Nejhledanější muž

Režie: ANTON CORBIJN
Scénář: ANDREW BOVELL, JOHN LE CARRÉ (knižní předloha)
Hudba: HERBERT GRÖNEMEYER
Kamera: BENOÎT DELHOMME
Střih: CLAIRE SIMPSON

Hrají

Bachmann: PHILIP SEYMOUR HOFFMAN
Annabel: RACHEL MCADAMS
Issa Karpov: GRIGORIY DOBRYGIN
Tommy Brue: WILLEM DAFOE
Martha Sullivan: ROBIN WRIGHT
Abdullah: HOMAYOUN ERSHADI
Irna Frey: NINA HOSS
Maximilian: DANIEL BRÜHL

ANTON CORBIJN O PHILIPOVI SEYMOUROVI HOFFMANOVI: “BYL TO VELIKÁN”

Režisér filmu NEJHLEDANĚJŠÍ MUŽ, posledního dokončeného filmu Philip Seymoura Hoffmana, vzpomíná na práci s výjimečným hercem, který se vždy naplno ponořil do charakterů svých filmových postav a do jejich ztvárnění vkládal veškeré své mistrovství.

Nejsem si jistý, kde mám začít, když mám hodnotit odkaz, který nám Philip zanechal. Jeho herecké umění je ohromující svým rozsahem i hloubkou, o čemž vypovídá i jeho výběr filmových úloh. Myslím, že patřil k těm nejlepším hercům a jakoukoli malou roli ve filmu dostal, svým výkonem daleko převyšoval ostatní. Jeho síla spočívala v absolutním odevzdání se úloze a pokoře, která měla vždy navrch nad pýchou. Zároveň však nenáviděl to, co miloval, a v tom byla jeho kletba – kvůli roli byl ochotný rozdat se do posledního kousku.

Když moje přítelkyně Nimi dočetla scénář, okamžitě mi navrhla kontaktovat Philipa, co se při zpětném pohledu ukazuje jako jediná možnost. Bylo zřejmé, že právě on je tou osobou, která postavě spisovatele Johna Le Carrého dokáže vdechnout život. Vždycky jsem si toho muže představoval jako silnou vůdčí osobnost - po fyzické i duševní stránce. Když jsme se s Philem dívali první pracovní záběry filmu, nemohl jsem uvěřit, že chlapík sedící vedle mě je stejný jako na plátně. Tam jste mu věřili, že jeho postava je skutečná. Jeho výkon nijak neutrpěl rodinnými ani jinými problémy, s nimiž se tehdy bořil.

Poprvé jsme se potkali na focení pro Vogue v New Yourku roku 2011. Krátkou přestávku, kdy mu ve vedlejším hotelovém pokoji upravovali kalhoty, jsme využili na debatu o filmu a jeho postavě. Seděl tam ve spodkách, ale samozřejmě ani na chvíli mi nedovolil uvědomit si absurdnost té situace. Svoji práci bral skutečně vážně.

Na začátku natáčení panovalo mezi námi jisté napětí, které dnes připisuji nedostatku mých režisérských zkušeností a neschopností formulovat moje požadavky hercům způsobem, na jaký byli zvyknutí. Postupně se však film začal posouvat dál tak nějak přirozeně a Phil už nepotřeboval skoro žádnou režii, převtělil se do postavy Günthera Bachmanna. Když se po ukončení natáčení vrátil domů, poslal mi email a podepsal se jako Günther.

Jeho postava šéfuje týmu mladých vyšetřovatelů, které si zahráli mimo jiných i Nina Hoss a Daniel Brühl, a on byl pro ně všechny mentorem– na place i mimo něj. Vždy tam byl pro ně, radil jim a dodával jim odvahu. Na druhé straně se velmi nevěnoval hercům, se kterými nepřicházela jeho postava ve filmu do styku. V noci jsme přes emaily debatovali o scénách, které se měly točit následující den a o tom, jak se film bude dále vyvíjet. Měl výborné postřehy o své úloze i o celém filmu a bylo úžasné sdílet s ním jeho názory. Nakonec nás spojilo vícero věcí a hudba byla jednou z nich. Nahrál jsem mu několik skladeb, které jsem chtěl mít ve filmu a on je miloval – především Hoist That Rag od Toma Waitsa, protože ho též v tom období často poslouchal.

