Oddlužení je v pořádku, ale proč musí poškozovat věřitele?
Problém není ani tak samotné oddlužení, které lze dlužníkům, kteří chtějí aktivně a odpovědně své závazky řešit jen přát. Problém jsou platná pravidla a postupy spojené s oddlužením, které mohou doslova ožebračit věřitele dlužníka. O svou pohledávku tak dlužník může přijít velice snadno a rychle.
Ve chvíli kdy podá dlužník bezchybný návrh na své oddlužení k příslušnému soudu a jsou splněny všechny podmínky pro oddlužení, jmenuje soud insolvenčního správce dlužníka a začne běžet lhůta pro podání přihlášek věřitelů do řízení. Tato výzva se zveřejňuje kdesi na internetu v insolvenčním rejstříku.
Věřitelé jsou odsouzeni ke sledování dlužníka na internetu
Pokud zrovna nejste u internetu, nebo pobýváte v zahraničí, nebo prostě vás nenapadne každý týden insolvenční rejstřík kontrolovat, můžete jako věřitel lhůtu propásnout. V tu chvíli jste definitivně o své finanční prostředky přišli. Zákon totiž nepřipouští, aby jste si lhůtu mohli prodloužit, nebo uplatňovat důvod, že jste prostě o podání návrhu na insolvenci ze strany dlužníka prostě nevěděli, což je ve většině případů pravda. Běžný a individuální věřitel nemá na rozdíl od velkých institucí možnost platit si poměrně drahé služby upozornění na nařízení insolvence na konkrétního dlužníka, nebo prostě věnovat pozornost internetu a neustále hlídat, zda už jeho dlužník náhodou nepodal návrh na insolvenci.
Věřitelé jsou tak zatěžováni zbytečnou administrativou a starostí spojenou se sledováním svého dlužníka. Nejen, že věřitel přišel do velké míry o své finanční prostředky, které mu dlužník nevrátil, ale ještě musí sledovat jméno dlužníka na internetu, aby náhodou o svou pohledávku definitivně nepřišel a dlužník se jí tak definitivně nezbavil a to aniž by ji musel jakkoliv, například jen zčásti splácet.
Věřitele o lhůtě nikdo informovat nemusí
Období pro přihlášení pohledávek v délce jednoho měsíce je nespravedlivý institut. Přestože je povinen dlužník, který o insolvenci žádá povinen pravdivě a úplně uvést v insolvenčním návrahu všechny své závazky a dluhy, nikdo už nemá povinnost tyto věřitele informovat, aby mohly své pohledávky do řízení přihlásit. Jednalo by se přitom o minimální administrativu například ze strany soudu, či insolvenčního správce, který je za rozdělování peněz také placen.
Dlužník se může během měsíce teoreticky zbavit milionových dluhů
Paradoxně tak dochází k případům, kdy dlužník uvede v přihlášce své věřitele, včetně dlužných částek, tito se z důvodu své nevědomosti do řízení nepřihlásí a dlužník se tak během měsíce zbaví definitivně většiny svých dluhů. V extrémním případě se nemusí v dané lhůtě přihlásit žádný z věřitelů a dlužník se tak dluhů může bez problému a legálně úplně zbavit, aniž by tak vůbec musel tyto dluhy v průběhu pěti let splácet.
Nepředstavujeme si věřitele jako bohaté a štědré firmy či jednotlivce, kterým umazání nějakého dluhu nemůže přinést žádné starosti ani komplikace. Nejvíce postiženými podobným postupem jsou lidé, kteří půjčí někomu na pouhou smlouvu o půjčce, nebo lidé, kterým někdo nezaplatil za jejich práci. Tito sice evidují pohledávku, nebo jí řeší prostřednictvím soudu, ale vůbec neví o tom, že si mají dlužníka hlídat pravidelně na internetu, aby na něj nebyl vyhlášen osobní bankrot a oni o svou pohledávku definitivně nepřišli. Tito lidé jsou pak ztrátou pohledávky postiženy často více než samotný dlužník, který musí splácet své dluhy.
Osobní bankrot se tak stal institutem, který může dlužníkům jako častým viníkům jejich situace výrazně pomoci a naopak jejich věřitelům může výrazně znepříjemnit život a uvést je do těžké sociální situace.
Zdroj: Insolvenční rejstřík, CRIF
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
