Svůj profesní život Jiří Vacek spojil s Národní knihovnou České republiky, přesněji řečeno se Slovanskou knihovnou, v níž pracoval od roku 1964 až do své smrti; v letech 1978–1992 byl jejím ředitelem. Postupně si vybudoval pozici respektovaného odborníka na dějiny slavistiky, slovanských literatur (zejména východoslovanských) a na problematiku ruské a ukrajinské emigrace v letech 1918–1945. Pro svou fenomenální paměť a hlubokou znalost fondu Slovanské knihovny patřil mezi vyhledávané rešeršéry a konzultanty nejrůznějších otázek spojených s profilem knihovny.

Své vzpomínky vtělil do knihy „Slovanská knihovna, můj osud“ (Praha, 2016), která je doslova kronikou její existence.

S odchodem Jiřího Vacka se uzavírá jedna dlouhá etapa existence Slovanské knihovny. Jeho lidský přístup, smysl pro humor, ochota, vstřícnost a neutuchající pracovitost nám všem budou chybět.

Psali jsme:

Ministr Blažek: Po ODS zůstalo platné zakotvení základních lidských práv a svobod

Krajča (KSČM): Odporné vandalství souvisí s hanebnou snahou o přepisování historie

Přerov se po čtyřech letech vrací k tradičním oslavám konce druhé světové války

Brno: Mandloňový sad - nejlepší návrh v soutěži na Poctu královně Elišce Rejčce

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.