Ve svém rozhodnutí Soudní dvůr konstatoval, že soudní zákazy vydané v souvislosti s protiprávním jednáním porušujícím práva k ochranným známkám podléhají stejným podmínkám jako soudní zákazy týkající se provozovatelů on-line tržišť. Jako „prostředník“ přitom může být hospodářský subjekt kvalifikován, pokud je prokázáno, že poskytuje službu, jež může být jednou či více osobami použita k porušování jednoho či více práv duševního vlastnictví.
Není přitom nutno, aby s touto osobou či osobami udržoval zvláštní vztah. Soudní dvůr tak vyložil, že za „prostředníka, jehož služby jsou užívány třetími osobami k porušování práva duševního vlastnictví“, se považuje i osoba, která jednotlivá prodejní místa na tržnici podnajímá trhovcům. Proto i provozovatel reálného tržiště může být donucen k tomu, aby přijal opatření, která přispějí k zamezení dalšímu porušování stejného druhu a stejným obchodníkem.
Kromě samotného textu anonymizovaného rozsudku ve věci sp. zn. 23 Cdo 1184/2013 upozorňuje Nejvyšší soud rovněž na článek k dané problematice, který publikoval v aktuálním čísle Bulletinu oddělení analytiky a srovnávacího práva Nejvyššího soudu John A. Gealfow. Naleznete jej pod tímto odkazem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
