Nejvyšší soud na svých webových stránkách v tabulce Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu zveřejnil veřejností očekávanou anonymizovanou verzi rozsudku ve věci sp. zn. 32 Cdo 4838/2015 ze dne 12. 7. 2016. Rozsudek se vztahuje ke sporu úvěrové společnosti a jejího klienta o výpočet výše roční procentní sazby nákladů RPSN. V odůvodnění rozsudku mj. senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu uvádí: „Podle § 6 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. …Podle přílohy č. 3 k zákonu č. 145/2010 Sb. smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí vždy obsahovat roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, veškeré předpoklady použité pro výpočet této sazby a celkovou částku splatnou spotřebitelem, vyjádřenou číselným údajem a vypočtenou k okamžiku uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr [odstavec 1 písmeno f)]. …Nelze pochybovat o tom, že informační povinnost stanovenou v § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a konkretizovanou v příloze č. 3 k tomuto zákonu věřitel splní pouze úplným a správným uvedením všech údajů vyžadovaných zákonem. Jedině v takovém případě bude naplněn shora uvedený účel právní úpravy, kterým je včasné a úplné informování spotřebitele jako nezbytný předpoklad pro to, aby spotřebitel mohl činit kvalifikovaná rozhodnutí a byl schopen správně posoudit, zda nabídka odpovídá jeho potřebám a aktuální finanční situaci.“ 

Celý text anonymizované verze rozsudku je možné nalézt po zadání příslušné spisové značky 32 Cdo 4838/2015 do formuláře tabulky Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu na titulní straně webu Nejvyššího soudu.