměstek. Průměrně je takto podpořeno 35 tisíc zaměstnanců se zdravotním postižením, kterým by jinak hrozila ztráta zaměstnání.
NKÚ dále uvádí, že podpora zaměstnávání OZP na volném trhu práce činila pouze 903 milionů korun. „Částka neobsahuje podporu osob se zdravotním postižením nástroji aktivní politiky zaměstnanosti, které se nespecializují výhradně na tuto skupinu, ale jsou zaměřeny na podporu zaměstnávání na volném trhu práce. Jedná se například o rekvalifikace, společensky účelná pracovní místa, případně veřejně prospěšné práce,“ vysvětlil náměstek Vaňásek. Jenom v roce 2015 bylo v rámci těchto nástrojů podpořeno více než 11 tisíc OZP v celkové výši více než jedné miliardy korun.
„Nesouhlasím s tvrzením, že chráněný trh podporuje i tzv. náhradní plnění. Cílem povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením ve výši 4 % je motivovat zaměstnavatele na volném trhu práce zaměstnávat handicapované, což je možné třemi způsoby,“ vysvětlil náměstek. Nejpřínosnější formou plnění je přímé zaměstnávání, nicméně zákon žádnou formu neupřednostňuje a umožňuje jejich kombinaci. NKÚ uvádí, že v rámci náhradního plnění jen 42 % zaměstnavatelů dodávalo výhradně vlastní výrobky a služby a náhradní plnění tedy neslouží svému účelu. „Zaměstnavatelé se mohou dle zákona zabývat kromě výroby a služeb i ekonomickou činností, mimo jiné např. logistikou, obchodem či zprostředkovatelskými službami. Není možné dovozovat, že v případě zaměstnávání osob se zdravotním postižením jsou takovéto činnosti oproti výrobě druhořadé a měly by být vyloučeny z náhradního plnění,“ uvedl náměstek Vaňásek.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva