Nejvyšší soud zveřejnil rozsudek ve věci duševních práv a tržnice
25.10.2016 9:40
Nejvyšší soud tento týden na svých webových stránkách v tabulce Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu zveřejnil očekávanou anonymizovanou verzi rozsudku ve věci sp. zn. 23 Cdo 1184/2013 ze dne 28. 7. 2016. Samotnému rozhodnutí Nejvyššího soudu předcházel rozsudek Soudního dvora EU ze dne 7. 7. 2016 ve věci Tommy Hilfiger Licensing a další. Podstatou sporu byl výklad čl. 11 směrnice o dodržování práv duševního vlastnictví. Výrobci a distributoři výrobků chráněných ochrannými známkami zjistili, že jsou na konkrétní tržnici prodávány padělky jejich výrobků. Podali tak u českých soudů žalobu ke stanovení povinnosti ukončit podnajímání prodejních míst v této tržnici osobám, které se dopustily tohoto protiprávního jednání. Dotčená směrnice totiž umožňuje podání žaloby proti prostředníkům, jejichž služby jsou užívány třetími osobami k porušování jejich práv k ochranným známkám.
Ve svém rozhodnutí Soudní dvůr konstatoval, že soudní zákazy vydané v souvislosti s protiprávním jednáním porušujícím práva k ochranným známkám podléhají stejným podmínkám jako soudní zákazy týkající se provozovatelů on-line tržišť. Jako „prostředník“ přitom může být hospodářský subjekt kvalifikován, pokud je prokázáno, že poskytuje službu, jež může být jednou či více osobami použita k porušování jednoho či více práv duševního vlastnictví.
Není přitom nutno, aby s touto osobou či osobami udržoval zvláštní vztah. Soudní dvůr tak vyložil, že za „prostředníka, jehož služby jsou užívány třetími osobami k porušování práva duševního vlastnictví“, se považuje i osoba, která jednotlivá prodejní místa na tržnici podnajímá trhovcům. Proto i provozovatel reálného tržiště může být donucen k tomu, aby přijal opatření, která přispějí k zamezení dalšímu porušování stejného druhu a stejným obchodníkem.
Kromě samotného textu anonymizovaného rozsudku ve věci sp. zn. 23 Cdo 1184/2013 upozorňuje Nejvyšší soud rovněž na článek k dané problematice, který publikoval v aktuálním čísle Bulletinu oddělení analytiky a srovnávacího práva Nejvyššího soudu John A. Gealfow. Naleznete jej pod tímto odkazem.
Jak se v praxi bude dokazovat, jestli byl k souloži udělen souhlas či nikoliv? Nemám nic proti tomu, že jste změnili zákon, ale k čemu to v praxi bude? Co když jedna si budou strany v tom, zda byl udělen souhlas či nikoliv protiřečit?
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.