Jednou na konci léta jsme večeřeli spolu s našimi partnerkami Mimi a Nimi a Phil byl úžasným společníkem a duší toho střetnutí. Byl člověk s velkým Č, ve všech významech, jaké si dovedete představit. Jeho odchodem svět ztratil nejen vynikajícího umělce, ale i člověka obdařeného nadmírou lidskosti. Byl lidskou bytostí na 200%, bojoval s překážkami, dělal chyby – ale bez toho by se podle mého názoru nezrodil tak výjimečný talent.

Moje slova nedokáží vystihnout podstatu jeho úžasné osobnosti, ale rád by jsem věřil, že mu vzdáme naším filmem hold. Veškerou pozornost v něm strhává na sebe a vím, že by byl na to pyšný. Při posledním střetnutí jsme hovořili i o naší další spolupráci. Řekl, „Doufám, že to dokážeme i v dalším filmu. Poučili jsme se a myslím, že by nám to šlo spolu dobře, což je dost vzrušující.“

Bohužel už k tomu nikdy nedojde a o to těžší je koukat se na konec našeho filmu.

-Anton Corbijn

NEJHLEDANĚJŠÍ MUŽ (natočené podle románu spisovatele Johna Le Carré)

Moderní špionážní thriller s dokonale vystavěnou zápletkou, hvězdným hereckým obsazením a strhující závěrečnou scénou.

Hamburg, město, ve kterém se atentátníci připravovali na útok z 11. září 2011 , je i 10 let po tragédii v plné pohotovosti. Jednoho večera se na břehu Labe objeví špinavý a zarostlý mladý muž s batohem. S kapucí a svěšenou hlavou se drží v komunitě tuláků přístavu. Jeho neostrý obraz zachytí kamera pozorovací skupiny tajných agentů, kterou vede věčně neupravený, whisky a cigaretám holdující Günter Bachmann (PHILIP SEYMOUR HOFFMAN). Spolu se skupinou šikovných mladých agentů tvoří protiteroristickou jednotku, která pracuje pro německou zpravodajskou službu v oblasti monitorovaní islamské komunity. Bachmannovou pravou rukou je Irna Frey (NINA HOSS), se kterou mají společný smysl pro humor i kancelář. Na šéfově straně v ní dominuje stěna polepená množstvím fotografií a odkazů na barevných lepicích papírkách.

Podaří se jim mladého muže identifikovat jako Issu Karpova (GRIGORIY DOBRYGIN), 26-letého Čečence, kterého Interpol vede v záznamech jako militantního džihádistu na útěku. Dá se do řeči s tulákem v námořní čepici, kterého všichni znají jako Admirála ((MARTIN WUTTKE). Ten rád chodí pít do baru Silbersack, kde si s ním Bachmann dohodne střetnutí. Nabízí Admirálovi peníze výměnou za informace o Karpovovi pod záminkou pátrání po nezvěstných osobách. V baru mu společnost dělají kolegové Niki (VICKY KRIEPS) a Maximillian (DANIEL BRÜHL), kteří hrají zamilovaný pár o pár stolů dále. Admirál prozradí, že Čečenec se zajímá o bankéře jménem Thomas Brue (WILLEM DAFOE), ředitele privátní banky Brue Freres.

Pod drobnohledem Bachmannova týmu, Karla (FRANZ HARTWIG) a Rasheeda (KOSTJA ULLMAN), se Karpov seznámí s Leylou (DERYA ALABORA) a jejím synem Melikem (TAMER YIGIT) a nastěhuje se k nim do bytu. Malik představí Karpova mladé, idealistické právničce Annabel Richterovej (RACHEL MCADAMS) z organizace na ochranu lidských práv. Dojatá jeho příběhem o mučení ruskou tajnou službou mu přislíbí pomoc. Karpov si nárokuje dědictví po otcovi, které je uložené v bance Brue Ferres. Po první schůzce v kanceláři bankéře, Annabel přijme jeho pozvání na drink v hamburském baru hotelu Atlantic. Irna Frey sedí u vedlejšího stolu a poslouchá, jak Thomas Brue potvrdí Karpovův příběh o účtu obsahujícím milióny eur.

Bachmann, Irna a další z jejich týmu sledují každý Karponův pohyb o všech, kteří s nim přijdou do kontaktu. Zajímá se o něho i Dieter Mohr (RAINER BOCK), šéf hamburské pobočky německé tajné služby a zástupce Úřadu na ochranu ústavy, kterého Bachmann nenávidí pro jeho těžkopádné metody. Nevraživost je vzájemná - Mohr vidí v Bachmannovi nebezpečného odpadlíka. S velkým sebezapřením toleruje Bachmannovu přítomnost v Hamburgu – jen kvůli starému příteli Michaelovi Axelrodovi (HERBERT GRÖNEMEYER), který Bachmanna podporuje.

Mohr, klasický byrokrat v brýlích, se obává, že Karpov přijel do Hamburgu, aby se spojil s místní islamistickou buňkou a chce ho okamžite zatknout. Bachmann nabádá k obezřetnosti, chce ho sledovat a čekat, nechat pracovat jeho zdroje, vytvořit nějaké nové a zjistit, koho chce Karpov v Hamburgu kontaktovat. Takto Bachmannov obvykle pracuje. V boji s terorismem se zaměřují na členy vedení, ne na obyčejné pěšáky. Měsíce se už snaží infiltrovat do světa Dr. Faisala Abdullaha (HOMAYOUN ERSHADI), umírněného akademického muslima, rodinně založeného muže a podporavatele charity, kterého však Bachmann podezřívá z financování islámských teroristů. Tento názor s ním sdílí i Martha Sullivan (ROBIN WRIGHT), vysoko postavená členka CIA v Německu. Od přírody nedůvěřivý Bachmann má o její motivaci jisté pochybnosti, ale je nucený s ní uzavřít spojenectví, když ona má vliv na Mohra. Dokáže udržet Karpova na svobodě, dokud od něho Bachmann nedostane potřebné informace. Na oplátku ona vyžaduje od Bachmanna, aby jí pomohl najít klíčový důkaz v případě Abdullahových teroristických aktivit.

Šachová hra s vysokou sázkou se začíná. Bachmann a jeho jednotka mají jen 72 hodin, aby nějakým způsobem vtáhli Tommyho Bruea, Annabel Richterovou, Issu Karpova a Faisala Abdullaha do hry, na konci které bude jasné, o co jde Karpovovi a či skutečně existuje propojení mezi Dr. Abdullahom a teroristickou organizací. Bachmann nemůže věřit nikomu – ani Mohrovi, ani Sullivanovej, dokonce ani Axelrodovi nebo jeho těžko čitatelnému šéfovi – německému ministrovi vnitra Erhardtovi Burgdorfovi (MAX VOLKERT MARTENS). Jak poznamenává Bachmann - on a jeho tým odvádějí špinavou práci za Němce i Američany. Dávají do banku všechno – své životy i profesionální reputaci – a to všechno kvůli jednomu muži.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

MAKING OF

Nejhledanější muž, vzrušujíci špionážní thriller a zároveň filmový obraz samoty, je třetím filmem holandského režiséra Antona Corbijna (Control, Američan). Je natočený podle stejnojmenného bestselleru Johna Le Carrého.

“Je to evropský příběh a proto jsme hledali evropského režiséra,” říká jeden z producentů Gail Egan. “Velmi se nám líbil Antonův styl práce a způsob, jakým se chopil našeho příběhu. Všichni jsme viděli Control, který byl brilantní. Jeho druhý film, Američan, byl v čase našeho prvního střetnutí ještě jen ve fázích přípravy.“

Corbijn, který Hamburg zná velmi dobře a režíroval tu své první hudební video (pro Palais Schaumburg) v roce 1983, byl překvapený jádrem příběhu. “Máme co dočinění se světem, který se od roku 2001 tak strašně změnil. Velmi rychle odsoudíme lidi, všechno musí být černé nebo bílé. Mám počit, že to ovlivňuje životy nás všech,” komentuje.

Nejhledanější muž vznikl v produkci pod vedením Gaila Egana a Andrei Calderwoodovej, podobně jako Nepohodlný, předcházející filmové zpracování románu Johna Le Carrého. V režii Fernanda Meirellea získal tento film natočený v roce 2005 více ocenění. V kontrastu s dějem zasazeným do sluncem zalité Afriky, tentokrát producenti potřebovali režiséra schopného zachytit šedivou náladu současného Hamburgu. Města, které patří k nejbohatším v Evropě a zároveň je plné rozmanitostí života.

The Ink Factory je produkční společnost založená Simonom Cornwellem a Stepheomn Cornwellem, synmi Johna Le Carrého, jehož skutečné jméno je David Cornwell. Stephen, který žije v Los Angeles, píše i scénáře (z jeho pera pochází například film Neznámý s Liamom Neesonem). Nejhledanejší muž je jeho producentským debutem.

“Jednou ze zajímavostí tohoto scénáře je fakt, že se v něm nevyskytuje žádná klasická záporná postava, univerzální nepřítel,” říká Cornwell. “Vystupuje tu hodně postav, které si myslí, že konají správně, ale jejich motivace jsou různé. Dostávají se do konfliktu v souvislosti s centrálním objektem, kterým je v tomto případě hledaný muž, přičemž každý z nich ho vidí z jiné perspektivy a chce ho dostat z jiné příčiny.“

Režisér Corbijn a scenárista Bovell se několikrát potkali v Hamburgu kvůli filmové adaptaci. Bovell napsal většinu textu v Austrálii a finální verzi dal Corbijnovi k případným poznámkám.“ Připadá mi o hodně lehčí dopisovat na stránky hotového textu,” vysvětluje Corbijn. “Hotový scénář se snažím mírně upravit podle sebe. To je podstatou mé práce.”

Jedna z věcí, na které Corbijn trval, aby film vyšel podle jeho představy, bylo natáčení na podzim. Na tomto se však museli domluvit s představitelem hlavní role, držitelem Oscara, Philipem Seymourem Hoffmanem. “Chtěl jsem, aby nálada filmu byla podzimní, s barevnou škálou padajícího listí. Philips se přikláněl k pozdnímu létu. Tak jsem mu řekl, aby zatlačil na producenty!” vtipkuje Corbijn.

A MOST WANTED MAN se točil v Německu - 38 dní v Hamburgu a další 2 dny v Berlíně v závěru - v září a říjnu roku 2012. Producentům se podařilo získat i finanční podporu německého federálního programu DFFF a také několik regionálních fondů. Mezinárodní práva na film získal FilmNation.

John Le Carré se několikrát osobně přišel na natáčení podívat, aby vyjádřil svoji podporu všem zainteresovaným v projektu. Jako zkušený pozorovatel procesu transformace knihy na film chápe, že aby se tento přerod podařil, jeho příběh je nutné občas mírně posunout. Proto se rád drží a pozadí a nekomentuje práci filmařů.

“Román je jeho, ale film bude Antonův a on tento proces podporuje a těší se z něho,” říká Stephen Cornwell. “Zajímavostí je, že filmová adaptace je dost odlišná od knihy. Má svůj vlastní jazyk a svůj vlastní styl vyprávění příběhu. Takto přesně by měla vypadat dobrá adaptace. Na druhé straně se přesně drží skutečné podstaty příběhu. Respektuje knižní předlohu, a zároveň ji obohatí o něco vlastního.“

Pro mnohé z herců a členů štábu, spolu s Corbijnem a Hoffmanem, to byla první zkušenost s knihou Johna Le Carého.

