Mezi lety 2012 až 2014 poskytla Česká republika na zahraniční rozvojovou spolupráci ročně v průměru 4,3 miliardy korun. V přepočtu na jednoho obyvatele ročně přispěla průměrně 405 korunami, což je v rámci rozšířené Visegrádské skupiny třetí nejvyšší částka1. Ve srovnání se zeměmi Evropské unie je ale Česká republika až na 18. místě. Ukazatelem je podíl objemu rozvojové spolupráce na hrubém národním produktu. Při vstupu do EU se Česká republika zavázala k navyšování výdajů na zahraniční rozvojovou spolupráci. Podíl hrubého národního produktu měl do roku 2015 tvořit 0,33 %. Ještě v roce 2014 ale byl tento podíl 0,11 % a od roku 2010 navíc klesá. Česká republika tak neplní své závazky a nedosahuje ani minimálního podílu 0,20 % hrubého národního produktu, který pokládá Výbor pro rozvojovou pomoc OECD za projev dostatečného úsilí.
Peníze na zahraniční rozvojovou spolupráci směřují jednak do multilaterální pomoci, která tvoří přibližně 70 % celkových výdajů na rozvojovou spolupráci. Zahrnuje především mandatorní platby do mezinárodních organizací, jako jsou EU, OECD a OSN. Další forma rozvojové spolupráce je bilaterální. Podporuje hlavně zahraniční rozvojové projekty, tuzemské osvětové projekty, stipendia nebo humanitární pomoc a podobně. Kontroloři prověřili 44 projektů bilaterální rozvojové pomoci celkem za 495 milionů korun.
Česká bilaterální rozvojová pomoc mezi lety 2012 až 2014 nejčastěji směřovala do Afghánistánu, Moldavska a Bosny a Hercegoviny. Cílí do několika prioritních sektorů stanovených koncepcí rozvojové spolupráce. Nejvíce peněz směřovalo do projektů v oblasti vzdělávání – 540,3 milionu korun. Následovaly podpora státní správy a občanské společnosti, pomoc uprchlíkům v ČR a rozvoj oblasti vody a sanitace. Počet bilaterálních projektů podporovaných Českou republikou mezi lety 2010 až 2014 narostl o více než trojnásobek z 38 na 123 projektů. Zároveň klesá průměrný roční objem peněz poskytnutých na jeden projekt – z více než 5 milionů korun v roce 2011 na necelé 3 miliony korun o čtyři roky později.
Mezi nedostatky odhalené kontrolou NKÚ patřila nízká udržitelnost některých projektů ve střednědobém horizontu, což v praxi znamená, že tyto projekty nebudou mít v budoucnu plánovaný přínos. Jedna z hlavních příčin spočívá v neplnění závazků ze strany místního partnera. Jejich vymáhání je ale obtížné, protože memorandum o spolupráci, které česká strana s partnerem v dané zemi podepisuje, není právně závazné. U projektů z oblasti voda a sanitace mají vliv na udržitelnost nízké poplatky za vodu, které nepokrývají náklady na provoz a opravy. Obdobné nedostatky v udržitelnosti projektů ukázala také kontrola 23 projektů zaměřených na zásobování pitnou vodou v zemích subsaharské Afriky, kterou provedl Evropský účetní dvůr v roce 2012.
Kontroloři odhalili nedostatky také v nastavení ukazatelů pro hodnocení cílů některých projektů. Ukazatele šlo vyhodnotit jen obtížně nebo vůbec. Česká rozvojová agentura navíc nedostatečně kontrolovala projekty, o jejichž uskutečnění se nejdřív museli uchazeči utkat v otevřené veřejné soutěži.
I přes tyto dílčí nedostatky ale zahraniční rozvojová spolupráce odpovídá koncepci nastavené Ministerstvem zahraničních věcí a jednotlivé projekty mají pozitivní dopad.
1) Visegrádská skupina zahrnuje čtyři státy střední Evropy: Českou republiku, Slovensko, Polsko a Maďarsko. V její rozšířené podobě se schůzek účastní kromě těchto čtyř zemí také Rakousko a Slovinsko.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
