Jakým způsobem poskytnout první pomoc v polních podmínkách, učí tento týden vojáky z 22. základny vrtulníkového letectva a 25. protiletadlového raketového pluku praporčíci Michael Šnajdar a Roman Pošta. Absolventi královéhradecké Fakulty vojenského zdravotnictví slouží na obvazišti ve Strakonicích přesně rok. „Nejvíc mě na mojí práci baví její variabilita. Týden vedete výcvik CLS, týden jste na praxi, pak zase několik dní na cvičení. Nemůžete jen tak vyhořet,“ pochvaluje si praporčík Šnajdar.
Stejně jako ostatní i oni si museli zvyknout na všední život u vojenského útvaru, který se od školního prostředí značně liší. Množství takzvané papírové práce či problémy se získáváním materiálu pro kurzy CLS, to je jen část reality, na kterou i po roce naráží představy mladých vojáků.
Ačkoliv v rámci soustavného vzdělávání absolvují praxe v nemocnicích či u záchranné služby, přejí si, aby se jich mohli účastnit častěji. „Pro naše povolání je praxe naprosto nezbytnou součástí. Minimálně z padesáti procent se jedná o manuální zručnost. Jestliže se tomu člověk nevěnuje, tuto schopnost ztrácí,“ říká praporčík Pošta. „Nejraději vzpomínám na praxi u letecké záchranné služby v Plzni-Líních. Na práci záchranáře se mi líbí ten aktuální stres při zásahu, nutnost rychlého rozhodování. Je to určitá forma adrenalinu, kterou mám rád,“ dodává čtyřiadvacetiletý voják.
Získat certifikát absolventa CLS není lehké
Největší motivací jsou pro oba kladné ohlasy od absolventů výcviku CLS. „Naše kurzy momentálně trvají jen jeden týden. Ačkoliv se snažíme cvičícím danou problematiku podat, jak nejlépe dovedeme, je to neuvěřitelná nalejvárna,“ tvrdí Pošta. Strakonický útvar už rok a půl funguje jako výukové centrum pro příslušníky Vzdušných sil Armády ČR. „Připravujeme často piloty a techniky. Je hodně znát, že jsou to inteligentní, často vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří tyto poznatky rychleji vstřebávají,“ doplňuje Šnajdar. Od nového roku by měl zmíněný výcvik ve Strakonicích trvat dva týdny. Stane se tak v rámci sladění s ostatními výcvikovými centry CLS v republice.
Na české vojáky jsou kladeny vysoké nároky
Během nedávného cvičení Tobruq Legacy 2015 měli oba zdravotničtí záchranáři možnost porovnat své poznatky s vojenskými zdravotníky jiných států. „Základní cíle v péči o zraněného v bojových podmínkách dle systému Tactical Combat Casualty Care (TCCC), tedy zastavění život ohrožujícího krvácení, zprůchodnění a zajištění dýchacích cest a dekomprese tenzního pneumothoraxu, se u Čechů i Američanů učí stejně. Po českých vojácích je ale ještě navíc vyžadováno, aby si dokázali poradit se šokovou terapií včetně tekutinové resuscitace,“ vysvětluje Šnajdar.
Přes nesnadnost své profese se Roman i Michael shodují, že by chtěli v armádě zůstat. Jako důvody uvádějí zajímavou a rozmanitou práci, ale i finanční ocenění. „Všichni kolegové, které jsem poznal u civilní záchranné služby, měli ještě druhou práci. Jakým způsobem je práce záchranářů v civilním sektoru finančně ohodnocena, mi přijde hodně smutné,“ uzavírá Pošta.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