“Jde o hluboký lidský příběh o vládních strukturách a špionážních organizacích, které jsou obyčejně divákům představené ve více romantickém stylu,” podotýká Hoffman. “Na tomto není romantické nic. Je to příběh přesně podle knihy a jsem za to rád, protože kniha je úžasná. ”

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

CASTING

Režisér Corbijn se snažil do filmu získat prvotřídní obsazení, aby se komplexně pokryla síť charakterů tvořících příběh.“Měl jasnou představu o tom, kdo by měl hrát kterou postavu,” hovoří Stephen Cornwell. “Téměř ve všech případech těch lidí i vidíte na plátně.”

Uznávaný filmový a divadelní herec Philip Seymour Hoffman, který získal Oscara za film Capote v roce 2006, a byl nominovaný za další tři snímky (Soukromá válka pana Wilsona, Doubts a Master), byl první volbou. Hraje Guntera Bachmanna, mimořádně inteligentní šéfa malé protiteroristické skupiny se sídlem v Hamburgu. V německé zpravodajské komunitě není velmi oblíbený kvůli jeho opatrnosti a snaze zaměřovat se na dlouhodobé cíle. Hoffman je jeden z nejlepších herců své generace a je známý svojí zaníceností pro práci. Pracoval na postavě Bachmanna přímo ze scénáristou, aby se do ní věděl dokonale vcítit.

“Tento film se věnuje několika problémům – mimo jiných samozřejmě i tomu, jak se země snaží čelit hrozbě terorismu,” říká Hoffman. “Ale je to také o muži, který neustále dělá ty samé věci a dosahuje stejných výsledků. Máte pocit, že nemůžete přestat. Opravdu si myslí, že se snaží dělat spávnou věc a já si myslím, že i dělá. Ale svět s ním nesdílí jeho názor na styky s rizikovou kategorií lidí. Bachmann vnímá realitu do hloubky. Myslí si, že jednoho dne to bude fungovat a všichni pochopí, že JÁ VÍM, že OPRAVDU VÍM. Není to jednoduché být někým, kdo si myslí, že kdyby ostatní mohli vidět to samé co on, pochopili by. Jenže ti ostatní mu nikdy nedovolí, aby jim to dokázal, přesto se o to stále snaží. A proto ve svém životě značně trpí.”

Hoffmanova postava se snaží dostat všechny důležité lidi, kteří tahají za nitky, aby se z obyčejných lidí stávali samovražední atentátníci. Corbijn hovoří o Hoffmanově hereckém výkonu:

“Je to nejlepší herec, s jakým jsem kdy pracoval. Do své postavy vložil takové množství energie, že se Bachmannem opravu stal. I přesto, že byl jen jedním členem týmu, pro mě byl vždy Bachmann hlavní postavou a Philip si jeho ztvárnění, „ukradl“ celý film pro sebe. Bylo mimořádně zajímavé sledovat, jak se o svůj tým staral i mimo práci.”

Aby pronikli do nejvyšších teroristických struktur, Bachmann a jeho tým musí zasahovat do životů jiných lidí. “Dělají svoji práci a není to jednoduché,” hovoří Hoffman. “Denně se s těmi lidmi setkávají, jsou s nimi v úzkém kontaktu, někdy až velmi blízkém. A on je v tomto opravdu velmi dobrý. Stává se z něho normální člověk, když s nimi komunikuje, ale chce od nich věci, které by za normálních okolností nikdy neudělali. Má své metody. Někdy je to projev lásky, jindy brutální násilí. Ale dělá to jen v zájmu toho, aby se dostal pod kůži člověka, který musí za něco zaplatit.”

Hoffmanovi herečtí kolegové hovoří o tom, co jeho přítomnost přinesla na plac. “Dostal se do té nálady, které mu dodala sílu, přímo auru,” hovoří představitel Maxe, jedné z důležitých postav Bachmannova sehraného týmu, německý herec Daniel Brühl. “Byl neuvěřitelně soustředěný a z toho plynula ta síla.”

