Představitelé vrcholných soudních institucí se ve svých příspěvcích zamýšleli nad oblastí střetu mezi svobodným přístupem k informacím a ochranou osobních údajů, které představují dvojici mnohdy protichůdných požadavků kladených na veřejnou správu a nejen na ni. Nacházení hranic mezi příkazem „poskytnout informaci“ v zájmu transparentnosti veřejné správy, jemuž byl věnován první blok kolokvia, a příkazem „chránit informaci před poskytnutím“ v zájmu ochrany osobních údajů a dalších soukromých práv, kterému byl věnován druhý blok, je úkolem nejen zákonodárců v celé Evropě, ale také soudů ve správním soudnictví. Ve třetím bloku pak bylo kolokvium zakončeno zamyšlením nad hrozbami, které turbulentní svět počátku 21. století přinese do oblasti poskytování informací a ochrany osobních údajů.
V jednotlivých panelech vystoupili řečníci z Belgie, Finska, Litvy, Francie, Polska a Estonska. V rámci debaty, která následovala po přednesených příspěvcích, bylo diskutováno mj. téma právního a institucionálního zajištění svobodného přístupu k informacím a ochrany osobních údajů. V některých evropských státech existují jak úřady na ochranu přístupu k informacím, tak i na ochranu osobních údajů (např. Belgie, Chorvatsko, Francie, Itálie, Portugalsko, Španělsko), v jiných zemích byl zřízen stejně jako v České republice pouze orgán pro ochranu osobních údajů (např. Rakousko, Finsko, Řecko, Lotyšsko, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Švédsko), a v několika státech ochranu obou hodnot na úrovni veřejné správy zajišťuje jeden úřad (např. Německo, Švýcarsko). Zmíněny byly rovněž zajímavé případy z praxe týkající se poskytování informací o místech výskytu chráněných živočichů, o spolupracovnících ministerstva státní bezpečnosti (Stasi), o personáliích soudců apod. Diskutovanou problematikou byla rovněž anonymizace a zveřejňování soudních rozhodnutí. I v této oblasti existují rozdíly. Ačkoli většina správních soudů v Evropě svá rozhodnutí anonymizuje, některé země zaujaly opačný přístup. Anonymizace soudního rozhodnutí je na úvaze soudu, případně na žádost účastníků, např. v Estonsku nebo Belgii, anebo k ní dochází pouze v taxativně stanovených případech, např. v Irsku. Na ústupu jsou rovněž tištěné sbírky soudních rozhodnutí. Většina správních soudů svá rozhodnutí zveřejňuje především prostřednictvím svých webových stránek a veřejně dostupných databází.
Jubilejní 25. kolokvium v Praze navázalo na závěry semináře, který se loni v květnu uskutečnil v rámci českého předsednictví Nejvyššího správního soudu v Brně na téma „Nejvyšší správní soudy a vývoj práva na publicitu, soukromí a informace“. Je obvyklé, že každá předsednická země vybere z oblasti správního soudnictví své tzv. nosné téma, kterému se po odborné stránce věnuje v rámci svého dvouletého předsednictví; pro Českou republiku to byl právě svobodný přístup k informacím.
Hostům ze zahraničí se po celou dobu akce věnovali soudci Nejvyššího správního soudu. Kromě odborného aspektu akce měli účastníci kolokvia možnost poznat i některé zajímavosti hlavního města – prohlédli si Pražský hrad, barokní knihovnu Klementina a Židovské muzeum v Praze. Závěrečnou tečkou před odjezdem domů bylo jejich přijetí prezidentem republiky Milošem Zemanem, se kterým soudci téměř hodinu diskutovali o nejrůznějších tématech týkajících se justice.
Zástupci evropských vrcholných správních soudů hodnotili kolokvium, včetně doprovodného programu, jako velmi zdařilé, a to jak po odborné, tak i organizační stránce. Pochvalná slova zaznívala ze všech stran. Obzvláště pak potěšila slova předsedů státních rad Francie a Nizozemska (tj. zástupců zemí, které mají s organizací této prestižní akce již řadu zkušeností), kteří české předsednictví v asociaci správních soudů hodnotili jako vysoce úspěšné.
„Jsem rád, že jsme kolegům z Evropy ukázali, že ač je Nejvyšší správní soud v rámci rodiny vrcholných správních soudů jednou z nejmladších institucí, je její plnohodnotnou součástí. Nejen díky organizaci tohoto kolokvia, ale především díky své aktivitě v rámci asociace se stal Nejvyšší správní soud respektovaným partnerem pro odborné diskuze a spolupráci napříč Evropou,“ komentoval průběh předsednictví Nejvyššího správního soudu v čele ACA – Europe předseda soudu Josef Baxa.
Asociace státních rad a nejvyšších správních soudů Evropské unie (užívaná oficiální zkratka zní „ACA-Europe“) vznikla po několikaletém spontánním úsilí o mezinárodní institucionální spolupráci a výměnu zkušeností původně šesti vysokých správních soudů zemí tzv. společného trhu v roce 1968 v Římě. Je jedinou reprezentativní mezinárodní organizací působící téměř půlstoletí a sdružující vrcholné orgány správního soudnictví členských států Evropské unie. Spolu se státy, které kandidují na členství v Evropské unii (Černá Hora, Srbsko a Turecko) a státy majícími status tzv. trvale přizvaných (Norsko a Švýcarsko), jde tedy o společenství tří desítek vysokých soudů většiny Evropy.
Česká republika byla ustanovena předsedající zemí této asociace na období let 2015 – 2016 a předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa byl zvolen jejím předsedou. Nejvyšší správní soud byl vybrán díky aktivnímu zapojení do činnosti asociace a je bezesporu zajímavé, že s výjimkou Polska nebyl nikdy v čele asociace žádný soud z postkomunistických zemí. Pro příští dva roky se předsednickou zemí stalo Nizozemsko.
Souhrnná informace předsedy Nejvyššího správního soudu JUDr. Josefa Baxy před konáním kolokvia zde.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
