PROGRAM
Josef Suk: Serenáda Es dur, op. 6
Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro flétnu, harfu a orchestr C dur, K. 299
Jiří Pavlica: Missa brevis pastoralis pro sóla, smíšený sbor a symfonický orchestr
Dirigent
Marek Šedivý
Sólisté
Jae-A Yoo, flétna
Marie-Pierre Langlamet, harfa
Markéta Halířová, soprán
Roman Janál, baryton
Český filharmonický sbor Brno,
sbormistr Petr Fiala
DVOŘÁKOVA SÍŇ RUDOLFINA, PONDĚLÍ 22. PROSINCE V 19.30 HODIN
Přímý přenos koncertu vysílá ČRo Vltava,
v přestávce uslyšíte rozhovor Stanislavy Střelcové se skladatelem Jiřím Pavlicou.
PŘÍŠTÍ KONCERT
pondělí 12. ledna – Rudolfinum – Musorgskij / Glier / Šostakovič
Petr Altrichter / Kateřina Javůrková
Missa brevis pastoralis
Jiří Pavlica
(1953)
Jiří Pavlica studoval muzikologii na Univerzitě Palackého v Olomouci, housle na Konzervatoři v Brně a kompozici na JAMU v Brně u Arnošta Parsche a Zdeňka Pololáníka. Jeho interpretační a tvůrčí činnost je v povědomí veřejnosti spjata především s Hradišťanem, ale o šíři jeho záběru a schopnosti spojovat lidi i projekty z různých hudebních břehů svědčí spolupráce s řadou dalších výtečných interpretů a souborů (Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Filharmonie Brno, Bambini di Praga, Spirituál kvintet, Emil Viklický aj.), včetně zahraničních (Alistair Anderson – Velká Británie, Yas Kaz – Japonsko, Dizu Plaatjies – Jihoafrická republika, Joel Frederiksen – USA). Tvorba Jiřího Pavlici osciluje mezi výrazovými prostředky odlišných hudebních žánrů – od hudby alternativní (vycházející z kořenů moravské hudebnosti) až po soudobou hudbu vážnou (Missa brevis pastoralis, Oratorium smíru, nejnověji oratorium Porta peregrinorum). Formální hudební linie, které často vytvářejí obraz tzv. cross-overu, jsou však naplněny hlubším sdělením. Autor zdůrazňuje nutnost vnímání světa v širších souvislostech filozofických i historických, bez nichž nelze budovat život současný.
K dnešní skladbě autor uvádí: „První podoba skladby ,Missa brevis pastoralis´ vznikla v roce 1997 pro sóla, smíšený sbor a komorní orchestr jako idylická vzpomínka na vlastní dětský svět plný rodičovské lásky a rodinné harmonie, kdy běh všech věcí byl spojen svorníkem maminčina úsměvu a tatínkovy shovívavosti. V roce 1999 jsem svoji ,Malou mši´ dopracoval a jako poslední dokončil část Sanctus, která v sobě nese radost z očekávání narození naší dcery. Premiéra se uskutečnila v Besedním domě v Brně přesně v den, kdy se narodila, 22. 12. 1999. Od té doby uplynulo hodně vody (v Moravě i ve Vltavě) a tato mše si žila svým vlastním životem v provedení různých sborů za doprovodu varhan či komorních orchestrů. V roce 2014 jsem se, z podnětu dramaturgie Symfonického orchestru Českého rozhlasu, k Missa brevis opět vrátil, abych ji přepracoval pro velké symfonické obsazení. Dnes tedy uslyšíme její premiérové provedení v důstojné Dvořákově síni Rudolfina a současně v přímém rozhlasovém přenosu, symbolicky na den přesně po patnácti letech od jejího prvního komorního provedení. Přál bych si, aby se neztratilo nic z původní představy harmonického dětství a současně, aby toto nové uchopení v sobě odráželo potřebu současného chápání vánočního poselství – poselství naděje, lásky a zrození nového života. Vždyť v kontextu dnešního světa se zdá být stále aktuálnějším a naléhavějším.“
Rozhovor s barytonistou Romanem Janálem
Pondělní koncert v Rudolfinu nebude zdaleka vaším prvním setkáním s Pavlicovou tvorbou, viďte?
Kdepak. To úplně první se pojí s oratoriem „Brána poutníků“, inspirovaným odkazem sv. Vojtěcha. V roce 2010 jsem se na Jiřího přání ujal barytonového partu při premiérovém uvedení tohoto překrásného díla. Od prvních setkání jsme s Jiřím cítili, že naše duše mají hodně společného a vzniklo tak velice vzácné a spontánní přátelství. Zároveň následovaly další společné koncerty, mj. v římské bazilice Santa Maria Maggiore u příležitosti cyrilometodějského výročí 2013.
Čím je vám Jiří Pavlica blízký jako autor?
V naší hudební kultuře představuje originální a neopakovatelný zjev. Jeho tvorba oslovuje, těší a povznáší široké spektrum veřejnosti, proniká do duší a srdcí lidí všech generací. Jeho hudební jazyk je elixírem v době, kterou nejednou prostupuje negativismus, nepokora a konzumní způsob života. Jiří je dalším důkazem Božího působení.
Jsme-li u koncertních projektů, pak před sebou máte pozoruhodnou příležitost v Bratislavě.
V lednu vystoupím se schumannovským programem v rámci komorních večerů Slovenské filharmonie. Vedle cyklu Láska básníkova a výběru z cyklu Liederkreis zařadím jako kuriozitu také několik písní Clary Schumannové. V Bratislavě se na jednom pódiu po delší odmlce setkám Mariánem Lapšanským, jenž pro mě v oblasti komorní hudby mnohé udělal a jehož umění si velice vážím.
V Národním divadle studujete po nedávné premiéře Fibichova Pádu Arkuna titulní postavu v avantgardní jednoaktovce Dmitrije Šostakoviče Orango. Jak se s ní sžíváte?
Po stránce hudební bych to hodnotil jako sarkastický a humorný operní pokus s jasným sociálním záměrem.
Abychom skončili v atmosféře sváteční, k níž má ostatně přispět i koncert SOČRu 22. 12., řekněte nám, bez čeho se neobejdou Vánoce u Janálových?
Vždy se nesou v duchu pohody, lásky, Boží milosti a požehnání, voňavého a zářícího stromečku, opojných vánočních pochutin a radosti v srdci!
(JiNo)
Psali jsme:
autor: Tisková zpráva