“Je to skvělý kolega s tou svojí zaníceností pro práci,” hovoří oceňovaná německá herečka Nina Hossová, která hraje Irnu Frey. “Mohli jste s ním debatovat o své postavě. Častokrát přišel například s návrhem, aby jsem nějakou repliku pověděla já, protože se víc hodí mé postavě než jeho.”

Přes postavu CIA Marthy Sullivanové, kterou ztvárňuje držitelka Zlatého Glóbusu americká herečka Robin Wright, máme možnost vidět i jinou stránku Bachmannova charakteru, která příběh posouvá do další roviny. “Jejich vztah je složitý – vůbec jí nevěří,” hovoří Hoffman. “Je v ní něco z Bachmanna, ale v ženském a americkém smyslu. Je profesionálka a pravděpodobně je lepší v tom, co dělá, jako on. Robin je skvělá.“

“Postava Robin je důležitá a ona se na ní dokonale hodila,” říká Corbijn.

Nina Hossová, jedna z nejvýznamějších německých hereček, která hrála například v oceněném válečném dramatu Barbara, hraje Irnu Frey, Bachmannovu pravou ruku a osobu, která mu spolehlivě kryje záda.

“Ví, o čem přemýšlí, co potřebuje a jak mu pomoci,” hovoří Nina Hossová o své postavě. “Mají stejný smysl pro humor a ona je v jejich dvojici ten „dobrý“ policajt.”

Corbijn a Hossová jsou dávní přátelé a byli nadšení, že budou poprvé pracovat spolu. “Je úžasná a často není dostateně doceněná,” hovoří Corbijn o Hossové. “Velmi se s Philipem během natáčení skamarádili.”

Rozená Kanaďanka Rachel McAdams, která se nedávno objevila ve filmech Půlnoc v Paríži , či Lásky čas, si zahrála Annabel Richterovou, idealistickou, mírně naivní bojovnici za lidská práva, která se snaží tajemnému Čečencovi pomoct. Annabel je třetím vrcholem vztahového trojuhelníku mezi Bachmannem a Karpovem. Oba muži od něho něco chtějí a ona stojí mezi nimi.

“Bachmann vidí v Annabel někoho, kdo udělal několik nešikovných tahů, které lidem v jejím okolí jen ublížili, nepomohli ” říká Hoffman. “Jedná s ní drsně, ale má to svoji příčinu. ”

McAdamsová hovoří, že ji oslovila téma osamělosti člověka v tomto filmu.

“Všechno jsou to lidé, kteří hledají lásku, různé podoby lásky všemi možnými způsoby, či už je to láska k Bohu nebo fyzická láska k jinému člověku, nebo ztracená či neopětovaná láska,” hovoří.“ Anton se zaměřil na to, jak to lidé dostávají ze sebe ven a proč se nakonec rozhodnou zůstat sami.”

Mnoho herců se zajímalo o roli Issy Karpova, nejhledanejšího muže z názvu filmu. Ale Corbijn byl přesvědčený, že musí do úlohy pronásledovaného a obávaného Čečence obsadit málo známou tvář, ideálně z východní Evropy. “Bylo to těžké, ale Grigorij byl dobrou volbou. Je skvělé objevit někoho neznámého.“

Grigoriy Dobrygin je dobře známý v rodném Rusku díky úspešnému filmu Jak jsem skončil toto léto. Obě castingové agentury, anglická i německá, navrhli jeho.
“Bylo to celkom jasné, když přišel na konkurz. Něco v jeho pohledu je magnetické, velmi intenzivní,” hovoří producent Gail Egan. “Všichni, co jsme tam seděli, jsme se zmohli jen na WOW. A nechal si narůst impozantní bradu!”

Dobrygin točil většinu scén s McAdamsovou, která potvrdila, že s Corbijnom se perfektně doplňovali. “Antonův způsob je někdy dost minimalistický. Dokáže pověděť tak hodně i malým obrazem. Někdy je to jen pohled nebo pocit, něco, co se děje mezi dvěmi postavami a nemusí to být ani rozvedné dále. Grigorij je v těchto scénách výborný. Diváci by si ním neměli být jistí a funguje to. Je v tom skutečné tajemnství.
Hoffman má jasno v Bachmannově názoru na Issu Karpova, mladého muže, kterému matka zemřela při porodu, kterému předcházalo znásilnění jejím ruským manželem, oligarchem. “Je to jen dítě,” hovoří Hoffman. “Bachmann v něm vidí produkt výchovy – toho, co viděl a zažil.“

Podobně jako v knize, mezinárodní finanční komunitu v Hamburgu zastupuje anglický bankéř Thomas Brue. Zahrál si ho Willem Dafoe, v minulosti nominovaný na Oscara.

"Strávili jsme hodně času, aby jsme vybrali tu správnou osobu a zároveň se vyhli volbám s nádychem klišé,“ vysvětluje Corbijn. "Willem často hraje záporné postavy a myslel jsem si, že by bylo zajímavé získat ho pro tuto postavu, která ve skutečnosti vlastně zápornou není."

Corbijn a Dafoe se znají roky, dokonce Corbijn udělal hercovi před roky v New Yorku jeho oblíbenou fotografii.

Dafoe si vychutnal příležitost zahrát muže hledajícího vykoupení za hříchy jeho otce – podobně jako Issa Karpov.

"Annabel zasáhne Brueovi do života zásadním způsobem. Obdivuje její odvahu," hovoří Dafoe. "Ona mu dává naději, že s penězi se dají dělat správné věci. Je šťastný, že se jich může zbavit."

McAdamsová si chválí atmosféru, kterou dokázal na place vytvořit Dafoe. "Willem je tak otevřený a plný energie," hovoří. "Vždy začínal den jógou."

Uznávaný iránský herec Homayoun Ershad (Cherry, mistr šarkanov) hraje záhadného akademika, který podporuje charitu, Dr. Faisala Abdullaha. Bachmann a jeho tým ho sledují už nějakou dobu. Když Issa Karpov přijede do Hamburgu, Bachmannovi se naskytne příležitost zjistit, v čem přesně se Dr.Abdullah angažuje a s kým spolupracuje.

Pro Corbijna je Dr. Abdullah človekem, který se snaží o správnou věc. Dr Abdullah ví, že je potřebné dát nějaké peníze lidem, kteří se dostanou i na těžko dostupné místa, kde jiní lidé potřebují pomoc. Například přispívá dopravní společnosti, kde musí někdy přivřít oči, aby neviděl, jakým nelegálním aktivitám se jeho zaměstnanci též věnují, například i těm, které nějak souvisí s terorismem. A toto jsou lidé, které chce dostat Bachmann a jeho tým.

"Jak chcete dostat zboží do některých částí světa, možná budete muset použít sprostředkovatelů, kteří jsou zapletení i do jiných aktivit. On si je toho vědom, ale nemyslím si, že by tyto jiné činnosti podporova,“ říká Corbijn. "Homayoun je skvělý člověk. Své postavě propůjčil důstojnost a jistou vyšší úroveň. Je vidět, že má dobré srdce.“

Německá hvězda Daniel Brühl, kterou hraje Maxe, důležitého člena Bachmannovho týmu, se bavil na anglicky hovořících herců, kteří se pokouší o německý přízvuk. "Normálně se musíme snažit hovořit s americkým nebo anglickým akcentem a zde je to naopak!" směje se. "Je úžasné vidět všechny ty americké herce, které lektor učí mluvit s německým přízvukem."

Na place vládla úžasná atmosféra, která motivovala všechny zúčastněné k dokonalé spolupráci. "Téměř každý rozhovor se týkal toho, jak udělat věci lepší– ve smyslu hereckého umění," říká Stephen Cornwell. "Bylo to vyjímečné NE-egocentrické."